RUKA POKOJA – PÁPEŽ PIUS XII. A HOLOKAUST

Jak už sám název napovídá, dnes představovaný kanadský dokumentární film „Ruka pokoja“ je jedním z příspěvků k diskuzím kolem známých obvinění papeže Pia XII., který měl údajně zaujímat pasivní postoj k masovému vyvražďování Židů v době druhé světové války. Celou problematiku postojů a jednání tohoto papeže v době války v tomto dokumentu vysvětluje několik odborníků a historiků z řad katolických duchovních, mezi nimi např. jezuita Petr Gumpel, postulátor procesu blahořečení Pia XII. nebo sestra Margerita Marchione, specialistka na pontifikát Pia XII. Vedle nich zde hovoří také některé osobnosti židovského původu, např. rabín Joseph Ehrenkranz, židovský teolog prof. David Novak, nebo jeden z nejuznávanějších historiků současnosti Sir Martin John Gilbert, který se mj. specializuje na problematiku holocaustu. Ti všichni se jednoznačně shodují v názoru, že postoj papeže k vyhlazování židovského obyvatelstva v době druhé světové války nebyl v žádném případě pasivní, ale že se naopak Pius XII. snažil všemi možnými prostředky utrpení Židů alespoň zmírnit, když už mu nemohl zcela zabránit. Je zde mj. zdůrazněna ta skutečnost, že pro tohoto papeže nezajímalo, jak jeho veřejné vystupování budou hodnotit v budoucnu historikové; pro něj byla nejdůležitější aktuální pomoc konkrétnímu člověku a efektivní způsob, jak jí dosáhnout. Veřejné projevy odsuzující zločiny nacismu neměly v době války smysl a pouze ještě více nacisty rozdráždily (jak se ostatně ukázalo v případě deportací Židů v Holandsku). Bylo proto třeba prakticky jednat. O tom, že Pius XII. pro záchranu Židů skutečně jednal, není pochyb. Cílem snímku však není jen očistit jméno tohoto významného papeže, ale jde zde také o snahu odstranit veškerá negativa ve vzájemných vztazích mezi Židy a katolíky, které mohly být kvůli zmíněným polemikám v posledních desetiletích zbytečně narušovány. 

V dokumentu kromě stěžejního období druhé světové války nechybí také některé zajímavosti z papežova mládí, informace o jeho charitativních iniciativách v období první světové války nebo jeho kritický postoj k nacismu již v roce 1929, tedy v době, kdy vykonával úřad nuncia v Berlíně. Dokument obsahuje také některé zajímavé archivní filmové snímky, např. výňatky z projevů Pia XII. nebo také záběry z kontroverzní divadelní hry R. Hochhutha „Náměstek“ z roku 1963, která celou kritickou polemiku proti Piu XII. rozpoutala. Prof. Gilbert k tomu poznamenává: „Dobré zprávy se neuchytí, nejsou populární. Zlé zprávy nás jaksi přitahují, lehko se dostanou na titulní strany. Ale kde je skutečná pravda a z čeho pramení?“ V dokumentu také zaznívá otázka: Jak je možné, že se kritika Pia XII objevila až téměř dvacet let po skončení války, zatímco dříve byla vyslovována pouze slova uznání? Na tuto otázku si může po zhlédnutí tohoto dokumentu odpovědět divák sám. Pokud bychom měli tomuto filmu něco vytknout, byla by to snad jen absence některých dalších známých informací (např. otevřeně kritický postoj vatikánské diplomacie k deportacím Židů na Slovensku) a příliš rozvláčné téměř desetiminutové závěrečné hodnocení osobnosti Pia XII. paterem T. Rosicou, ředitelem mediální společnosti, která film vydala.

Tento snímek však rozhodně doporučujeme např. jako vhodný doplněk výuky žáků 8. a 9. tříd ZŠ nebo na středních školách, lze jej také dobře využít k diskuzi ve společenstvích mládeže nebo dospělých, pokud se v rámci nich účastníci seznamují s některými dnes diskutovanými tématy z dějin katolické církve. DVD můžete zakoupit např. na internetovém portálu www.paulinky.cz za 199 Kč. Délka filmu je 55 minut a ve slovenském znění jej v roce 2010 vyrobilo Studio Lux.