ROMERO

Děj tohoto filmu natočeného podle skutečných historických událostí se odehrává na přelomu 70. a 80. let dvacátého století ve středoamerickém státě Salvador (tento název ve španělštině znamená „Spasitel“). Jeho hlavní postavou je tamní arcibiskup Óscar Romero (1917–1980). I když má celý film výrazně křesťanský podtext, o žádný idylický nebo romantický snímek se nejedná. Před divákem se totiž rozvíjí drsný příběh z období začínající občanské války, kde proti sobě stojí na jedné straně vojenský vládnoucí režim a na straně druhé chudí rolníci, levicoví radikálové a komunisté, kteří vládě vyhlásili partyzánskou válku. Únosy, vydírání, vraždy, znásilnění, věznění a mučení jsou zde na každodenním pořádku. Jak už tomu však při těchto válečných konfliktech bývá, tím hlavním, kdo nese jejich tíhu, jsou obyčejní chudí obyvatelé a v tomto případě také katoličtí kněží a věřící.

Církev se zde ocitá ve „dvojím ohni“: Ze strany vlády je jí vyčítána její aktivní pastorační činnost mezi nejchudším obyvatelstvem, z něhož se mají rekrutovat ty největší revoluční protivládní „živly“, zatímco protivládní odboj zase vytýká církevní hierarchii její úplnou loajalitu vůči vládě a přehlížení bezpočtu násilí a bezpráví, kterého se vládní jednotky dopouštějí na prostém obyvatelstvu. Do této situace je salvadorským arcibiskupem zvolen Óscar Romero. Nový arcibiskup se zpočátku jeví jako nekonfliktní a bázlivý, takže se vládní představitelé domnívají, že jim nebude „dělat problémy“. Romero je však stále více konfrontován s bezprávím páchaným na obyčejných lidech ze svého nejbližšího okolí. Poté, co dozvídá o mučení a zabíjení kněží a dalších věřících (včetně žen a dětí), zcela otevřeně vystupuje na obranu těchto i dalších pronásledovaných a začíná tvrdě kritizovat vládnoucí režim za jeho brutální praktiky, kterými si sjednává v zemi „pořádek“. Romero se však nepřidává ani na stranu revolucionářů, které rovněž kritizuje za jejich jednání, které jen přiživuje nekončící sérii krveprolití. Přidává se na stranu těch nejchudších, bezbranných a nespravedlivě trpících. Jeho důrazný hlas žádající zastavení násilí a krveprolití však není vyslyšen a naopak je mnohým „trnem v oku“. Arcibiskup Romero, který se rozhodl zcela obětovat pro své věřící a v nich pro samotného trpícího Krista, nakonec podstupuje nejvyšší oběť: 24. března 1980, právě když při mši sv. v kapli nemocnice Boží Prozřetelnosti v San Salvadoru proměňuje víno v Kristovu krev, je zastřelen jedním z členů provládních „eskader smrti“. Po jeho smrti se v Salvadoru naplno rozhořela občanská válka, která v této zemi probíhala v letech 1980–1992 a jíž padlo za oběť asi 75 000 lidí, především civilistů. Romerův odkaz „revoluce bez zbraní, vojska a strachu“ však nezůstal zapomenut. Několik dnů před svou smrtí tento arcibiskup, který byl rovněž nominován na Nobelovu cenu míru, prohlásil: „Když mne zabijí, nadále budu žít v obyvatelích Salvadoru.“ Jeho slova se splnila. V dnešní době je Romero mnohými věřícími pokládán za neoficiálního svatého a jeho osobnost ctí také protestanté a anglikáni.

Přestože jde o pochmurný snímek se smutným koncem, může dnešního věřícího diváka oslovit. Při sledování filmu si totiž uvědomíme, že dodržování základních lidských práv včetně náboženské svobody vůbec není všude ve světě samozřejmostí a že svoboda a mír jsou velkými Božími dary. Inspirující může být také příklad Romerovy proměny z plachého a bojácného kněze v neohroženého a statečného obhájce všech nespravedlivě utiskovaných. Tento film pro jeho drsnost i značně složitý historický kontext (děj se odehrává na pozadí studené války, do politických konfliktů se zde ještě navíc „přimíchává“ tzv. teologie osvobození) doporučujeme ke zhlédnutí spíše skupinám či společenstvím středoškoláků, vysokoškoláků nebo dospělých, a to pokud možno s alespoň základním úvodním výkladem k dobovým souvislostem celého děje. Film vytvořila v roce 1989 v USA produkční společnost Paulist pictures, jeho slovenské znění vyrobilo Studio LUX. Zakoupit jej můžete např. v internetovém obchodě www.paulinky.cz za 250 Kč.