Příběh zrození

Příběh pojednává o mládí Panny Marie, zvěstování a jejím těhotenství, které bylo pro její krajany tak pohoršlivé: nikdo jí nevěřil, všichni ji odsuzovali jako hříšnici, jako zrádkyni Zákona. Divák si na tomto místě může uvědomit, že nebylo vůbec jednoduché stát se Matkou Syna Božího. Příběh zachycuje také Mariino setkání s Alžbětou a namáhavou cestu z Nazaretu do Betléma na sčítání lidu, kdy Maria s Josefem museli ujít 110 km nehostinnou krajinou. Zároveň můžeme také sledovat příběh tří mudrců (i když poněkud zvláštně zpracovaný), kteří se vydali za hvězdou, aby se poklonili králi všech lidí. Příběh vrcholí narozením Božího Syna. V průběhu filmu se divák seznamuje s dobovými reáliemi. Může sledovat, v jakých poměrech Židé žili a také hrůzovládu krále Heroda.

Film se natáčel v izraelském Nazaretě, marockém Ourzazate a italské Mateře, kde vznikaly i filmy Evangelium podle Sv. Lukáše (1964) a Umučení Krista. Jeho tvůrci se snažili o to, aby z příběhu dýchala autentická atmosféra, proto jeho zpracování diskutovali s historiky i teology. „Scénář jsme poslali nejen křesťanským, ale i židovským odborníkům. Židovští odborníci velmi ocenili to, jak jsme pojali jejich tradice a kulturu.“ Snímek se snaží o svébytnou uměleckou výpověď, která nepodléhá teologii ani důrazům žádné z oficiálních církví. Přesto je Příběh zrození vůbec prvním snímkem světové kinematografie, který si svou světovou premiéru odbyl ve Vatikánu.

Film je možné použít pro katecheze adventní a vánoční nebo mariánské bohoslužby slova v měsíci květnu. Je však nutné se připravit a vybrat pasáže, které se shodují s daným obdobím (tématem katecheze)

Tento film může být vhodný jako pomůcka při katechezi o Panně Marii s žáky 2. stupně ZŠ. Jeho shlédnutí je vhodné si rozdělit do více dílů, abyste se postupně mohli vracet ke stěžejním tématům. Zde vám předkládáme návrh na rozdělení a zpracování:

1. část: 5-26 min:

V této části se děti seznámí s životem a zvyky v Nazaretě, např. zásnuby (v 16. minutě), kdy Izraelská dívka si musí vzít toho muže, kterého jí určí rodiče. Zásnuby měli pro Izraelity závaznou hodnotu, dívka už musela poslouchat svého snoubence jako by byl její muž. Nevěra se trestala jako nevěra manželek – ukamenováním. Zasnoubení trvalo rok, po roce následovala svatba. Dále tato ukázka obsahuje zvěstování (ve 20. min.), které je zde zpracováno jiným způsobem, něž jak jsme zvyklí, Bibli však neodporuje. V závěru ukázky (ve 25. min.) se Maria setkává s Alžbětou.

Po shlédnutí této ukázky se s dětmi můžete vrátit k tématům zvěstování a setkání Marie a Alžběty.

Podněty k zamyšlení:

- Maria cele milovala Hospodina. S nadějí očekávala slíbeného Mesiáše. Byla Hospodinu a jeho záměrům otevřená, proto dokázala říct na tuto Boží výzvu ano. Její ano službě Hospodinu, znamená také ano službě lidem. V Bibli máme doloženo, že Maria šla sloužit k Alžbětě po čas jejího těhotenství, chtěla pomoci svatebčanům, kterým došlo víno, pod křížem se stala Matkou všech lidí a prosí za nás u Boha. Také Pán Ježíš, když učil, říkal, že člověk nemůže říkat, že miluje Boha, když bratra nenávidí. Kdo chce milovat Boha a sloužit jemu, musí také milovat bližní a být jejich služebníkem. Největším vzorem je nám v tomto Pán Ježíš, který je Bůh, ale z lásky k lidem se stal také člověkem, sloužil nám a obětoval se za nás. My jej v tomto máme následovat. K tomu nám pomáhají naši andělé strážní a také naše Matka, Panna Maria.

- Maria byla Bohem vyvolená. Ne my si volíme, že budeme sloužit Bohu, ale Bůh si volí nás (také Pán Ježíš říká učedníkům: Ne vy jste si vyvolili mne, ale já sem si vyvolil vás). Bůh si většinou k svému dílu nevolí velké učence, ale prosté lidi. Také Panna Maria se zjevovala většinou dětem, které ani neuměly psát a dávala jim velké úkoly (Fatima, Lurdy, La Saleta) Bůh si každého z nás vyvolil pro nějaký úkol a my musíme tento úkol ve svém životě hledat. Panna Maria byla svým úkolem zaskočená. V Bibli se píše, že se polekala. Bůh po nás chce radikální změnu svého života, svého smýšlení. Dává nám velké úkoly, ale kdo tomuto úkolu řekne ano, sešle mu také pomoc a sílu k jeho vykonání. Člověk však pro něj musí mít otevřené srdce a důvěřovat mu. My si však často raději vybíráme úkoly sami, potom se divíme, že se nám nedaří.

- Maria přemýšlela, co má to, co jí řekl anděl, znamenat. To znamená udělala si čas, na chvíli odložila všední starosti a uvažovala o Božích věcech. My se často vymlouváme, že nemáme čas, nedokážeme se ztišit a naslouchat Bohu, proto on k nám nemůže sestoupit a svěřit nám úkol pro nás připravený nebo posilu, kterou potřebujeme. Naslouchat Bohu můžeme např. když pozorně posloucháme kázání, přečteme si něco z Písma nebo duchovní četby a rozmýšlíme o tom. Když svoji modlitbu neodhrkáme, ale dokážeme se ztišit a prožít ji jako setkání s Pánem, jako rozhovor s někým, kdo mně nekonečně miluje.

- Panna Maria se ptá: jak se to stane? Co mám udělat proto, abych dokázal zvládnout tento úkol? A anděl odpovídá: Neboj se. Bůh ti sešle pomoc. Maria uvěří těmto slovům a může být dál klidná, protože ví, že se Bůh o ni postará.

- Říct Bohu ano, dává člověku radost. Maria plná radosti pospíchá k Alžbětě. Od anděla ví, že také ji si Bůh vyvolil k velkému úkolu. Pospíchá k ní, protože se chtěla s někým rozdělit o svou radost a věděla, že Alžběta jí bude věřit a rozumět. Také my křesťané bychom si měli hledat kamarády, se kterými si budeme moct vykládat o Bohu a o hledání jeho záměrů, o tom jak své úkoly plnit. Do nebe totiž nikdy nemůžeme přijít sami, ale vždy pouze ve společenství: s církví, biskupem, knězem a ostatními věřícími.

Na závěr hodiny se můžete pomodlit modlitbu Anděl Páně.

(podle: STINISSEN, WILFRID. Mluv s nimi o Marii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.)

2. část: 39–1.08 min.

Maria se vrací od Alžběty do Nazareta. Vesničané poznávají, že je těhotná. Nikdo, ani její rodiče, jí nechce věřit, že dítě bylo počato Duchem Svatým. Všichni jí opovrhují. Měl by pro ni následovat trest smrti ukamenováním. Josef se však rozhodne, že ji neobžaluje. Ve snu přichází k Josefovi anděl, který mu oznámí pravdu o Mariině neposkvrněném početí. Josef uvěří a ujme se Marie. Za to také on sklidí pohrdání od Nazaretských. V této chvíli přichází nařízení od císaře Augusta o sčítání lidí ve svém rodišti. Josefovo rodiště je Betlém, proto se tam ihned i s Marií, které se už zanedlouho má narodit děťátko, vydávají na cestu.

Podněty k zamyšlení:

- Josef je v Písmu líčen jako hodný a spravedlivý člověk. Uvěří Božímu poslu a svůj život plně nasazuje pro službu Božímu Synu. Maria a Ježíš se stali jediným smyslem jeho života. Svým životem nás učí tomu, že jediným naplněním našeho života je Ježíš Kristus. Ježíš se má stát středem všech našich aktivit, cíl všeho našeho snažení. Sv. Josef nás může učit, jak milovat Pannu Marii a Ježíše. Podle tradice zemřel v jejich přítomnosti, proto je uctíván jako patron dobré smrti.

- Církev jej uznává jako největšího ze všech svatých (po Panně Marii). Byl to člověk velmi pokorný a poslušný, protože se dokázal zříci svého názoru (mylné podezřívání Marie), svého dosavadního životního stylu, svých plánů do budoucna (ve filmu vidíme, že si stavěl velký dům a ten musel opustit) i svého postavení počestného člověka, a to vše z lásky k Bohu a očekávanému Božímu Synu.

- Josef nás učí důvěřovat Bohu. Dvakrát uvěřil andělovi a jednal podle toho, co mu anděl řekl (při zvěstování, při útěku do Egypta). Od tohoto okamžiku už si život neplánoval sám. Nikdy nevěděl, co bude zítra. Nechal se vést Bohem.

- Sv. Josef byl také poctivým v práci, proto je ustanoven za patrona dělníků.

- Bůh pro něj určil velké poslání, být ochránce Božího Syna a jeho Matky Panny Marie. A Josef stejně jako Panna Maria tento svůj úkol poslušně přijímá. Stejně jako Maria i Josef uchovává v srdci slovo Boží a rozvažuje o něm. Nikdy Boží slovo nezneužil k vyvýšení sebe, k tomu, aby se učinil zajímavějším.  Ukazuje nám, že za spásu, která se nám dostává jako dar, jsme osobně zodpovědní. I my máme Ježíše - Boží slovo v nás, chránit před útoky sebe samých i našeho okolí. I my jsme zodpovědní za Ježíšův růst v nás. I my mu nejlépe sloužíme pokornou, tj. pravdivou každodenní službou. Vše dostáváme - a zároveň jsme za vše zodpovědní. Křesťanství skutečně není záležitostí nerealistických snílků! Josef uplatňoval vůči Ježíšovi svou autoritu. Byla to ale dokonale služebná autorita - sloužila růstu Ježíše Krista.

- Josef pro nás může být také učitelem duchovního života, je dělník oddaný své práci, věrný Boží služebník, stále s Ježíšem. Od svatého Josefa se může křesťan naučit, co to je být z Boha a zároveň být plně mezi lidmi, a tak posvěcovat svět. Jděte za Josefem a naleznete Ježíše. Jděte za Josefem a naleznete Marii, která stále naplňovala přívětivou dílnu v Nazaretě pokojem.

- Velkou ctitelkou sv. Josefa byla sv. Terezie od Ježíše, která jeho ochraně svěřila sebe samu i své dílo za obnovu Karmelu. Píše o tom ve svém Životě: "Já si zvolila za svého přímluvce a patrona slavného sv. Josefa a svěřila jsem se mu s nadšením. Tento můj otec a ochránce mi pomohl v nesnázi, do které jsem se dostala, a v mnoha jiných daleko těžších, v nichž šlo o mou čest a o spásu mé duše. Viděla jsem jasně, že jeho pomoc byla vždy větší, než jsem mohla doufat. Nevzpomínám si, že bych ho někdy prosila o nějakou milost, aniž bych ji hned dostala. A je to úchvatné vzpomínat na velkou přízeň, kterou mě Pán zahrnul, a na nebezpečí pro duši i tělo, z něhož mne vysvobodil na přímluvu tohoto požehnaného světce. Jiným světcům, zdá se, že Bůh dovolil, aby nám přispívali v té či oné potřebě, zatímco já zakusila, že přímluva sv. Josefa se vztahuje na všechny. Tím nám Pán dává pochopit, že jako mu byl na zemi poddán, kde mu jako pěstoun mohl rozkazovat, tak i nyní v nebi udělá vše, oč ho požádá. ... Nepoznala jsem člověka, který by ho opravdu ctil a prokazoval mu nějakou službu, aniž by rostl ve ctnosti. On totiž nesmírně pomáhá tomu, kdo se mu svěřuje. Už po několik let ho vždy prosím na jeho svátek o nějakou milost a vždycky jsem vyslyšena. A jestliže má prosba není zcela správná, on ji zaměří k mému většímu dobru."

- Sv. Faustyna Kovalská ve svém deníčku píše, že Josef vedl zástup andělů a duší, očekávající a vítající vzkříšeného Krista.

- Jestliže je Ježíš Kristus vtělené Slovo, tak Maria je vtělené mlčení. Slovo se vždy musí narodit z ticha, aby mohlo vyniknout. Maria vše uchovávala v srdci a rozjímala o tom. Pokud člověk miluje pravdu, ať je také milovníkem mlčení. Jedině v něm ji totiž může naleznout. Mlčení nás otevírá pro Boha, pro přijetí Božího Syna do našeho života. V mlčení nacházíme lásku k Bohu i bližním. Mlčení však neznamená: zamlklost, zachmuřenost, vojenskou drezůru, upjatost, ospalost. Zde má jít o radostné mlčení, ztišení se proto, aby ten druhý mohl povídat. Nám samotným přináší klid a pokoj v srdcích. Maria je pro náš učitelkou mlčení, naslouchání a rozjímání Božího Slova: s mlčením a klidem přijímá všechny urážky a nepřijetí v Nazaretě, při cestě do Betléma neklábosí s Josefem o zbytečných věcech, ale uvažuje o svém dítěti a Božím Synu.

- V různých scénách je zde Maria představena jako předobraz svého Syna: Jako služebnice, když spícímu Josefovi umívá nohy. – Ježíš při poslední večeři také umívá nohy apoštolům. Mariino mlčení je předobrazem Kristova mlčení – kdy mlčením odpovídal na urážky a bití při křížové cestě. V jiné scéně Maria s Josefem procházejí Jeruzalémem, který měl být svatým místem, ale stal se místem kupčení a trhů. Pán Ježíš sem jednou také přijde, aby v domu svého Otce zjednal pořádek.

Při tomto setkání si můžete srovnat, jak tuto událost Zvěstování popisuje evangelium podle Lukáše a jak evangelium podle Matouše. Podívat se, která postava zde dominuje, a jak reaguje.

(podle: www.krystal.op.cz/amen/1998/amen3-98. BENEŠ, P. Svatý Josef dělník. 
www.krystal.op.cz/amen/2001/Amen3. FILIP, Š. Tajemství svatého Josefa; 
Přednáška z rekolekce s Mons. P. Posádem, 11. 4. – 13. 4. 2008.)

3. část: 1. 08 – 1. 25

Maria s Josefem se blíží k Betlému. Zde se narodí Ježíš, Boží Syn a přicházejí se mu poklonit pastýři a tři mudrci.

Podněty k zamyšlení:

- Maria v Betlémě porodila dítě, které je člověk i Bůh zároveň. Stala se tak matkou Boží. Je znamením také toho, že pro každou matku není dítě jen plodem jejího vlastního úsilí, ale je darem Božím. Rodiče nemají na dítě právo, ale dítě pro ně není hračkou, ale velkým darem, za něž před Bohem nesou svou zodpovědnost. Mohou si to uvědomit rodiče, kteří nemohou mít vlastní děti a tuto skutečnost přijmout a hledat své poslání, ke kterému je zve Bůh.

- Betlém znamená v překladu „dům chleba“. A ježíš je „chléb živý, který sestoupil na zem.“ (Jan 6,51). Je tady pro všechny ne jen pro ni. Maria se o svého Syna musí od počátku dělit s celým světem – nejen Izraelity, ale i pohanskými mudrci. Boží Syn je zde pro všechny.

- Stejně i Maria se stává matkou všech lidí, matkou církve. Toto její poslání Kristus potvrdil v hodinu své smrti, kdy ji symbolicky předal Janovi. Maria je ta, která se za nás v nebi u Boha přimlouvá. Ona je velkou prostřednicí mezi Bohem a námi.

- Svatá rodina: Ježíš, Maria a Josef odrážejí Najsvětější Trojici, v níž Otec, Syn a Duch Svatý vytvářejí nevýslovné společenství lásky. Takovýmto společenstvím jednoty a lásky by měly být také naše rodiny. Vždyť manželství uzavřené před církví je svátostí a viditelným znamením přítomnosti Kristovy lásky na zemi.

- Jako jediného člověka ji Bůh vzal do nebe i s tělem ještě před druhým příchodem Kristovým. Ježíš se jí odvděčil za její mateřskou lásku a učinil ji královnou nebe i země.

Na závěr se můžete pomodlit modlitbu Zdrávas Královno a společně se zamyslet nad jejím obsahem, nad formulacemi této modlitby.

(podle: STINISSEN, Wilfrid. Mluv s nimi o Marii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.)