Homilie otce biskupa Josefa Hrdličky při Arcidiecézním setkání dětí z náboženství v Olomouci 15. května 2015
Milé děti, to tady ještě nebylo, aby se u nás v Olomouci pod širým nebem sešlo tolik tisíc dětí ke mši svaté. Slyšeli jsme příběh z evangelia, také o velkém zástupu lidí kolem Ježíše, i jich bylo pět tisíc. Bylo to venku na velké louce, všichni poslouchali Ježíšovo kázání a pak dostali hlad. Učedníci se ptali Pána, kde vezmou tolik jídla pro všechny – bylo už pozdě a nakrmit 5000 lidí by taky něco stálo. – Ale byl tam jeden chlapec. Malý kluk. Možná vašeho věku. Ten jediný si vzal z domu něco k jídlu: 5 chlebů a 2 ryby. To byla jeho svačina. Ježíš řekl: Přineste mi těch pět chlebů a dvě rybky. Ten chlapec mohl klidně říci: „Ne, nedám, to je moje sváča, měli jste si vzít sebou také jako já. Kupte si, nedám.“ Ale on to neřekl. Vzdal se svého jídla a, i když měl jistě už taky hlad, ani jeden kousek chleba si nenechal. Mohl si to jídlo skrývat a potají z něj sám ujídat. Ale on dal všechno Ježíšovi. A Ježíš z toho mála nasytil všechny: Pět tisíc lidí.
Co myslíte? Můžeš být i ty takový chlapec nebo dívenka, který si dovede něco odřeknout pro Ježíše? Neřekneš: Nedám, je to moje, – ale řekneš: Pane, rád ti to dám, rozmnož to – ty to jediný umíš, i z mála nasytit mnoho. A Ježíš když to slyší, má radost. I když to nikdo jiný nevidí a neví, jenom On a ty. Určitě tím něco ve světě změní k lepšímu.
Taková odřeknutí, co to třeba může být? Třeba ti napadne, dnes je mše svatá a mohl bych jít ministrovat. Půjdu nebo nepůjdu? V televizi bude hokej nebo fotbal nebo hezká pohádka? Čemu dám přednost? Vím, že Ježíš na mě čeká a těší se na mě. Nebo dám přednost hrám na počítači? A najdeme víc takových způsobů k dobrým skutkům, třeba si malá školačka odřekne něco ze své pokladničky a daruje to pro hladové nebo nemocné děti, a ani nevíš, jakou cestu najde Ježíš, aby někde ve světě někoho nasytil a rozmnožil to málo, cos mu s láskou dala. Může z toho nasytit i velký zástup. Není to skvělé?
Teď společně slavíme mši svatou. Říkáme tomu také slavení Eucharistie. Možná už víte, co znamená to cizí slovo? Znamená to díkůvzdání, kdy slavíme Tělo a Krev našeho Pána. Ježíš při poslední večeři řekl svým přátelům: Chci se s vámi setkávat. Dívejte se, co teď udělám: Vzal chléb a pak kalich s vínem. Řekl: vezměte a jezte, vezměte a pijte – to je mé Tělo a má Krev. A tak to budete dělat a myslet na mne a já budu ve vás a vy budete ve mně. A to se děje už 2 tisíce let při každé mši sv. I teď zde nastane zázračné nasycení nás všech.
Když se doma najíš, budeš mít brzo hlad, říká se, že děti a mladí lidé jí jednou za den, a to „od rána do večera.“ Ježíš nám ale dává chléb, který sytí naši duši a dává nám sílu, abychom obstáli ve všem, co nás v životě potká. Je to chléb z nebe. S Ježíšem vždy všechno zvládneme a zvítězíme.
V neděli jsem biřmoval mladé lidi ve Zlíně a stalo se mi toto: Po mši svaté za mnou přišel jeden biřmovanec s přáteli. Nesli meč. Velký, krásně kovaný meč. Žádal mě, abych mu ho požehnal. Namítl jsem, že Ježíš řekl Petrovi, když ho chtěl bránit mečem: „Zastrč meč do pochvy, bojujeme jinými zbraněmi.“ Ale také jsme si uvědomili větu sv. Pavla, že se máme opásat „mečem Ducha“ a být rytíři Kristovými. „Boží Slovo je jako dvousečný meč.“ A tak jsem mu meč požehnal a pak mladík poklekl na jedno koleno jak rytíř ve středověku a nechal se pasovat dotekem na rameno za rytíře Kristova. Věřím, že i tady přede mnou z těchto dětí vyroste armáda Ježíšových rytířek a rytířů, kteří mu pomohou změnit svět láskou a dobrem.
Teď přijde jeden malý úkol. Dělal se průzkum o nejpoužívanějších slovech mezi lidmi. Víte, která to jsou? Ve všech řečích jsou to slůvka: Děkuji, prosím, promiň a mám tě rád. - Možná někdo z vás to umí říci i německy, anglicky nebo italsky nebo francouzsky (Thank you, sorry, please, pardon, I love you).
Představte si, že když mluvíme s Bohem, i my máme používat nejčastěji tyto čtyři způsoby. Církev zná modlitbu děkovnou, prosebnou, kajícnou a vyznání lásky, chvály. – Zkuste si vzpomenout, kde ve mši svaté v kostele vyznáváme hříchy a litujeme jich? Znějí tam slova: Vyznávám se, že často hřeším (je to hned na začátku). Pak také opakujeme v přímluvách větu: Prosíme tě, vyslyš nás, a myslíme na trpící, chudé, pronásledované, hladové… Vzpomeneme si, kdy děkujeme? Třeba slovy: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci --- nebo: Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. – A pak tam máme ještě slůvko: Mám tě rád, miluji tě. Přímo to ve mši svaté není, jsou to velmi důvěrná slova, která spíš chováme v srdci, ale když voláme: Chválíme tě, velebíme tě, klaníme se ti, oslavujeme tě, znamená to: Milujeme tě, Ježíši, a ty ještě víc miluješ nás. I já tě chci milovat víc a ještě víc a úplně nejvíc.
Mezi vámi jsou už jistě ti, kteří přijímají Tělo Krista – dokonce jsou zde mezi námi i ti, kdo ho letos teprve poprvé přijmou. Zvedněme ruku, kterých se to týká – pozdravme je potleskem! Brzy se stanou nejmenšími nositeli a svatostánky Krista ve vlastní čisté duši.
Děti, ještě tu mám jeden vzkaz. Od mladého věřícího sportovce, zřejmě hokejisty. Říkal mi, že mu připadá, že život bez Ježíše se podobá hře v oslabení. Chybí tvůrce hry, hráči se zbytečně dřou, když udělají chyby, inkasují a mohou prohrát celý zápas. Život s Ježíšem je naopak spíše hra v přesilovce. On je tvůrce hry, nestřílí góly, ale spíše ti posílá nenápadné, zato skvělé přihrávky, a je na tobě, zda je zahodíš nebo proměníš.
A ještě si zopakujeme ta čtyři základní slova: Opakujme je společně: Ježíš nás slyší a určitě nám odpoví: Ježíši, děkuji ti, – Ježíši prosím tě, – Ježíši, odpusť! – Ježíši, mám tě rád… Amen!