Farář u svatého Dominika
Farář u svatého Dominika je laskavý a originální film, který získal sedm Oscarů včetně ocenění Nejlepšího herec (Bing Crosby), Nejlepší film a Nejlepší režie. Přidělení mladého kněze O'Malleyho (Crosby) na zastaralou farnost při kostele Svatého Dominika působí už od začátku problémy. Starý nerudný kněz Fizgibbon (Barry Fitzgerald) má o O'Malleym i jeho ideálech velmi nízké mínění. Ti dva se na ničem neshodnou. O'Malleyho nové metody ale osloví i nejdivočejší mladíky z okolí. Obyvatelé čtvrti si vezmou poslání kostela k srdci a jejich komunita se začne stmelovat. Farář u svatého Dominika je film plný krásné hudby od klasické "Ave Maria," v podání hvězdy Metropolitní opery Risë Stevense, přes bezstarostnou "Three Blind Mice" až po Oscarem oceněnou "Swinging on a Star."(oficiální text distributora)
Retrostyl černobílého filmu připomíná svou atmosférou filmy pro pamětníky. Čas není určující veličinou hlavní výpovědi, ačkoliv oblečení a vzhled prostředí odpovídá druhé polovině minulého století. Mistrovské je zde vylíčení charakterů obou protagonistů – kněží. Ani jeden z nich totiž není černobílý a jednoduše zařaditelný. Oba v sobě skrývají potenciál dobra, který má jen různé spouštěcí mechanismy. Mladý, výjimečně talentovaný kněz se schopností probouzet v lidech dobro a taky je pak k němu vést, vede i diváka postupně k dalšímu zamyšlení. Jeho vyjímečná pokora není na první pohled nijak zřetelná – nechá se peskovat, strpí své znevažování i přezírání bez sebemenší nevole. S neochvějným tichým jiskřivým humorem nenásilně vytváří kolem sebe klidnou pohodu. Nenechá se zviklat ve svém úmyslu splnit úkol, se kterým byl do farnosti poslán a je otevřený různým možnostem a cestám, které se mu denně nabízejí. Díky němu začneme vidět i starého rozmrzelého spolubratra na konci příběhu jako dobrého a vitálního člověka, kterého vytrvalá přítomnost lidské dobroty vrátila do plného života.
Ostatní postavy svými řešenými záležitostmi úsměvně schematizují prototypy různých skupin i současné společnosti. Autorům se podařilo poměrně jednoduše naznačit přístupové cesty k jejich povaze i lidským potřebám. Zároveň s lehkostí načrtli poslání kněze a potažmo církve uprostřed světa plného vlastních starostí. Není nutno pokaždé složitě řešit ubíjející těžkosti, ale podívat se na věc z druhé strany. V tom film působí velmi pozitivně a inspirativně.