9. Rozhovory Hospodina s Abrahámem 3 (KKC čl. 2572)
Dnešní setkání proběhne formou lectio divina. Tato forma bude v něčem podobná minulým setkáním, avšak zde je kladen větší důraz na osobní setkání s Bohem prostřednictvím osobního rozjímání daného úryvku. Modlitba lectio divina probíhá podle těchto bodů:
1. Prosba o Ducha Svatého.
2. Četba biblického textu – při této četbě je důležité naslouchat textu otevřeným srdcem a otevřenou myslí.
3. Rozjímání – prostřednictvím katecheze dostanete body k rozjímání = přemýšlení nad textem. Při rozjímání si znova můžete pročítat biblický text.
4. Modlitba, která odpovídá na Boží slovo – chvály, díky, prosby.
Úvodní modlitba:
Tu sei sorgente viva
Tu sei sorgente viva, tu sei fuoco, sei carità. Vieni Spirito Santo, vieni Spirito Santo!
(Ty jsi zdroj života, ty jsi oheň, ty jsi láska. Přijď Duchu Svatý, Příjď Duchu Svatý!)
Přehrát píseň: zde
Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. (…)
I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ (…)
Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (…) (Gn 22, 1-24)
Body pro rozjímání
Bůh splnil, co Abrahámovi slíbil: dal mu syna. Dal mu to, po čem nejvíce toužil.
Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“
Jednoho dne Bůh opět promluvil a Abrahám slyšel. Uslyšel toto Boží volání, protože měl srdce neustále připravené a otevřené vůči Božímu hlasu. Měl zkušenost, že když Bůh k němu promluvil v minulosti, tak od něj vyžadoval: aby odešel za své země, aby vyšel sám ze sebe …, a přesto odpovídá: „Tu jsem.“ Odpověděl ihned, v důvěře, že Bůh nebude chtít nic, co by pro něj bylo špatné. Odpověděl s ochotou opět vyjít za Božím voláním.
Nyní však Hospodin Abraháma zkouší. Chce po Abrahámovi, aby svého jediného syna obětoval. Aby mu nyní obětoval (vrátil) to nejcennější ze svého života – svého syna. I nám se někdy zdá, že nám Bůh bere to nejdražší, co máme: blízké lidi, zdraví, jistoty…
Jak reaguje Abrahám? Bez váhání poslechne Boží hlas. Takto prokazuje úplnou odevzdanost do Božích rukou. Bůh člověka zkouší a zde vidíme, že správnou odpovědí má být větší odevzdanost do Božích rukou, úplná důvěra v Boha. My však v těchto chvílích na Boha zapomínáme, soustředíme se na svůj smutek a na své řešení, a proto v nich často zůstáváme a ztrácíme naději pro budoucnost.
V tomto biblickém příběhu si také můžeme všimnout paralely Ježíše a jeho Otce. Tak jak se rozhoduje Abrahám vůči Izákovi, tak se rozhoduje Hospodin vůči svému Synu Ježíši. Aby se toto mohlo uskutečnit, musel Abrahám postupně dozrát. Když Abrahám přišel k místu, kde měl obětovat svého syna, vzal nůž, aby jej zabil.
Ve chvíli nejvyšší hrůzy uslyší Abrahám hlas Hospodinova posla. Poslední zkušenost s Božím zavoláním je pro něj velmi bolestná, on však přesto odpovídá: „Tady jsem.“ A jenom díky tomuto, že není se svou bolestí zabarikádovaný ve svém nitru a s důvěrou opět odpovídá na Boží zavolání, může uslyšet slova spásy, slova záchrany: „Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mu neodpíráš svého jediného syna. Proto tě zahrnu požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy.“ Dobrý Bůh nám neustále nabízí nové věci. My se tomu ale bráníme, protože se držíme těch starých, zaběhaných. Abychom však mohli uchopit to nové, musíme nejprve opustit to staré, On nám daruje tolik nových věcí, že my je nejsme schopni pojmout. Bůh vrací Abrahámovi jeho syna a k tomu jej zahrnuje dalším požehnáním. Smyslem oběti není naše ztrápené srdce, ale pročištění nitra od pýchy, že všechno zvládneme sami. Pročištění vztahů k lidem a všemu stvořenému, kdy už nelpím jenom na tomto vztahu, ale jsem otevřenější vůči věcem kolem a vše prožívám s velkou důvěrou v Boha. Toto očištění je velkým darem a požehnáním pro něho samotného i pro jeho okolí.
Na těchto sedmi modlitebních setkáních mezi Hospodinem a Abrahámem vidíme, jak rostl Abrahámův vztah k Hospodinu, jak se rozvíjel. Abrahám vydržel, vytrval. Je to obrovský příklad pro naši modlitbu. Každá modlitba se postupně rozvíjí, tak jak se rozvíjí náš vztah k Bohu.
Rozjímání
Nyní následuje chvíle ticha, kdy si znovu můžeme pročítat text a přemýšlet nad body, které jsme slyšeli, zkoušet je uchopovat do svého života.
Při rozjímání je dobré zaznamenávat si myšlenky, které mě při něm napadají na papír.
Závěrečná modlitba
Při závěrečné modlitbě každý na základě, toho, co prožil při tomto setkání, může jednou větou Boha chválit, za to, jaký je, poděkovat mu za něco, nebo jej o něco poprosit.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Text katecheze (doc);
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);
Kartička barevně; Kartička černobíle