7. Rozhovory Hospodina s Abrahámem 1 (KKC čl. 2570)

Při dnešním setkání budeme pracovat s biblickými texty. Uvědomme si při tom, že tyto texty jsou Božím slovem, které připomíná, co se stalo v minulosti, ale současně promlouvá do současného života každého z nás. Abychom dokázali rozpoznat, co mi toto slovo chce říct dnes, prosíme na začátku o Ducha Svatého.

Dnešní setkání proběhne tak, že si nejprve rozdáme biblické texty, společně si je nahlas přečteme a po té si je každý bude pročítat v duchu. Jedná se o tři rozhovory Abraháma s Hospodinem. V minulých setkáních jsme si řekli, že modlitba je rozhovor s Bohem a také poukázali na to, že osobní modlitba by měla přecházet do konkrétního života člověka. Při tiché četbě těchto úryvků si poznačme věty či slova, která nás nějakým způsobem osloví, a zkusme se zamyslet také nad tím, jak zde probíhá a projevuje se Abrahámova modlitba, a co by mi to mohlo říct pro můj život. Je praktické, to co mi probíhá v hlavě, si také poznačit na papír. Po chvíli ticha v osobní meditaci bude následovat krátké sdílení myšlenek, které vás napadaly. Ve druhé části setkání bude následovat katecheze, tak jak jsme zvyklí z minulých setkání.  

Modlitba o Ducha Svatého:

Prosit o Ducha Svatého můžete např. slovy:

Náš nebeský Otče, prosíme tě, sešli nám svého Svatého Ducha, aby otevřel oči našich srdcí, aby nám dal skrze toto tvé Slovo lépe poznat tvoji tvář, aby skrze toto tvé Slovo promluvil také ke mně do mého života, a aby mi dal odvahu a sílu toto Slovo uskutečňovat ve svém životě. Amen.

1. rozhovor:

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12, 1- 3)

První rozhovor mezi Hospodinem a Abrahámem není dlouhý. Je to první modlitba, které Abrahám rozumí. Začíná tím, že slyší Hospodinův hlas. Určitě ho neslyšel hned na poprvé. Musel mnoho a mnoho hledat, toužit.

Navenek se mohlo zdát, že Abram vede spokojený život. Měl všechno, po čem by člověk mohl toužit: rodinu, majetek, zázemí a jistoty pro svůj život. A přesto byl nespokojený, neklidný, něco hledal, po něčem toužil a možná ani nevěděl, co konkrétně mu chybí. Hledal Pravdu a Smysl svého života. Až jednou uslyšel Hospodinův hlas: „Odejdi...“ – jakoby tím hlas říkal: skonči s tímto stylem života. Ale tímto „odejdi“ to nekončí. Hlas pokračuje: „Odejdi a staň se požehnáním!“ – Tím, že skoncuješ se životem, který je postavený na tobě, tvých schopnostech, dovednostech, názorech …. a nově jej začneš stavět podle Božího záměru, se ti dostane požehnání a tento tvůj život se stane požehnáním také pro tvé nejbližší, pro tvé okolí. Přestože to tak na začátku nevypadá.

Abram tuto Hospodinovu výzvu uposlechne. Má vyjít ze své rodné země. Všeho zanechat a jít na to místo, které mu ukáže Hospodin. On sám netuší, kde to je, kudy se do té země jde, ale věří, že mu ji Hospodin ukáže. Jak? Netuší. Dále Bůh dává Abramovi příslib: „Učiním tě velkým národem.“ Jak se to stane? Netuší. Jeho manželka Sáraj je neplodná.

Bůh volá každého z nás. Nasloucháme však jeho hlasu, hledáme jej? Vybízí nás vydat se na cestu - vyjít z vyjetých kolejí, ze zaběhaného života, abychom zakusili Boží doprovázení a ne se spoléhali pouze na sebe, nebo na své rodiče, rodinu, zaměstnání, peníze…. Také pro nás má připraveno své požehnání, velké přísliby…

2. rozhovor:

 I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu. (Gn 12, 7-9)

Abram putuje po cestě s celým svým majetkem a zjevuje se mu Hospodin, který mu říká: tvému potomstvu dám tuto zemi. On přitom žádné potomstvo nemá. Jak reaguje Abram? Vyčítá Hospodinu? Hádá se s ním? Zakrývá si uši před touto Boží řečí? Ne. Na závěr tohoto rozhovoru vykoná konkrétní skutek. Postaví Hospodinu oltář. Nečeká, až se příslib splní, ale ihned Boha tímto způsobem chválí.

Hospodin slibuje Abramovi potomstvo. To znamená budoucnost. A Abram staví oltář. Už Hospodinu pouze nenaslouchá, ale na konkrétním místě dělá konkrétní skutek. Staví oltář. Jeho modlitba se začíná realizovat skrze konkrétní skutky lásky vůči Hospodinu. Putuje krajinou, kterou dostává od Hospodina, a staví oltáře.

Abram uvěřil Božímu příslibu a už nyní se z něj raduje a děkuje Bohu. Svůj dík vyjadřuje tím, že staví oltář  - viditelné znamení místa setkání s Bohem. Toto je správná odpověď na setkání s Bohem: vděčnost. Každý tuto vděčnost projevuje jiným způsobem: Abrahám staví oltáře, David zpívá žalmy, hříšnice umývá Ježíši nohy, celník z evangelia vrátí ukradený majetek a své bohatství rozdá chudým. Důležitý je postoj vděčnosti v našem srdci. Někdy tuto vděčnost pociťujeme spontánně, jindy si musíme připomínat, co pro nás Bůh učinil, za co máme být vděční, uvědomit si, že spousty toho, co máme, není samozřejmé, ale že je třeba někomu za to poděkovat.  Postoj díků pak budí v srdci radost a pokoj.

3. rozhovor:

Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář. (Gn 13,14-18)

Na začátku tohoto úryvku slyšíme, že Lot se od Abrama oddělil. Jediný člen rodiny, který mu důvěřoval, vyšel s ním na cestu do neznámé země, se nyní od něj oddělil. Ten, který jej doprovázel, ten, který mu měl být pomocí a oporou, se oddělil. Abram musí přijmout další ztrátu. A on to přijímá bez reptání a dává Lotovi na výběr: „Odděl se ode mne. Půjdeš-li nalevo, dám se napravo. Půjdeš-li napravo, dám se nalevo.“ Také tento příběh je příběhem snad každého člověka, kdy se s někým pustíme do dobrého díla: v práci, rodině, farnosti, v místě, kde bydlíme, a najednou nás ti druzí opustí, zradí nebo přestanou chápat. A jak na to reaguje Abrahám? Nestěžuje si Hospodinu, nepřechovává v sobě zlost vůči Lotovi, ale dává mu svobodu. Nechce se přít. Důvěřuje Hospodinu. Tím nám ukazuje na řešení podobných situacích, které prožíváme: Milovat bližního a důvěřovat v Boha. Svůj život postavit na prvním místě na Bohu. Nemusíme se bát, že Bůh nám vezme naše přátele, rodinu či práci. Ne. Právě naopak, když postavím Boha na první místo, on rozšíří moje srdce, takže v něm budu mít daleko více lásky a porozumění pro své blízké. Abram stále důvěřuje Hospodinu, že ho ochrání, že se o něho postará, ať půjde kamkoliv. Dává přednost Lotovi, aby se rozhodl, kam půjde. A Lot se rozhoduje podle toho, co vidí, co slyší, na co se může hmatatelně spolehnout. Lot si vybírá okolí Jordánu, kde viděl bohaté pastviny, vodu, bohatá města. Abram odchází opačným směrem. Pak neví kam. Nevidí krajinu. Je daleko za horizontem. Ale věří Hospodinu. Nerozhoduje se podle toho, co vidí, slyší, cítí. Ale opět se vydává na cestu a důvěřuje. Tento příběh nás nabádá k tomu, abychom se také my ve chvílích velkých ztrát a bolesti nebáli svěřit do Božích rukou. Bůh tuto bolest nezničí okamžitě, ale vyvede nás z ní. Vyvede nás, třeba i pouští, do zaslíbené země.

Když se Lot oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, kde stojíš, na všechny strany. Všechno, co vidíš, dám tobě a tvému potomstvu na věky.“ A opět je tu zaslíbení potomstva, kterého bude jako prachu na zemi. Nikdy ho nespočítá. A říká Abramovi, aby prošel zemi křížem krážem, ať se přesvědčí. Abram opět staví Hospodinu oltář.

Závěrečná modlitba:

Dnes jsme si řekli, že při modlitbě je důležitý postoj vděčnosti vůči Bohu. Nyní každý dostane lísteček a ve chvíli ticha si zkusí uvědomit, za co chce Bohu poděkovat. Můžeme si uvědomovat věci z tohoto dne, týdne, nebo i celého života a snažit se v srdci vzbudit opravdovou vděčnost za to, co mi Bůh dopřál. Toto pak si každý zapíše na svůj lísteček, který přeloží a položí před sebe.

Na začátku této modlitby si doprostřed můžete zapálit svíci – symbol zmrtvýchvstalého Krista. Každý pak dostane čajovou svíčku. Po té, co mají všichni napsané své díky, si každý po řadě zapálí svoji svíčku a položí na svůj lístek jako symbol tohoto díkůvzdání.   

Po té si můžete zazpívat či poslechnout píseň: Tobě patří chvála (Koinonia, č. 132)

A zakončit společným:

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle