6. Dějiny liturgie II. Apoštolská a poapoštolská doba

V dnešní katechezi si budeme povídat o tom, jak se liturgie (a křesťanství) rozvíjela v prvních třech staletích. Tato velké dílo, které Bůh pro nás připravil, se mohlo odehrávat pouze ve společenství a skrze společenství.

Příběh: V komunitě je síla

(1. obrázek v ppt: rodí se něco nového)

V minulé katechezi jsme končili počátky křesťanské liturgie. Křesťanská liturgie začíná Poslední večeří a tím, že apoštolové naplňují Ježíšova slova: „To čiňte na moji památku.“ V počátcích, v apoštolské době, se nechodilo na mši svatou, ale první křesťané se scházeli na společné modlitby. Všechno se začalo v Jeruzalémě. Z počátku chodili, tak jako všichni židé, modlit se do Chrámu. Scházeli se v Chrámu, ale také po domech. Když se sešli v domě některého křesťana, zaznívaly zde spontánně chvály a přímluvy. Toto je první typ modlitby křesťanů. Dále tam lámali chléb, tak jako Ježíš, který při večeři vzal chléb, vzdal díky, lámal a řekl: „Vezmete a jezte z toho všichni: Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ A potom pili z kalicha. Konali to, co jim řekl Ježíš: „To konejte na mou památku.“ Potom následovalo společné agape.

Již v této apoštolské době se však křesťané postupně odpoutávají od židovství a postupně si vytvářejí svoji vlastní liturgii. Zvláště pak po roku 70, kdy byl zničen Jeruzalémský chrám a Židé byli rozprášeni po celém tehdejším světe.

Židovská „liturgie“ se skládala z chval vůči Hospodinu, připomínky Božích činů (četba biblických textů, výklad Božích činů zaznamenaných v biblických textech), přinášení obětních darů, závěrečného požehnání. Tato židovská bohoslužba vedla k uzavřenosti židovské komunity. Židé nesměli být ani otevřeni vůči okolním národům. Byla to skutečně uzavřená komunita, která si uchovávala osobní vztah k Hospodinu a předávala ho z generace na generaci.

První bohoslužba u křesťanů se skládala také z četby textů: první text, který byl sepsán, byly události Kristova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, zpěvů, modliteb, které se skládaly z chvály a přímluv, tak jako v Jeruzalémském chrámě, a ve druhé části se slavila eucharistie a na závěr bylo agapé - hostina, při které se jedlo společné jídlo, tak jak se přineslo, a povídali si mezi sebou různé zkušenosti z křesťanského života. Novost křesťanství spočívá v osobě Ježíše Krista, který naplnil a dokončil SZ, svojí obětí na kříži a svým zmrtvýchvstáním ukazuje na nový kult oběti. Již to nejsou oběti ze zvířat, ale je to nový duchovní kult každodenního života, kde se skrze křest má objevit všeobecné kněžství křesťana, a co je pro křesťany důležité, zde už nemůže být uzavřenost, ale naopak je nutná otevřenost (Jděte do celého světa…). Ježíš miluje všechny bez rozdílu, touží přitáhnout všechny k sobě, takže jakákoli liturgie, bohoslužba křesťanského shromáždění nás má vést na cestu k druhým lidem, ke službě vůči druhým.

Židé se vyčleňovali ze světa, aby se v synagoze nebo v Jeruzalémském chrámě nadýchali setkání s Hospodinem a zase mohli jít do světa a mohli v tom světě žít. A když opět šli na setkání s Hospodinem, tak se museli opět očistit, protože ve světe se ušpinili, poskvrnili hříchem. Kdežto u křesťanů jde o posvěcování života a světa. Já se nejdu z bohoslužebného shromáždění poskvrnit do světa, ale já jdu naopak tento svět posvětit, očistit. Jde o každodenní etiku, život posvěcený vírou a láskou. Kristus svým životem a zmrtvýchvstáním překročil rozdíl mezi posvátným a světským. Díky svému zmrtvýchvstání Ježíš božské věci s lidskými věcmi propojil. My křesťané již neříkáme „Hospodine“, ale říkáme „Abba, Otče“., Když přicházíme mezi lidi tohoto světa, už neříkáme, že to jsou ti cizinci, ale to jsou naši bratři a sestry. Ježíš propojil celý svět v jednu velkou chválu vůči Stvořiteli a touží po tom, abychom všichni byli šťastni. To všechno je krásné vidět v obrazu prázdného hrobu. Život pokračuje dál. Nekončí v tom člověčenství, ale pokračuje dál v Božím království. Proto křesťané kladli tak velký důraz na neděli, první den v týdnu. Celá křesťanská liturgie, a vlastně život křesťana, má mít velikonoční charakter: neustálé opouštění a přilnutí k novým věcem, stálá formace a proměňovaní a celé to velikonoční období vrcholí 50 dní po Velikonocích sesláním Ducha Svatého.

Pro křesťany tím jasným zřetelným bodem nového začátku byl vždycky křest. Před křtem od prvních apoštolských dob vždycky předcházel katechumenát. Příprava na tento křest, kde se ve zkrácené podobě ukazoval život křesťana, hledání, výuka ve víře, příklad života těch, kteří katechumena doprovázejí, svědectví života, půst a odříkání, ale také uvádění do tajemství života křesťana. Přijímání symbolů víry, která vrcholí při přijetí křtu.

Liturgii vždy od počátku předsedají apoštolové, episkopos – biskupové, nebo presbyteros – kněží. Apoštolům Ježíš dal svého Ducha, aby to činili na jeho památku. Aby šli do celého světa a hlásali evangelium a apoštolové skrze vkládání rukou posílají biskupy a kněze, aby předsedali bohoslužebným shromáždění, vyučovali a modlili se s ostatními.

Obrácením apoštola Pavla a jeho působením mezi křesťany přichází nová kreativita. Je to apoštol pohanů. Ježíš skrze Pavla otevírá rodící se církev kterémukoliv člověku. Pavel působí mezi pohany, v různých národech. Vždy s sebou bere spolupracovníky, ustanovuje biskupy v jednotlivých křesťanských obcích, které se nejprve scházejí po domech, takřka náhodně a časem vznikne pravidelné setkávání, kdy Pavel vyučuje a potom přichází na slavení společné liturgie. Vzniká postupně tzv. domácí církev. Nezáleží na sakrálním prostoru, ale skutečně na tom společenství, které se sešlo, protože tam je uprostřed Bůh. Máme o tom zprávy ve Skutcích apoštolů i v listech apoštola Pavla (Sk 2,42-47; 1 Kor 11,24-26)

Křesťané se setkávali při liturgii a vydávali svědectví o své osobní zkušenosti s Ježíšem zmrtvýchvstalým. Nejprve to byla živá slova svědků Ježíšova zmrtvýchvstáním, ti o tom vydávali svědectví, že Ježíš opravdu vstal z mrtvých, dále to bylo svědectví o Ježíšově životě, o jeho spasitelných činech a jak se toto promítalo do konkrétního života, konkrétní osoby. To byla první škola víry. Ta spolu s eucharistií dávala sílu držet při sobě, ale také být svědky pro druhé. Byly to skutečně svědkové radostné zvěsti. Víme z listů apoštola Pavla, že první křesťané museli znát to, čemu věří (credo), potom komu věří (pašijové události) a s tím komu věřím, umím mluvit, komunikovat (Otče náš). Toto byl základ živé víry každého křesťana.

V těchto prvních letech nebyl žádný bohoslužebný řád, ale mnohotvárnost. Opět z apoštolských listů víme, že hledali cesty, aby všechno sloužilo ke společnému růstu pro Boží království. Víme, že již v prvních staletích docházelo k různým herezím mezi prvními křesťany a např. sv. Ignác Antiochijský nabádal k jednotě se svým biskupem, protože tam, kde není jednota s biskupem, tam není jasné učení.

V prvních staletích křesťanství procházelo také velkými pronásledováními, bylo mnoho mučedníku pro víru. Můžeme říct, že církev se rodila doslova v krvi prvních křesťanů, kteří vydávali svědectví o tom, že věří v Ježíše Krista, klanějí se pouze jemu a odmítají jakoukoli modloslužbu. Víme z různých dochovaných spisů ať je to např. Didaché, nebo spisy sv. Justýna, Hypolita a dalších, jak vypadala liturgie v druhém, třetím století. Křesťané se stále schází po domech, mnohdy potajmu, protože jsou pronásledování. První část je bohoslužba slova, kde se čtou listy apoštolů popřípadě biskupů tehdejších křesťanských obcí, potom je promluva předsedajícího v liturgii, následují modlitby věřících, přináší se dary a předsedající se modlí „modlitbu díkůvzdání“ (slova proměňování) a lid odpovídá amen. Potom se všem přítomným rozděluje Tělo Pána a ti, kteří se nemohou účastnit, jáhni jim pak roznášejí Eucharistii. Samozřejmě na tehdejší liturgii přicházeli pouze pokřtění.

Až na počátku 3. století se začíná liturgie strukturalizovat a sjednocovat. Víme to ze spisů sv. Hipolyta, kdy v jeho spisech najdeme texty současné 2. liturgické modlitby, kterou máme v dnešním misálu. Je to nejstarší eucharistická modlitba. Takže když uslyšíme tuto eucharistickou modlitbu, můžeme si uvědomit, že se připojujeme ke křesťanům v počátku 3. století. Skrze tuto modlitbu Ježíš přichází v proměněném chlebě mezi křesťany více jak 1700 let.

V této katechezi jsme pouze načrtli zrod něčeho nového. Vidíme, a v dalších katechezích ještě uvidíme, že liturgie se rozvíjela postupně v reakci na společenské dění (vychází ze židovské liturgie, zničení Jeruzalémského chrámu, pronásledování, …) a v reakci na úkol misijního působení, který s sebou přináší také nové úkoly a podněty. Už od prvopočátku je důležitá jednota s biskupem a život ve společenství.

Text katecheze (pdf)

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze v JPG: 1, 2, 3,  4 , 5, 6, 7, 8, 9.

Kartička barevně; Kartička černobíle