5. Dějiny liturgie I. Smlouva s Hospodinem
Touto katechezí začínáme novou etapu liturgických katechezí, ve kterých se pokusíme přiblížit dějiny liturgie, tak aby nám pomohly upevnit náš osobní vztah ke Kristu skrytém v eucharistii, a lépe jsme mohli pochopit symboly a řád současné mše svaté.
Smlouva s Hospodinem
Křesťanství má svůj původ v židovství. V dějinách izraelského národa je popsáno, že Bůh s člověkem skrze vyvolené osoby uzavírá smlouvu. Tato smlouva spočívá v tom, že člověk uzná Hospodina za jediného Boha svého života a jemu bude důvěřovat, Bůh jej pak bude chránit a žehnat celému jeho životu, rodině i potomstvu.
První smlouva byla uzavřena s Adamem: „Z tohoto stromu nebudeš jíst.“ Ale Adam tuto smlouvu porušil. Vzal, jedl, a zjistil, že je nahý. Styděl se před Hospodinem. Adam smlouvu porušil a to způsobilo, že se začal bát Hospodina. Na místo toho, aby mu důvěřovat. Adam tímto odstoupil od smlouvy, podle které o něj Bůh měl pečovat. Chtěl se o sebe postarat sám. A bible tuto skutečnost popisuje jako vyhnání z ráje.
Hospodin ale natolik miluje člověka, že se k němu opět sklání a hledá, s kým by uzavřel novou smlouvu, aby mohl pomáhat lidstvu. První jasná smlouva je uzavřena s Noemem. Noe staví archu, přichází potopa… Noe vždy plně důvěřuje Hospodinu, a tím zachraňuje sebe i svoji rodinu. Po potopě Noe uvidí duhu, která se stává symbolem Božího odpuštění vůči člověku a jeho hříchu a záruky, že Stvořitel už žádnou „potopu“ nesešle. Tato smlouva nabízí člověku nový začátek. (Může to znamenat nový začátek po hříších mého života, po potopě mého života. Když přijmu Boží slovo, tak jako Noe, Bůh mi pomůže přežít „potopu“ a nabídne mi nový začátek.)
V době, kdy Hospodina opět nikdo nezná, on si vybere Abraháma a s ním uzavře tři smlouvy (které opět mají mít dopad pro celé lidstvo): 1. že mu dá do dědictví novou zemi (zve jej k novému začátku), 2. že mu dá syna a 3. že rozmnoží jeho potomstvo jako prach na zemi. A vždy mu bude žehnat. Vyžaduje však od Abraháma naprostou důvěru v jeho vedení. A v této důvěře Hospodin od něj žádá největší oběť a to, aby mu na obětišti daroval svého jediného syna. A touto obětí mají být stvrzeny všechny tyto smlouvy. A Abrahám v důvěře v Hospodina jde a chce Izáka obětovat. Hospodin však zadružuje jeho ruku a ukazuje na beránka, kterého má obětovat místo svého syna. Je to jeden z prvního starozákonních předobrazů skutečného potvrzení všech smluv, které kdy Hospodin uzavřel s člověkem, tak jak nám je bible ukazuje. Tím beránkem je Ježíš Kristus, který je tou novou a věčnou smlouvou, která je stvrzená jeho krví a jeho zmrtvýchvstáním. A celá tato událost se znovu a znovu uskutečňuje při mši svaté. Takže každá mše svatá je zároveň potvrzením všech smluv, které kdy Hospodin uzavřel s člověkem.
Hospodin uzavírá také smlouvu s Jakubem. Když se Jakub vrací od Lábana zpět do Kanaánu, tak během té poslední noci před vstupem na území Kanaán s ním kdosi zápasí až do prvního úsvitu. A říká mu: „Pusť mě, už přece svítá.“ A Jakub odpovídá: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ A ten neznámý se ptá: „Jak se jmenuješ?“ A ten odpovídá: „Jakub.“ A neznámý říká: „Už ti nebudu říkat Jakub, ale Izrael, protože jsi bojoval s Bohem i lidem a zvítězil jsi. A ten neznámý mu na konci požehnal.
Další smlouvu, kterou uzavírá Hospodin je smlouva s Davidem. David je Samuelem pomazán na krále. Je tím nejposlednějším v Izraeli, ale protože s ním Hospodin uzavře smlouvu a David plní přikázání, tak mu Hospodin žehná a David vybuduje z Izraele velký národ.
Každá smlouva, která je uzavřena s Hospodinem, nabízí člověku záruku a požehnání od Hospodina, pokud člověk bude s Hospodinem spolupracovat. Když se podíváme na všechny tyto biblické postavy, tak Adam, Noe, Abrahám, Jákob i David zhřešili a tu smlouvu porušili, a přesto Hospodin odpouští a díky těmto smlouvám žehná. Opět před obraz svátosti smíření a přijímání eucharistie.
Mocné Hospodinovy činy v dějinách izraelského národa
Hospodin se vždy zjevoval mocnými činy v dějinách izraelského národa. Izrael takto poznával, že jakákoliv komunikace s Hospodinem je vždy cesta, která je spojena s výchovou, formací, událostmi života, rodiny, národa. Dobře to můžeme vidět na životním příběhu Mojžíše, kde se Hospodin projevuje mocnými činy právě skrze tuto postavu. (Pro dokreslení se můžete vybrat jednu nebo i více události Mojžíšova života: postoje Mojžíše vůči Egyptu a otroctví Izraelitů nebo nějakou událost v průběhu putování pouští.)
Hospodin se projevuje také svými činy skrze proroky. Využívá také babylonského zajetí, kdy Izraelité nemohou putovat do Jeruzalémského chrámu a zde vzniká místo, kde se klanějí Hospodinu a to místo se nazývá synagoga, předchůdce našich kostelů a kaplí. Každý muž v Izraeli chápe, že i konkrétně s ním je uzavřena smlouva. Konkrétním vyjádřením byla obřízka. A u nás, u křesťanů, je to křest. Ten je pečetí na té smlouvě, kterou s každým z nás uzavřel Hospodin skrze Ježíše Krista. Když budu zachovávat to, co mi nabízí Hospodin, tak je to opravdová záruka toho, že mi Hospodin bude žehnat a budu žít v milosti posvěcující.
Židé si ve svých slavnostech, ve své liturgii vždy připomínali tyto mocné Hospodinovy činy, především Velkou noc, kdy je Hospodin vyvedl z egyptského otroctví. Každou sobotu si připomínají tento slavný odchod z Egypta a přechod Rudým mořem. V těchto svátcích a oslavách se Hospodin a jeho dílo zpřítomňuje konkrétnímu člověku na konkrétním místě. A člověk si díky liturgii potvrzuje pravdivost a aktuálnost této události také pro jeho osobní život.
Křesťanská liturgie – naplnění smlouvy
Naše liturgie vychází právě z těchto židovských kořenů, z kořenů tradice židovské modlitby. Křesťanská liturgie oslavuje nejmocnější Boží čin – vykoupení člověka z otroctví hříchu a ze smrti pro nový život. Vykoupení skrze život, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Božího Syna. Skrze něho Bůh uzavírá s člověkem smlouvu novou a věčnou, která nemůže být už nikdy zrušena. A toto je podstatou křesťanské liturgie, důvodem k vděčnosti a oslavě.
První typ setkávání křesťanů vycházel z tradice židovských modliteb a synagogy. Vzkříšený Kristus, když se setkával se svými apoštoly a ostatními učedníky. Nesetkával se s nimi v Chrámě. Vzkříšený Kristus nebyl vázán na židovský kult nebo na večeřadlo. On se váže pouze na jediné: na lásku k člověku a na to, aby apoštolové pokračovali v tom, co jim ukázal a řekl, aby dělali. Ježíš říká: „Kde jsou dva nebo tři shromáždění v mém jménu, tak jsem já uprostřed nich“, a zvláště v prvních letech setkávání se křesťanů se projevovala velká tvůrčí schopnost rodící se církve. Nechávali se vést Duchem Svatým a hlavně, živý zmrtvýchvstalý Kristus byl uprostřed těchto shromáždění.
Modlitba: kněz/katecheta vede modlitbu, v níž vede k uvědomění si následujících Ježíšových slov, uvědomění si velkého Božího činu, který se osobně dotýká každého života:
VEZMĚTE A JEZTE Z TOHO VŠICHNI: TOTO JE MOJE TĚLO, KTERÉ SE ZA VÁS VYDÁVÁ.
VEZMĚTE A PIJTE Z TOHO VŠICHNI: TOTO JE KALICH MÉ KRVE, KTERÁ SE PROLÉVÁ ZA VÁS A ZA VŠECHNY NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ. TOTO JE SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ.
Text katecheze (pdf)
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze v JPG: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7.
Kartička barevně; Kartička černobíle