4. Příprava na mši svatou
K úvodní modlitbě můžete využít nahrávku písně „Vítám“:
Můžeme uvést slovy: Při dnešní katechezi se budeme zabývat přípravou ke mši svaté. Při tomto tématu je důležité si stále uvědomovat, k čemu se připravujeme. Připravujeme se na setkání s Pánem. A kdo je Pán? V této úvodní modlitbě si toto chceme uvědomit. Pustíme si píseň „Vítám“, která je současně modlitbou a to modlitbou, která charakterizuje také vnitřní stav člověka, který se připravuje na setkání s Ježíšem. Zkuste si tedy prosím uvědomovat její slova.
Píseň Vítám: zde
kněz/katecheta zakončí vlastními slovy.
Je dobře, že jsem tady s Kristem. Církevní společenství se shromažďuje kolem Eucharistie, aby byla přítomna proměňování a mohla se klanět nejcennějšímu pokladu, který Ježíš zanechal. Máme být chlebem, který se láme pro druhé. Ježíš lámal chléb, který je skutečně jeho tělo a dával ho apoštolům. My se přidáváme k tomuto konání tím, že rozdáváme sebe svým velkodušným jednáním vůči bližnímu. Zvláště při mši svaté nás Bůh může ztvárňovat, uděluje nám vnitřní postoj, který se projevuje evangelním jednáním. Jedná se o naslouchání Božímu slovu, vytváření určitého bratrství mezi těmi, kdo jsou přítomni tajemství Ježíše Krista, toto vede k odvaze, k následování, vydávání svědectví, a když tam pulzuje láska, tak ta má vždy fantazii, má vizi a díky tomu můžeme dodávat naději malomyslným. A přijímat ty, kteří potřebují, aby jim bylo nasloucháno. Eucharistie umožňuje vyzrávání křesťanského životního stylu.
Je dobře, že jsem tady s tebou, Pane. Když se rozhodnu jít na mši svatou, tak by to mělo být radostné putování. Ne naštvanost, zlost, atd. Někdo to má do kostela daleko, někdo blízko, ale vždy tím, že jdeme na mši svatou, tak putujeme. I Ježíš putoval s apoštoly z místo na místo, uzdravoval, poučoval, učil. V křesťanství putování hraje důležitou roli. Možná někdo z vás šel nějakou delší pouť, ať už do Composteli, nebo na Velehrad či Hostýn, pěšky. Bolely nás nohy, měli jsme žízeň, nechtělo se nám, nebo naopak, jsme byli plni radosti a očekávání a s radostí jsme putovali dál, až jsme doputovali. Vždy, když jsme přišli do cíle, tak jsme měli velkou radost. Dokázali jsme to. Dokázal jsem to. To nemusí být jenom putování na nějaké místo, ale třeba na nějakou horu a pak se rozhlédneme z výšky a máme radost. Všichni, kdo vyšlapali až na horu, do cíle, tak si museli něco odříct, a to je ta odměna, vnitřní radost. Když jsme kráčeli nebo jsme se rozhodovali, tak jsme to nedělali vždy s radostí. Když jsou ti druzí tak já taky. Úplně jinak se rozhoduji, když jdu na setkání s milovanou sobou, s níž je mi dobře. Tam se únava proměňuje v nadšení a něco podobného se může odehrávat i s mým putováním, chůzí na mši svatou. Jdu na setkání s osobou, která mě má ráda. Jak ty kráčíš na mši svatou? S únavou? Nebo s chutí?
Konkrétní příprava na setkání s Kristem se odehrává v takové té vnitřní naladěnosti. Je dobré si při cestě na mši uvědomit, že jdu na setkání s Bohem a on tam na mne promlouvá a já to jeho slovo můžu slyšet, budu-li chtít. Příprava na mši svatou je i to, že pomůžu s úklidem v kostele, zeptám se, jestli není potřeba pomoc při výzdobě, nabídnu se jako lektor, ministrant, kostelník. Je divné, když sednu na mši svatou a sednu si tam, jak pecka a čekám. Na mši svatou má přicházet celý člověk, který je připravený na setkání s Bohem. Vyvarujme se různých strnulých póz, ale otevřeme se, ale dívejme se na Krista, protože on přichází a čeká na tebe. Nemusíme být přede mší svatou shrbení, schoulení do sebe, ale dívám se na svatostánek, na dům Boží. Co děláš proto, aby tě pronikala Boží šťáva? A ne můj kyselý nálev do okurek. Příprava na mši svatou je prostor pro Boží chválu, místo modlitby, místo setkání.
Katolíci se oltáře často bojí. Ti stávají vzadu. Proč? Katolík se přece nikam necpe. My jsme tak nějak divně skromní. My se tak jakoby z dálky díváme na ty věci a vyhodnocujeme je. Přece nemůžu stát v první řadě. Zde ta naše skromnost není na správném místě. Jak chceš pohladit dítě z dálky? Jak chceš podat ruku dobrému příteli? Musíš jít blíž, na dotyk. Chceš přece prožít mši svatou. Když se s někým blízkým bavím, chci mu něco důležité sdělit, tak to přece nekřičím přes celou ulici, ale jdu za ním a hovořím s ním z očí do očí. Když na sebe křičíme přes ulici, nebo jedeme v autě a zdravíme se, tak je to na dálku, pouze pokynem a každý si pak jdeme po svém. Mám svůj plán. Nepočítám s tím, že mi ten druhý do mého plánu vstoupí. Ale tady jde o něco jiného, tady jde o to, že já se těším, že Bůh mi vstupuje do mého plánu. Proto ta příprava přede mší svatou je také o tom, že přijdu včas, na poslední chvíli nebo se aspoň vydýchám a trochu naladím.
Proč vlastně chodíme v neděli na mši svatou? Neděle je první den v týdnu. Je to den, kdy Kristus vstal z mrtvých. Je to pro nás ten nejdůležitější den v týdnu. Pro židy byl nejdůležitější den v týdnu sobota, byl to sedmý den, kdy Bůh Stvořitel odpočinul od práce a tento den dal člověku k tomu, aby se s ním setkával. Židé v tento den nepracovali, chodili do synagogy a slavili. Křesťané v ten první den v týdnu poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Položme si při této katechezi otázku a odpovězme si na ni, když jsme v neděli na mši svaté, tak jak ji prožívám? Je to slavnostní chvíle? Tradiční záležitost? Příležitost setkání s kamarády? Pocit splněné povinnosti? Nebo něco víc?
Jak prožívám tuto nedělní slavnost, k tomu mně pomůžou určité ukazatele. Tím prvním je způsob, jakým se dívám na druhé a jak o nich uvažuji. Ježíš se vždy daroval bližnímu do krajnosti. Stvrzením toho je kříž. Ježíš měl rád lidi. Rád byl se svými apoštoly i s lidmi, které poznal. Rád s lidmi sdílel jejich tužby, problémy a vše, co hýbalo s jejich životem. Vede mne mše svatá, kterou slavím, k tomu, abych všechny vnímal jako opravdové bratry a sestry? Posiluje se ve mne schopnost radovat se s radujícími a plakat s plačícími? Dokážu ve svých bližních rozeznat Ježíšovu tvář?
Druhým ukazatelem je zkušenost s odpuštěním a ochota odpouštět. Občas se setkáváme s tím, že se nás někdo zeptá, jak můžeš chodit do kostela, když je tam ten a ten člověk a ten se chová tak a tak. Při slavení mše svaté nejde o to, že já se považuji za lepšího, nebo se chci stát lepším, než ti druzí, ale přicházím sem za Ježíšem i se svými slabostmi, i se svými hříchy. A právě zde toužím být znovu nasměrován k Božímu království. Chci být restartován k tomu, abych byl jedno s Ježíšem. Nepřicházím sem hrdě jako farizej z podobenství z evangelia, ale s pokorou jako ten celník (Lk 18,9-14). Pokud necítím potřebu Božího milosrdenství, necítím se být hříšníkem, pak na mši svaté nemám co dělat. My jdeme na mši svatou, právě proto, že jsme hříšníci a chceme obdržet Boží odpuštění. Chci mít účast na Ježíšově velikonočním tajemství. Když říkáme v úkonu kajícnosti: „Vyznávám se všemohoucími Bohu…“, tak to není formalita, ale je to opravdový úkon kajícnosti, lítosti. Já jsem hříšník a vyznávám se. To, co se děje při mši svaté, zvláště Kristův dar Těla a Krve, tak to je skutečně na odpuštění mých hříchů. Pokud jdu na mši svatou jako vítěz, jako ten, který nemá žádnou chybu, tak toho moc na mši svaté nenajdu.
Poslední ukazatel nám nabízí vztah mezi slavením eucharistie a životem našich společenství: rodina, společenství mládeže, seniorů, rodin, farnost. Eucharistie není něčím, co dělám já, nebo my. Ani zde nepřipomínáme Ježíši, co řekl nebo udělal. Při mši svaté se zpřítomňuje vlastní Ježíšův čin. Kristus působí a je na oltáři. To, co se tam odehrává, je dar Krista, který se tam zpřítomňuje a shromažďuje nás kolem sebe. A dává nám pokrm. Díky tomu všemu mé poslání, totožnost, to platí i pro církev, pramení odtud - z eucharistie. Tam dostává konkrétní podobu, výzvu, náplň má cesta života. Liturgie může být nádherná nebo taky prázdná, ale pokud mě nevede k setkání s Ježíšem Kristem, je zde vždycky riziko, že ten pokrm, který je tam připravený, si nevezmu. Ale Kristus chce vstoupit do mého já. Aby skrze mne v každém křesťanském společenství došlo k propojení mezi liturgií, mší svatou a konkrétním životem. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,54)
Text katecheze (pdf)
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);
Kartička barevně; Kartička černobíle