37. Modlitba a vykročení do života. Závěrečná katecheze o modlitbě

15.09.2016 14:11

 

Tato katecheze tvoří závěr celku katechezí o modlitbě. Stejně jako ve dvou předchozích i zde se necháváme inspirovat promluvami papeže Františka.

 

Modlitba mě přivádí k životu

Modlitba vždy nutně souvisí s konkrétním životem, který probíhá poté, co se „domodlím“.  Když se poctivě modlíme, tak nás modlitba nikdy neuzavírá do našeho nitra, ale naopak otevírá nás vůči bližnímu, vůči službě a vůči Bohu.

V modlitbě, ale také po ní, se musíme učit vycházet z nás samotných ven. Překročit práh svého ega, svého pohodlí a vykročit směrem ke společnosti, k věcem, které nás obklopují, ke konkrétnímu člověku, k čemukoliv, co potřebuje pomoci. Stejně tak to dělal i Ježíš. Přebýval uprostřed lidí. Pokud nedokážu vyjít ze sebe k tomu, co potřebuje pomoc v mém okolí, nikdy nebudu plně svobodný. Pořád budu mít nějakou závislost minimálně vůči svému já. A my v modlitbě potřebujeme svobodu, nejlépe dokonalou svobodu, která nás přivádí k tomu, abychom dokázali vyjít z nás samotných směrem k Ježíšovi. Existují dva východy z našeho srdce. Jeden je k Ježíšovi, druhý k bratřím a sestrám. Jak na Ježíšovi, tak na bratru a sestře mám vidět jejich rány, jejich potřebu, pomoc a toto je cesta, kterou chce Ježíš v naší modlitbě.

 

V modlitbě nikdy nejsem sám. Vždy je zde Ježíš, která se za nás modlí před Otcem. Vyprošuje nám dobro. A já se vlastně přidávám k této Ježíšově modlitbě. To znamená, že přestože se někdy můžu cítit v modlitbě sám, není to pravda. Ježíš je vždy po mém boku. Toto nám také může dodávat důvěru a odvahu se modlit. Kolikrát se při modlitbě nudíme, nebo pouze odříkáváme slova. Modlitba ale nemůže být nuda, nebo jakási prosební kancelář. Ale vždycky by tam mělo jít o setkání s Ježíšem, který je před Otcem a Otec vidí jeho rány, na jeho těle, a tím Ježíš Otce přemlouvá, aby byl milosrdný vůči konkrétnímu člověku a aby pomohl, aby už kousek nebe mohl být na zemi. 

 

Je to nový způsob, jak se modlit, říká, papež František. S velkou odvahou, která nám dává poznat, že Ježíš stojí před Otcem a ukazuje mu svoje rány. Ale také s pokorou těch, kteří poznávají Ježíšovy rány v těch ubohých v svém okolí.

 

Slabá víra

V naší modlitbě, a týká se to také víry, bývá často jedna slabina. Určitě máme všichni rádi Ježíše. Ale přesto se mu nedokážu bezvýhradně svěřit a v modlitbě zase tolik neriskuji. Jsem takový střídmý, jak ve svým přáních, prosbách a taky děkování. Co vede k této slabé víře, která se uskutečňuje v modlitbě? K slabosti vede naše srdce, které se nedokáže otevřít. To srdce je uzavřené, protože my ho chceme mít pod kontrolou. Nedáme mu svobodu. Takové srdce nedovoluje, aby nad ním Ježíš převzal kontrolu. Protože tuto kontrolu mám v rukou já. Učedníci, když nemohli vyhnat ďábla, a mladíka uzdravit, se ptali Ježíše, proč to nejde? A Ježíš na to odpovídá: „Ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.“ (Mk 9,29.) Takže modlitba musí být velmi silná, aby mohla být účinná. Je nutné se silně a pokorně modlit, aby Ježíš mohl dělat zázraky. A pokud toho po Bohu chceme hodně, takřka aby se stal mimořádný zásah ze strany Boha, tak do modlitby musí být vtaženo mé srdce, co nejvíce celé a také co nejvíce lidí.

 

Zkuste v této katechezi se popovídat o tom, za co jste se pořádně, opravdově modlili a to se stalo, Bůh uskutečnil zázrak. Znáte takový příklad ze svého okolí?

 

Když se modlíme, tak se modleme skutečně s odvahou, doslova bijme se za to, aby se stal zázrak. Nemodleme se pouze se zdvořilosti, jak vůči člověku, tak vůči Bohu. Známe to: pomodlím se za tebe, neboj. Pak odříkáme jeden otčenáš a zdrávas a na všechno zapomeneme. Je třeba se modlit s odvahou a velmi důrazně, tak jako Abrahám, který uprošoval Hospodina, aby zachránil Sodomu a Gomoru. A jiné postavy z bible. Modlitba dělá skutečně zázraky, ale musíme tomu věřit: „Pane pomoz naší slabé víře.“

 

Modlitba a životní obtíže

K modlitbě patří také život, ve kterém jsem schopen snášet obtíže. Doslova to znamená, chopím se té obtíže, nazvednu ji, neshrbím se pod ní nebo ji neodkopnu. Zvednu ji silou. To je křesťanská ctnost. Jestliže říkáme, že modlitba nám pomáhá snášet obtíže, tak to slovo snášet znamená, že se nenechám přemoci obtíží nebo únavou. Křesťan má tuto moc, díky Kristu, ne jenom snášet, ale také proměnit a přenést ke Kristu. Toto není vůbec jednoduché, protože přicházejí různé sklíčenosti a nechuti utéct od toho pryč atd. My často uděláme jenom to, co jakoby jde snést, a pak od toho utečeme pryč. Právě skrze modlitby tyto obtíže nezapomínejme odevzdat Kristu a velmi intenzivně, až obtěžující naléhavostí prosme Pána, aby se obtíže proměnily. Křesťan má jeden úžasný dar a tím darem je, že my můžeme vítězit láskou nebo prostřednictvím lásky. Mám-li např. někde nepřátele, kteří nás hodně trápí, tak to určitě není snadné vítězit láskou. Častokrát chceme komunikovat úplně jinak. Pohádat se, pomstít se, odpovědět až drze. Láska, kterou nás učí Ježíš právě v modlitbě, je ale vítězstvím mírnosti. Je dobré si uvědomit, že naším vítězstvím je víra a naší vírou je věřit Ježíši, který nás učí lásce. Učí nás mít rád lidi kolem sebe. Vrcholem modlitby je modlit se za své nepřátele. Modlím se za to, aby jim Bůh žehnal. Ne za to, aby se proměnili tak, jako já chci. Cílem této modlitby není jenom se za ně modlit, ale skutečně odpustit a milovat.

 

 

Několik slov závěrem

Duchovní život můžeme přirovnat k výstupu na horu. Nejsou zde ale žádné lanovky, kde člověk zaplatí, nastoupí a nechá se jednoduše vyvézt až nahoru. V životě každého z nás se jedná spíš o neprobádanou stezku, na které potřebujeme zkušeného průvodce, protože někdy se nám může stát, že nemáme jasný ani směr, natož konkrétní cestu. Skrze tyto katecheze jsme se snažili nabídnout základ pro život modlitby. Na každém z nás je skutečně tento modlitební život žít nebo alespoň o něj usilovat. Musíme však neustále mít na paměti, že cesta každého je postupná a originální. Nemůžeme na ní dělat velké skoky a také nemůžeme postupovat stejně jako náš soused. To bychom se dostali na scestí. K tématu modlitba nebo duchovní život bylo napsáno mnoho kvalitních knih. Ty nám můžou být průvodcem a povzbuzením na naší cestě. Nepostradatelnými na této cestě jsou: modlitba ve společenství, sdílení se o modlitbě s druhými lidmi a duchovní průvodce (či zpovědník). V životě modlitby každého z nás je pak důležitá zapálenost (a to i ve chvílích vyprahlosti) a vytrvalost.  

 

 

 

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevněKartička černobíle