33. Obřady svatého přijímání III a závěrečné obřady

24.06.2015 17:32

 

V dnešní katechezi končíme soubor katechezí k obřadům svatého přijímání. A tak bychom se mohli krátce zamyslet:

Chodíme ke svatému přijímání rádi, nebo je nám to lhostejné? Nebo se spíš svatého přijímání straníme? Jedni se bojí, aby nebyli pokládáni za příliš zbožné. Jiní tam nejdou, protože se jim nechce. Další pro to nemají žádný důvod, určitou roli hraje také slabá víra a víra zvyková nebo mrtvá, která dovoluje obejít se bez svatého přijímání a také bez svátosti smíření.

Nejrozšířenější jsou 2 důvody, proč. První je ten, že ke svatému přijímání nejdu proto, že mám hříchy, a druhý je ten, že ke sv. přijímání přece pokaždé jít nemusím, nepotřebuji to. Ano, těžký hřích je skutečně zásadní překážkou k setkání se s eucharistickým Kristem. Ale velmi často jsou překážkou pouze každodenní hříchy a těch se dopouštíme všichni a často. Je třeba si uvědomit, že každý úkon lítosti, každý skutek pokání, milosrdenství, naslouchání Božímu slovu, zbožná modlitba a konečně i samo svaté přijímání tyto hříchy zahlazuje a očisťuje. Na začátku každé mše svaté je úkon kajícnosti jako forma pokání. Máme zpytovat svědomí a mít lítost na tím, čím jsme Pána zarmoutili. Následuje modlitba, v níž prosíme, aby nám Pán Bůh hříchy odpustil. A to se opravdu děje. Ale já tomu musím věřit a v tom úkonu kajícnosti své hříchy předložit Bohu, a tím je cesta ke svatému přijímání otevřena. Ježíš nás očišťuje, když k němu s lítostí přicházíme. On dobře ví, že jsme slabí a hříšní. Ho zajímají nemocní, ne ti zdraví. Ať se nepodobáme Zacheovi, který toužil jenom po tom Ježíše vidět. My také někdy přicházíme na mši svatou, jenom se podívat nebo poslouchat. Ježíš zavolal na Zachea: „Pojď rychle dolů. Dnes musím přijít k tobě.“ A takto Ježíš volá na každého z nás: „Slez dolů, já chci přijít dnes k tobě domů.“ A Zacheus slezl rychle dolů a přijal ho s radostí.

 

Obřad lámání chleba

V obřadech svatého přijímání po modlitbě Otče náš a pozdravení pokoje, kterými jsme se zabývali v předchozí katechezi, následuje obřad lámání chleba. Kněz vezme hostii, láme ji nad patenou a v pouští malý úlomek do kalicha a při tom potichu říká: „Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu.“ Svátost Kristova těla a krve přijímáme proto, abychom došli k věčnému životu. Jiný smysl svatého přijímání v podstatě není. V tuto chvíli kněz vezme hostii a láme ji. Lámání chleba má od počátku zvláštní význam jako nejstarší a nejdůležitější přípravný úkon před přijetím eucharistie v bohoslužebném shromáždění. Tento obřad má na jedné straně praktický důvod: původně se jednalo o skutečně velký nekvašený chleba, který se musel rozlámat, o který se dělili. A současně je v tomto gestu velká symbolika lámání chleba, kterým se začínala židovská večeře. Nejstarší člen židovské rodiny lámal a podával všem, kteří byli u stolu a takto dělal i Ježíš při poslední večeři. Platilo vždy, že každý, i kdyby si vzal jenom kousíček beránka a chleba, měl plnou účast na celých velikonocích. Takt také skrze chléb, který přijímáme, máme účast na plnosti těla Kristova. Protože on sám je celý obětovaný beránek.

V lámání chleba je také symbolika Kristovy oběti na kříži. On je beránek Boží, který snímá hříchy světa, a tím se smilovává nad každým z nás a daruje nám pokoj. Lámání jasně poukazuje na oběť na kříži, která se zpřítomňuje při každé mši svaté. Na závěr lámání hostie kněz pouští malou částečku hostie do kalicha. Opět to má několik symbolických významů. Je to symbol jednoty církve s Kristem, je to symbol jednoty s papežem a biskupem, a je to dokonání úkonu pozdravení se pozdravením pokoje.

Při tom, když kněz láme chléb a říká ta slova, která jsme si řekli před chvílí, lidé zpívají nebo recitují slova Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi a daruj nám pokoj.

 

Svaté přijímání

Před tím, než kněz vezme do rukou eucharistický chléb, se potichu modlí jednu z možných variant dvou modliteb: Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, tys naplnil Otcovu vůli a v Duchu Svatém jsi dal svou smrtí život celému světu. Skrze své tělo a svou krev vysvoboď i mne ze všech mých nepravostí a zbav mě všeho zlého. Ať vždycky miluji tvé přikázání a nikdy se od tebe neodloučím. Druhá modlitba zní: Pro tvou lásku tě prosím, Pane Ježíši Kriste, ať přijímání tvého těla a tvé krve není mým odsouzením, ale mou ochranou a lékem pro duši i tělo. Jsou to slova, která říká kněz potichu. Je možné se tyto modlitby modlit i soukromě. Jsou to slova, která nás bezprostředně uvádí do jednoty k Ježíši. Jde o to, aby mě Ježíš skutečně vtáhl od všech nepravostí, aby mě chránil před odsouzením, a já, abych miloval Krista, a pokud možno se od něho nikdy neodloučil.

 

Kněz poklekne, vezme hostii nebo také kalich, pozdvihne je a obrácen k lidu nahlas říká: „Hle, Beránek Boží, ten který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.“ Kněz ukazuje věřícím eucharistický chléb připravený k přijímání. Tento eucharistický chléb je beránek Boží a on zve všechny k eucharistické hostině. Druhá část toho pozvání má vzbudit úkon pokory slovy evangelia: „Pane, nezasloužím si, abys ke mě přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“ Jsou to slova setníka z Kafarnaa, která setník říká Kristovi, když prosí o uzdravení svého služebníka.

 

„Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel.“ Jde o to, abychom si skutečně uvědomili, že když přijímám Tělo Kristovo, tak přijímám živého Boha. Komunikuji s ním fyzickým způsobem. Proto by člověk neměl přicházet ke svatému přijímání jenom tak, že přijdou ti druzí, nebo co by si druzí řekli, kdybych nešel, nebo mám pochybnosti, jestli Ježíš vůbec je přítomný pod způsobou chleba. Nejdůležitější v této naší odpovědi je příkladná víra setníkova: „Řekni jen slovo…“ Toto prožít naplno je skutečně vrchol naší víry, který je doplněný tím, že Ježíše přijímám do svého srdce. Kněz, když přijímá Tělo Kristovo, tak říká: „Tělo Kristovo, ať mě zachová k věčnému životu.“ A když přijímá krev Pána, tak říká: „Krev Kristova, ať mě zachová k věčnému životu. A bylo by dobře, kdybychom si také my toto řekli po svatém přijímání.

 

Po svatém přijímání je závěrečná modlitba, která vždy shrnuje slova, která jsme slyšeli v bohoslužbě slova a také myšlenky, které jsme slyšeli, jak ve vstupní modlitbě, tak v modlitbě nad dary. V této modlitbě je vždy umístěna prosba, která vyúsťuje k tomu, abychom nepromarnili toto svaté přijímání, aby nám svaté přijímání bylo pomocí ke sjednocení s Bohem a bližním a dosáhli jsme věčné spásy.

Celá mše svatá končí závěrečným požehnáním a propuštěním lidu: Jděte ve jménu Páně! Jedná se o konkrétní výzvu k tomu, abychom to, co jsme při mši získali, nesli do našeho okolí.

 

 Text katecheze 

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)

Kartička barevně; Kartička černobíle