33. Neuveď nás v pokušení (KKC, čl. 2846-2849)

Příběh o stvoření, který nám Bible předkládá na prvních stránkách, je nejen o pozitivní cestě vzniku světa, ale také o hříchu. Příběh o Adamovi a Evě nám připomíná, že každý občas rád trhá zakázané ovoce. Často upadáme do různých pokušení. Upadnout do pokušení znamená, že jsem si vědom určité hranice, mantinelu, horizontu, a já uposlechnu impulz tuto hranici překročit. I když vím, že to nemám dělat. Bůh stvořil krásné věci. Touží po tom, abych já byl šťastný. Dokáže uspokojit mé potřeby. Pokušení se z nich stává tehdy, pokud zapomenu, že existuje hranice. Jsme slabí, kolísaví, vytváříme si své bůžky a sejdeme na pěšinu, cestu, která sice není Boží, ale zato je to moje cesta. Bůh nám dává svobodu a my také díky této svobodě si hranice uvědomujeme. Záleží jen na nás, jestli je překročíme, nebo ne.

I Ježíše pokoušel pokušitel na poušti. A to byl Boží Syn. Pokušitel si kdykoliv lehce troufne na každého z nás. Boží Syn obstál, a proto v modlitbě Otče náš také říkáme: neuveď nás v pokušení, ty, který jsi byl pokoušen a obstáls. Je zvláštní, že Ježíš byl pokoušen hned po svém křtu. Plný Ducha Svatého - v řece Jordánu na něho sestupuje Duch Svatý jako holubice  - a on je pokoušen. To všechno evangelista pro nás zaznamenává. Po křtu, po přijetí svátosti smíření, po přijetí eucharistie, po mši svaté, po modlitbě se často objevují pokušení. Ten, kdo žije s Bohem, je automaticky také pokoušen. Proč tomu tak je? Protože např. křest není žádná transfuze, nebo preventivní injekce, nebo brnění, do kterého se oblečeme, a pokušení na nás už nemůže. Ani svátost smíření nefunguje mechanicky tak, že už nebudeme hřešit. My totiž Boží lásku musíme do svého srdce vpustit svobodně. Musíme ji jakoby vtělit do svého života. Což je díky naší svobodě těžké. Právě proto, abychom svobodu, kterou máme, mohli uplatňovat na cestě za Ježíšem, musíme se setkávat s různými překážkami. Kde nejsou pokušení, tam nemůže vyrůst ani opravdová láska k Bohu. Tam si žiji pouze svůj skleníkový osobní duchovní život, tam si držím svého malého Ježíše a ti ostatní, ať mi do toho nemluví. Nehodlám řešit jejich duchovní problémy. Ani církev mi do toho nemá, co mluvit.

Co je to vlastně pokušení? Každý z nás má touhu vlastnit, užívat si, mít moc, rozhodovat sám o sobě, dělat si, co chci. Jestli se mi právě něco chce, nebo nechce atd. Samo o sobě nic z toho není vyloženě zlé. Křesťan se toho všeho nemusí vzdávat, ale vlastní choutky jsou velmi nebezpečné z jednoho důvodu -  mohou se z nich stát pro člověka modly. Začnu je uctívat, klanět se jim. Např. touha po penězích, je většinou první starost, kterou rozvíjím. A kde je můj Otec, kde je jeho Syn Ježíš, který mi to všechno dává? Má u mě přednost přede vším? Je u mě na prvním místě? Právě stojím v okamžiku pokušení. Tyto dobré věci mohou plodit smrt. Ony nejsou zlé samy o sobě. Jídlo není zlé samo o sobě, to náš žaludek je nemocný v důsledku nestřídmosti, žádostivosti. Například peníze jsou dobré, ale kořenem všeho zla je láska k penězům.

Hřích člověka je plodem souhlasu s pokušením. A my prosíme Otce, aby nás do tohoto pokušení neuváděl. To znamená, aby nám nedovolil vstoupit do tohoto pokušení nebo nenechal nás podlehnout tomuto pokušení. Otec nás od každého pokušení osvobozuje, pokud mu to dovolíme, a v žádném případě nás Otec ani Ježíš do žádného pokušení neuvádí. To je nesmysl. My v této prosbě dáváme najevo, že chceme, aby nás chránil, abychom se nevydali na cestu, která vede k hříchu. Zde také prosíme o Ducha Svatého, aby nám dal dar rozlišení a sílu nepodlehnout pokušení. Jak jsme již řekli výše, pokušení potřebujeme jako zkoušku k tomu, aby v našem srdci byla řádně zakořeněna Boží láska. Každé překonání pokušení nám otevírá dveře pro vstup Boží lásky k nám. Dalo by se říct, že Duch Svatý nás vede k rozlišování mezi zkouškou nutnou k růstu pořádného vztahu k Bohu, ve které se právě prokazuje moje pevnost na cestě do Božího království, když pokušení překonám. A mezi svévolně naskládaným harampádím následků osobních vášní, jehož hromadu hodlám zvyšovat, tedy jsem veden a realizuji hřích. Katechismus také říká, že je třeba rozlišovat mezi pokušením a svolením k pokušení. Pokušení by se dalo také popsat jako jakési pochlebování, podbízení se. Krásně je to právě podáno v příběhu prvního hříchu. Rozhovor mezi Evou a hadem, to je pokušení, a až potom přichází svolení, rozhodnutí. Když pak svolím a rozhodnu se pro něco jiného, než je Boží láska, brzy prohlédnu a uvidím, že mě cesta vede jinudy, než jsem chtěl. Zjistím, že kolem mne je to lež, podvod. Pokušení je dobré a lákavé pro oči, ale nic víc. Ve skutečnosti ihned po užití zhořkne a zůstává nedobrá vzpomínka.

Nevejít do pokušení, to je záležitost rozhodnutí srdce. Právě to, co se odehrává v mém srdci, je záležitostí vztahu mezi člověkem a Bohem. Měli bychom vědět, že zkoušky, které přicházejí, jsou vždycky úměrné síle mého srdce. Bůh miluje a nikdy nedopustí, abychom byli zkoušeni víc, než sneseme. A když už nějakou zkoušku dopustí, dává také prostředky, jak zvítězit (duchovní doprovázení, svátosti, mše sv., přátelé, rodina...). Jenže zkouškami neprojdu vítězně, jestliže budu čerpat chuť k překonávání pouze ve svém já. To je jen otázka času, kdy prohraju. Vítězit je možné pouze díky modlitbě. I Ježíš zvítězil nad pokušitelem na poušti jedině díky modlitbě, a stejně tak i při své smrti na kříži. Ta prosba „neuveď nás v pokušení“ nás přímo burcuje, vyzývá k bdělosti srdce. Bdělost je určitá ochrana. Aby naše bdělost byla stálá, chce nám Bůh darovat nové srdce a o toto zde prosíme. Nejdůležitější je při tom otevřenost srdce, která umožnuje přijmout lásku a nechat se jí přetvořit. Boží moc je tak veliká, že může probudit k životu srdce úplně zkamenělá a mrtvá.

Cílem křesťanského života je, aby ve mně žil a jednal Bůh. Duch Svatý se ve mně modlí a prosí za mě. Proto je tak důležité alespoň čas od času sami sebe opustit a odevzdat své srdce úplně Bohu. Můžeme říci: to je příliš těžké. Jak to mám udělat? Ježíš jasně říká: Věř evangeliu. Není to nic složitého, pouze věřit Kristu, spolehnout se na něho a on se stane tou silou srdce. Každý křesťan má jedinečnou možnost. Pokud svobodně otevře své srdce Kristu, Bůh je pak povede a bude posilovat svou láskou. A jedině díky tomuto vztahu jsme schopni velkých věcí. S Ježíšem není důvodu bát se pokušení. My nad nimi nezvítězíme, ale Ježíš zvítězí vždy.

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle