30. Eucharistická modlitba II.
V minulé katechezi jsme si přiblížili eucharistickou modlitbu v obecné rovině. V úvodu si můžeme zopakovat: eucharistická modlitba obsahuje rozhodující svědectví křesťanské víry; v této modlitbě nám církev předkládá program křesťanského života a současně eucharistická modlitba ve mši svaté je také jakási oslavná řeč vůči Bohu. Je to ten nejkrásnější vzor, jak se já – my máme modlit. V podstatě můžeme říci, že všichni víme, co se v eucharistické modlitbě bude říkat a konat. A přece všichni nasloucháme a dáváme svými odpověďmi najevo svůj souhlas. Nikdy by tato část mše svaté neměla sloužit k tomu, že já si začnu dělat něco jiného. Třeba se i zbožně modlit sám pro sebe. Naopak, právě proto že znám ta slova, se do nich mohu lépe zaposlouchat, lépe ponořit a ztotožnit se z knězem a takto naslouchat Pánu a takto také přijímat od Pána dary.
V Českém misále máme 4 základní eucharistické modlitby, a dalších 9 je vydáno v tzv. dodatku, který vydala liturgická komise české biskupské konference v roce 1992. Jsou v něm 3 eucharistické modlitby pro mše s dětmi, 2 eucharistické modlitby o smíření a 4 eucharistické modlitby za různé potřeby. Vraťme se k těm prvním 4 základním eucharistickým modlitbám, které máme v českém misále.
První eucharistická modlitba, také jí říkáme římský kánon, se může použít vždycky. Tento text modlitby je vhodný zvláště při církevních slavnostech o Velikonocích, Vánocích, slavnostech Ježíše Krista. Popřípadě o svátcích apoštolů a svatých (slavnosti posvěcení kostela nebo patrona farnosti). Samozřejmě se může použít při každé nedělní bohoslužbě. Tato první eucharistická modlitba je vskutku vznešená a je odvozena z římské liturgie. A také je nejdelší. U ní si můžeme ukázat vnitřní strukturu eucharistických modliteb. Smyslem je vždy spojení celého shromáždění věřících s Kristem a vyznávání velkých Božích činů vůči člověku. (Bylo by dobře, kdyby všichni, kteří jsou na této katechezi přítomni, měli text této první eucharistické modlitby před sebou a podle možností tuto eucharistickou modlitbu si ve společenství projděte. Prosíme kněze nebo katechetu, aby ten text okomentoval. Ke stažení: zde)
Jak jsme řekli, jde o propojení celého shromáždění s Kristem. Tak začínají i první slova této eucharistické modlitby „Proto skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána, pokorně žádáme a prosíme, dobrotivý Otče.“ Kněz má rozepjaté ruce a tato slova říká nahlas, srozumitelně a zřetelně. Jde skutečně o to, že my žádáme Boha jedině skrze Ježíše Krista. A také, když prosíme, vždy je to skrze Ježíše Krista. Bylo by dobře tato slova používat i ve střelných modlitbách. Po té, co jsme ústy celebranta oslovili Ježíše Krista, kněz sepne ruce a říká, aby Bůh přijal a požehnal tyto dary, protože tato oběť je svatá a nekrvavá. Taková, jakou ji chtěl mít Ježíš Kristus.
Dále text modlitby pokračuje a připomínáme si současné papeže, nyní papeže Františka, po té vždy jméno biskupa, v olomoucké arcidiécézi arcibiskupa Jana a pomocného biskupa Josefa, a dále všechny, kterým je svěřena pravá, obecná, apoštolská víra. V těchto slovech jde vždy o to, abychom já i bohoslužebné shromáždění byli v jednotě s papežem, biskupem a farářem, s celou církví, protože takto nás Bůh naplňuje pokojem, chrání nás, sjednocuje a vede. Křesťan katolík nemůže být nikdy sám, protože křesťanství není nikdy náboženství jednotlivce, ale náboženství, které se uskutečňuje ve společenství, uprostřed s Kristem a skrze Krista.
Potom je tam místo pro ty lidi, které chceme zvláštním způsobem Bohu připomenout. To jsou ti, kteří nás prosili o modlitbu, nemocní nebo jinak trpící a my je máme pozvedávat Bohu. Potom jsou k této prosbě přidáni všichni, kteří jsou přítomni na mši svaté. Kněz tam říká „Vždyť jejich víru a zbožnost znáš.“ Všech přítomných. Tam není důležité vyhodnocování, kdo jak věří, chodí nebo nechodí do kostela, pomáhá tam, apod., ale respektuji Boha v tom, že on zná daleko lépe jejich víru a zbožnost než já. Oběť chvály při mši svaté se přináší skutečně za všechny. S tím se modlíme k Bohu věčnému, živému a pravému.
Při církevních slavnostech bere kněz text, který se vztahuje přímo k té slavnosti, např. slavnost narození Pána nebo na Velikonoce nebo když se připomíná ta konkrétní událost ve mši svaté. Potom kněz i my všichni si máme připomenout, že uctíváme Panu Marii, svatého Josefa, apoštoly, učedníky, kteří jsou v tomto společenství přítomni, právě díky tomu, že jsou u Pána a mohou nás v tomto společenství doprovázet a neměli bychom na to zapomínat, protože my často slabí, často hříšní, nedaří s nám žít podle Božího slova a potřebujeme jejich přímluvu, jejich zásluhy, aby nás vždycky a všude chránila Boží moc. Potom kněz říká opět s rozepjatýma rukama, aby Bůh přijal oběť svých služebníků i všech, kteří jsou zde shromáždění, dopřál nám mír, vysvobodil nás od věčné záhuby a připočetl k zástupu vyvolených.
Nyní následuje ta nejdůležitější část mše svaté a tou je proměňování. Text, který se recituje v této části mše svaté, které říkáme proměňování, je neměnný a slova proměňování jsou v každé eucharistické modlitbě stejná. Jsou to slova Krista, která vyslovil při poslední večeři ve večeřadle před svým umučením a smrtí. A říká apoštolům, aby to konali na jeho památku. Text těchto slov zaznamenal apoštol Pavel v listu do Korintu (1 Kor 11,23-26, podobný text Mk 14,21-25; Mt 26,26-28; Lk 22,14 – 20). Jedná se vždy o zpřítomnění toho, co konal Ježíš před 2000 lety ve večeřadle skrze ústa a ruce kněze. V tuto chvíli Kristus přichází živý pod způsobou chleba a vína mezi nás a my jej pak můžeme přijímat jako pokrm a posilu pro svůj život.
Tato část mše svaté je zakončena výzvou kněze, který říká slova: tajemství víry. A my odpovídáme 3 různými způsoby. Tato slova, která odpovídáme, jsou skutečně tajemstvím naší víry, to je to jádro, střed. Dále v eucharistické modlitbě kněz říká proto na památku požehnané smrti, slavného vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše Krista obětují tvojí služebníci, ne dary své, ale dary z Božích darů. Neboli je to velký chvalozpěv na to, co pro každého z nás udělal z lásky Ježíš. Následují připomínky, že tak jako přijal spravedlivého Abela, praotce Abraháma, kněze Melchizedecha, tak ať přijme i každého z nás a to, co mu v tuto chvíli odevzdáváme, co mu přinášíme. Nyní je osloven anděl, aby všechno, to co jsme Bohu předložili, tak aby to přednesl na Boží oltář, před tvář Boží a potom, aby nás Pán naplnil nebeským požehnáním a milostí. A nyní, to se děje při každé mši svaté při každé eucharistické modlitbě, se pamatuje na všechny služebníky a služebnice, kteří již zemřeli a spí spánkem pokoje. Prosíme zvláště za ty, kteří jsou v očistci, aby si je Pán vzal k sobě. A v této chvíli si můžeme vzpomenout na ty, které jsme měli rádi, které jsme znali a odevzdat je Bohu. A nyní se církev obrací ke každému z nás. My jsme ti současní, hříšníci, kteří slouží s důvěrou v Boží slitování, aby nám dal podíl a společenství se svatými učedníky v naší hodině smrti a neposuzoval nás podle skutků a přijal nás do této společnosti svých jako dárce milosti. A na závěr opět chvalozpěv: Neboť skrze Ježíše Krista všechno tvoříš a je to dobré a z této dobroty nám rozděluješ a nám žehnáš.
(Doporučujeme tímto nebo jiným způsobem ve společenství rozebrat tyto eucharistické modlitby a lépe je zpřítomnit, abychom se pak při mši svaté mohli lépe zapojit do textu eucharistických modliteb.)
Druhá, třetí a čtvrtá eucharistická modlitba, které jsou v Českém misálu, byly znovu sestaveny, vstoupily v platnost až po Druhém vatikánském koncilu. Druhá eucharistická modlitba se nám dochovala v apoštolské tradici Hypolita Římského z první poloviny 3. století. Je nejkratší a většinou se nejčastěji používá. Třetí a čtvrtá eucharistická modlitba byly vytvořeny v rámci liturgické reformy po druhém vatikánském koncilu podle vzorů z prvotní církve. Třetí eucharistická modlitba byla vytvořena podle struktury obvyklé ve východních církvích a využitím textů římské a mozarabské liturgie. Čtvrtá eucharistická modlitba vznikla zkrácením a úpravou koptské anafory sv. Basila Velikého z přelomu 4. a 5. století. Třetí eucharistická modlitba se nejčastěji používá o nedělích a svátcích a také při mších za zemřelé. Protože je tam připravený text, kde se pamatuje na toho služebníka, který odešel z tohoto světa k Bohu. Ve 4. eucharistické modlitbě se podává souhrn dějin spásy, kdy děkujeme Bohu Otci za všechna díla, která učinil v moudrosti a lásce. Připomínáme si zde dějiny spásy od stvoření, první hřích, lásku Otce ke stvořenému světu až k tomu, že k naší spáse poslal svého jednorozeného Syna, když přišla plnost času, že se tento Syn narodil z Panny Marie, žil náš život a podobal se nám ve všem kromě hříchu a byl poslušný až smrti kříže. A my, abychom dokázali žít nejen pro sebe, ale i pro Ježíše Krista, tak nám dal svého Ducha a ten Duch koná ve světě své dílo.
Můžeme shrnout, že ve druhé části po proměňování se vede dialog skrze celebranta o nás zde přítomných, připomínají se skutky, které vykonal Ježíš pro nás z lásky k nám, a opět vzpomínáme na zemřelé a to je zakončeno přáním, aby nám Bůh Otec dal nebeské dědictví s Marií, apoštoly a svými ve svém království.
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)
Kartička barevně; Kartička černobíle