3. Pozvání k účasti na liturgii
V minulé katechezi jsme si řekli, že liturgie nemůže být pouze soukromou záležitostí. Když se řekne liturgie nebo mše svatá, jde vždy o slavnost společenství.
Na začátek si opět připomeneme několik skutečností o liturgii:
- Liturgie, nemůže být jenom „mojí osobní záležitostí.“ Protože zde jde o slavnost společenství, do kterého patřím skrze křest. Liturgie se vždy týká celého společenství.
- Nejde o jednorázovou událost - o jednu hodinu za týden nebo jednu hodinu podvečerního všedního dne. Jedná se o začátek, impulz, z něhož pak dál žiji. Stejně jako to známe z osobního života, kdy se potkám s člověkem, kterého mám rád, tak toto setkání mi dá nový náboj do dalšího žití. Nebo z jiné strany, když se najím, tak v síle tohoto pokrmu vycházím do života, do práce…
- Nejde zde o „obřady“, ale vždy o obsah dění. (A při mši svaté se dějí věci!) Tzn. nezáleží na tom, kdo obřady slouží, jestli při nich nádherně zazpívá schola či sbor, nebo se bravurně přečtou čtení, kdo na té mši je, ale vždy jde o to, co se zde děje. Tzn. skrze jaká biblická slova k nám promlouvá Bůh a jak já na ně reaguji a zvláště jde o to, nakolik já jsem schopen při bohoslužbě oběti komunikovat s Bohem. Protože Bůh se mnou komunikuje. On přichází. On promlouvá. A záleží na mém rozhodnutí, jak zareaguji. Bůh mluví vždy konkrétně a vždy o dobru, i když to dobro vypadá někdy náročně. A to je to setkání s Kristem ve mši svaté: skrze biblické slovo, eucharistii a moji modlitbu.
- Liturgie mše svaté má svůj rytmus, má své vlastní úkony, má stanovený „ritus“, který dříve upravoval naprosto každý detail, nyní se zde ponechává větší prostor pro konkrétnější uvedení toho místního společenství do liturgického dění, např. úkon kajícnosti, přímluvy, obětní průvod atd. Koncilní otcové si přáli, aby bylo vyhověno daleko lépe místním požadavkům a lidé, aby byli uváděni do tohoto tajemství naší víry a formování k jeho aktivnímu prožívání a slavení. Liturgie mše svaté však musí zůstat zachována. Nelze si ji podle libovůle nějak přestavovat či upravovat.
(Komentář k obrázku: společenství květů na stromu. Jeden květ by zde nic neznamenal. Květ je jenom začátek, postupně se stává plodem.)
Mše svatá je setkání s živým Bohem. S Bohem, který mě zná, zná celý můj život, a má mě rád. Proto na mši svatou nemusím přicházet v nějaké pozici, tvářit se nějak. Bůh vidí do mého srdce, on vidí, co se skrývá za těmito pozicemi. Mše svatá se takto stává bezprostředním setkáním s Bohem, setkáním uprostřed společenství jeho lidu.
(Komentář k obrázku: my – společenství listů, někdy trochu uschlých. Bůh – slunce, které se listů dotýká svým teplem a rozehřívá je, který je ozařuje svým jasem a dává tak zazářit jejich barvám.)
A my jsme pozváni účastnit se mše svaté. To slyšíme zvláště v úvodních textech, kdy jsme zváni prožít skutečné společenství s Bohem. Přidat se ke společenství Ježíšových učedníků, apoštolů, které Ježíš shromáždil tím, že každého z nich oslovil jménem a řekl vždy konkrétnímu člověku: „Pojď za mnou.“ Například v Jan 1 se Ježíš obrátí a vidí, že jsou za ním 2 muži. A on se jich zeptal: „Co byste chtěli?“ A oni odpoví: „Mistře, kde bydlíš?“ A Ježíš odpovídá: „Pojďte a uvidíte.“ Ti muži tedy šli za Ježíšem a viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho. Ježíš se také každého z nás ptá, co chceš, co potřebuješ, a my se můžeme ptát, kde bydlíš, jaký jsi, a Ježíš vždy odpovídá: „Pojď a uvidíš.“ A je dobře, když jdeme a vidíme, kde Ježíš bydlí. Jdeme do kostela, před svatostánek, k obětnímu stolu, kde se chléb a víno proměňuje v jeho tělo a krev, to je jeho dům, kde probíhá setkání s Božím Synem.
Zrovna tak když povolává apoštola Matouše: Vidí ho, jak sedí na celnici a říká mu: „Pojď za mnou.“ Matouš všeho nechá, vstane a jde za Ježíšem. I my kolikrát sedíme u počítačů, mobilů nebo jenom tak sedíme, nebo ležíme a Ježíš právě v těch okamžicích nám říká: „Pojď za mnou.“ Bylo by dobře, kdybychom čas od času všeho nechali, vstali a šli za ním. To je to konkrétní povolání. S tím také souvisí, že uznávám, že jsem hříšník, který potřebuje spásu. A s tím souvisí mé svobodné rozhodnutí, že se chci shromáždit kolem Ježíše, nabrat dech k modlitbě. Jde o rozhodnutí, kdy vstupuji k prožívání velkých tajemství, které mi Bůh postupně při mši svaté odkrývá. Když se potápím, tak také potřebuji nabrat dech a potopím se a pak vypluji na povrch znovu se nadechnout. Jinak umírám. Nebo když chci napumpovat kolo, tak musím vydat určitou námahu, aby ten tlak v té pneumatice byl. A tak je to také s duchovním životem. Pokud se nezapojuji do toho povolání, tak je to pouze jakési virtuální společenství s Bohem, ale ne to pravé. Je to skutečně duchovní proces, do kterého jsme neustále od svého křtu zváni. Na mši svatou jsme také pozváni samotným Bohem. Kolikrát jsme zváni na různé slavnosti a kolikrát odpovídáme, nemohu přijít. Mě se nechce. Člověk si vytváří sám pro sebe omluvu. Samozřejmě, Bůh čeká. A my často říkáme: „Bůh může počkat.“ On nám nikdy nic nevyčítá. Nikdy. On je trpělivý, a my si tak často říkáme tu omluvu, proč nemůžu jít na mši svatou. Neříkáme, že tam nikdy nepůjdeme. Půjdeme, až nebudeme mít nic důležitého nebo to pozvání od Ježíše odkládáme a potom se skutečně stává, že se ten Pán Bůh na té naší cestě ztratí. Pak je potřeba si říct, že mé záležitosti, věci, se stávají bůžky a já se jim klaním. Nebo také se nám může zdát, že ten Bůh je nějak náročný. Co by ještě chtěl? Každou neděli nebo ještě i ve všední den na mši svatou. Je třeba vědět, že když nejsme na mši svaté. Tak Bůh nic neztrácí. Naopak ztrácím já a to docela hodně.
Na povolání a pozvání reagujeme konkrétním rozhodnutím. Ideální reakce je, že půjdu ke svému Otci. Půjdu a překonám to, co mi brání. Musíme počítat s tím, a tu zkušenost jsme již udělali, že při modlitbě i při rozhodnutí jít na mši svatou, nám vždy něco brání. Málokdy se stane, že je to je paráda, teď se jdu modlit, jdu na mši svatou a nic jiného nemám na práci. Postavit Boha na první místo to není lehké. Právě tato konkrétní rozhodnutí, toto překonání se, mi dává velkou naději do budoucna. Trénuji pro mé osobní nasměrování se ke konání dobra. A také zabraňuji těm svým vnitřním omluvám, proč nemohu přijít tam nebo onde. A když mě někdo pozve a já tam nejdu, tak vím proč a to proč, řeknu nahlas. Otec tě stále vyhlíží před modlitbou, a zvláště přede mší svatou. Vyloženě se na tebe těší a ty, když tam nejsi, tak si na to tvoje místo nemá kdo stoupnout/sednout, zůstává prázdné. Řekněme si skutečně poctivě ty důvody, proč jdu a proč nejdu na mši svatou, abychom byli vůči sobě pravdiví a zvláště vůči Bohu. Aby nás to vedlo k tomu, že si skutečně uvědomím, že je dobře, když jsme s Ježíšem.
Katechezi můžeme zakončit modlitbou:
Ježíš nás zve k účasti na liturgii: „Pojď za mnou.“ Pane Ježíši, jak rád bych šel za tebou, nemám sílu udělat to rozhodnutí. Ty jsi dobrý Bůh, který neustále zve. Přijď mi prosím naproti. Přijď ne jenom ke dveřím, ale přijď do mého srdce a neuč mě, jak správně prožívat mši svatou, nauč mě vidět zde tebe, abych pak uměl co nejlépe prožívat toto setkání s tebou, mým Pánem a Přítelem.
Přijď do kostela, před svatostánek, k obětnímu stolu, kde se chléb a víno proměňuje v moje Tělo a Krev. Dobrý Pane, ty jsi skutečně přítomný ve svatostánku a na obětním stole ve chvíli proměňování. Nejsi jenom v mých myšlenkách, ale jsi skutečně tady. A já to často nevidím, nevnímám. Je to pro mě příliš velké. Nemůžu pochopit, co se zde děje. Pomoz prosím mé slabé víře. Ty, který jsi láska.
Pojďte a uznejme, že jste nemocní, kteří potřebují zdravení, hříšníci, kteří potřebují spásu. Pane Ježíši, věřím tomu, že ty jsi lékař duší, že jsi lékařem našich životů. Už teď ti svěřuji všechno nemocné, pokažené, zničené a prosím tě přijď sem a obnov to. Jsem hříšník, který má svou vinu na tomto pokažení, ale ty jsi Spasitel, ty jsi ten, který dává život tomu, co je už mrtvé. Prosím odpusť mi mou vinu a navrať život tomu, co je v mém životě už mrtvé.
Přijďte ke mě a spolu s ostatními pokřtěnými se shromažďujeme kolem mne. Pane ježíš, ty jsi cesta, pravda a život. Pomalu objevuji touho po setkání s tebou v eucharistii a poznávám, že to je nejvýznamnější setkání mého života.
Panno Maria, matko Boží, pomoz nám, prosíme, na cestě za tvým Synem. Zdrávas Maria…
Text katecheze (pdf)
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);
Kartička barevně; Kartička černobíle