29. „Přijď království tvé“ (KKC, čl. 2816 - 2821)

Tato prosba v modlitbě Páně je to nejvroucnější, co Ježíši leželo na srdci. Upřesňuje první prosbu, ve které jsme prosili, aby se na zemi posvětilo jméno našeho nebeského Otce, a nyní doplňujeme, že chceme, aby jeho království přišlo. Aby přišlo do mého srdce, do mého života. Ať přijde jeho království definitivně a viditelně. O co v této prosbě Ježíšovi šlo? O co prosíme my touto prosbou? V horském kázání od Ježíše můžeme zřetelně slyšet: Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost a všechno vám bude potom přidáno. (Mt 6,33) U Ježíše zaujímá Boží království v jeho radostné zvěsti první místo. Také Marek o tom jasně píše ve svém evangeliu: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu! (Mk 1,15) Takto Ježíš hlásá evangelium. Jsou to slova o Božím království. Máme se obrátit a věřit evangeliu. Po Ježíšově výroku píše Marek v první kapitole, že Ježíš vidí Petra a jeho bratra Ondřeje, jak loví ryby; byli totiž rybáři. A říká jim: Pojďte za mnou a dělám z vás rybáře lidí. Ihned zanechali sítě a následovali ho… (Mt 4,19-20) Ježíš je naplněn Božím královstvím. Čas se naplnil. A on vidí Šimona s Ondřejem a potom další apoštoly a říká jim: Pojďte za mnou. To samé platí i o nás. Musíme se nechat naplnit Božím královstvím, aby Otec mohl skrze nás zvát lidi, aby šli za ním. Toto je misijní rozměr života z víry. Ježíš nikde s určitostí a vyčerpávajícím způsobem nedefinuje, co přesně rozumí pojmem Boží království. Přesto však o něm mluví v celé řadě podobenství. Dá se říci, že příchod Božího království je pro Ježíše vším.

„Otče (Abba) náš, … přijď království tvé“

Nezapomínejme na vnitřní důvěrné Ježíšovo Abba, Otče. Právě toto oslovení dává jeho prosbě: „Přijď království tvé“ výraznou naléhavost. Ježíš je plný nedočkavosti, kdy toto království přijde. Už aby tady bylo. Otcovo kralování se skrze Syna stává konkrétnějším. A Ježíš si tolik přeje, aby se toto království stávalo konkrétnějším dále skrze apoštoly a nyní také skrze nás, kteří jsme přijali křest a snažíme se žít podle evangelia. Protože pouze od Božího království můžeme očekávat svobodu, spravedlnost, vítězství nad hříchem, nad smrtí. Jedině s tímto Božím královstvím nebudeme propadat skleslosti, smutkům…. Ježíšovi skutečně jde o to, abychom toto království měli ve svém srdci. Skrze Boží království dojdeme ke štěstí, k naplněnosti, ke smyslu života. Samozřejmě nemůžeme očekávat dokonalé naplnění této prosby v pozemském životě. Pak bychom si cosi nalhávali. Sám Ježíš říká o tomto království, že není z tohoto světa. Boží království se netýká ani politiky ani kultury ani sociálnosti, není to ani náboženství zřízené tady na zemi. Církev tyto pohledy na Boží království vždy odmítala. Druhá prosba modlitby se samozřejmě vztahuje i k mému současnému životu, ale především k definitivnímu Božímu království (na konci věků). Skutečnost, že se Boží království na zemi nikdy nenaplní definitivně, by nás neměla odrazovat. Tím, že ho očekáváme a jsme mu otevřeni v tom „přijď...“, se již uskutečňuje v nás, teď, v přítomném okamžiku. Je to příchod Boha, konkrétně Ježíše, který touží být se mnou, touží mi pomáhat na cestě ke štěstí. Samozřejmě, že tento příchod Božího království do mého srdce naráží na odpor a odmítání, protože Boží království není království lidské, kde na trůně sedí moje Já, a ne náš Otec. Aby hlásané Boží království mohlo přijít do mého života, musím chtít. Bez mého svobodného souhlasu nepřijde. Boží království přichází na tento svět skrze Ježíšův kříž, a i u každého z nás bude toto království přicházet skrze kříž. Prosba „Otče náš, … přijď království tvé“ je prosbou o to, aby skrze Ježíše a jeho vítězství na kříži bylo přemoženo všechno, co odporuje tomuto království a dělá z nás nesvobodné lidi, kteří potom slouží sami sobě.

Opět se v této kapitolce vrátíme ke slovům Jana Pavla II. na Svatém Kopečku v roce 1995. K prosbě „Přijď království tvé“ Jan Pavel II. říká: Ježíš hlásal radostnou zvěst Božího království. Když se ho Pilát ptal, zda je král, odpověděl: Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, bojovali by moji služebníci, abych nebyl vydán židům. Ale mé království není odtud. A když Pilát řekl: Ty jsi tedy přece král? Ježíš odpověděl: Já jsem král. Proto jsem se narodil a přišel na svět, abych vydával svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. Toto Boží království se neprojevuje násilnými prostředky jako lidská království. Pravda tohoto království se prosazuje silou pravdy samé. Je to pravda, která něžně a zároveň rázně proniká do našich myšlenek. Jan Pavel II. vybízel mladé lidi, aby dosvědčovali pravdu silou pravdy. A potom se stanou staviteli Božího království, spolupracovníky na tomto významném díle, které započal budovat Ježíš spolu s apoštoly, a ve kterém my nyní pokračujeme spolu s biskupy.

Skrze křest jsme dostali dary Ducha Svatého a ve svátosti biřmování nám byly tyto dary dále prohloubeny. Takže na nás byly vylity dary Ducha Svatého a v každém z nás nastal doslova boj mezi tělem a duchem. Proto také prosíme o to, aby přišlo Boží království do mého srdce. Jen čisté srdce může říkat: „Přijď království tvé“. Apoštol Pavel říká, že hřích už dál nesmí vládnout v našem smrtelném těle. Ten, kdo se uchová čistý v jednání, v myšlenkách a ve slovech, může říci Bohu: „Přijď tvé království.“ Je dobře, když pod vedením Ducha Svatého dokážeme rozlišovat mezi přicházením Božího království do mého života a královstvím „lidí“, to je určité kultury, spotřeby, společnosti, ve které žijeme… Toto rozlišování nás nevyděluje ze společnosti, ale dává nám díky schopnost tento svět posvěcovat, proměňovat Božím královstvím a ne lidským snažením rozmělňovat ideu Božího království.

Francouzský teolog ze 17. století Francois Fénelon říká: „Chci všechno, co chce Bůh. Chtít to vždycky, při každé příležitosti a bez omezení, to je Boží království v mém srdci.“ Tato myšlenka vychází z podobenství o Božím království, které Ježíš připodobňuje k pokladu ukrytému v poli. Nějaký muž přeorává pole a najednou narazí pluhem na něco tvrdého. Nalezne hrnec peněz a šperků, zřejmě kdysi ukrytých před nepřítelem. Rychle poklad zase přikryje, aby ho nikdo neviděl. Vynaloží všechno úsilí proto, aby dostal pole do svého vlastnictví. Prodá dům, všechno, co v něm má, protože ví, že tím získá něco, co je drahocennější než vše, co za pole zaplatí. Boží království tedy znamená něco nekonečně drahocenného, a člověk je proto vyzýván, aby vynaložil všechno pro jeho dobytí. A zároveň tím Ježíš chce říci, že ať dáme sebevíc, z našeho pohledu skutečně všechno, stále je to málo ve srovnání s tím, co získáme.

Boží království znamená, že Bůh vládne bezprostředně a mocně tak, že skrze svobodu své lásky odpouští hříchy a člověka posvěcuje skrze Kristovu oběť na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Takto se uskutečňuje jeho království v životě člověka. Může toto království k člověku skutečně přijít? Ano, může. To vidíme na příkladu svatých. Na příklad sv. František z Assisi. Na jeho životě vidíme, že se stal zvláštním způsobem zosobněním evangelia. To, co v životě dělal před obrácením a po obrácení bylo jasně čitelné, jedinečné. Všude kolem sv. Františka je Boží království - upřímnost, blízkost Krista. Proč? Protože v srdci Františka po obrácení skutečně bylo Boží království. Svět ho po jeho obrácení přestal přitahovat, ztratil nad ním svou moc. František ho vnímal jen jako místo k proměnění, ke službě. O sv. Františkovi bylo napsáno mnoho legend. Ty vznikaly proto, že v jeho blízkosti bylo všechno jiné než s druhými lidmi. A to způsobila přítomnost Boží království. Dovolil, aby k němu mohlo přijít a stále a stále nově přicházet. Ani u něho toto království nebylo hotové a pevné. I u něho šlo o stálé přicházení. I on říkal „Otče náš, přijď království tvé“. Kdyby svatý František považoval sebe sama za hotového křesťana, byl by ztratil to nejvzácnější, co měl. Ustavičný proud Boží milosti. Krásu otevření se pro Boha a stálé nové příchody Boha, nacházení se v Boží přítomnosti – Božím království – a jeho darování skrze sebe lidem kolem.  

Prosba „Přijď království tvé“ tedy znamená, že toužíme vidět a zažívat Boží království, které už přišlo sem na zem prostřednictvím Božího Syna. Prosíme o to, abychom je dokázali poznávat a zažívat už zde na zemi v konkrétních situacích našeho života. Ale tato prosba vyjadřuje také touhu po definitivní přítomnosti Božího království všude ve světě, kdy už nebudou nemoci, války, hádky…., kdy bude nové nebe a nová země. Jeho definitivní světovláda nastane při druhém příchodu Božího Syna. Proto skrze tuto prosbu voláme také: Přijď, Pane Ježíši. Přijď a proměň naše životy, proměň společnost, v níž žijeme, ale přijď také se svým definitivním královstvím slíbeným na konec věků.

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně;  Kartička černobíle