29. Eucharistická modlitba
Středem a vrcholem celé slavnosti mše svaté je eucharistická modlitba. Tato modlitba se obrací k Bohu, našemu Otci. Tuto modlitbu nerozlučně přednáší kněz, Kristus a církev. Je to modlitba, ve které Bohu vzdáváme díky – modlitba díkůvzdání, modlitba epikléze, a také zároveň posvěcení těch, kteří se účastní, kteří patří do církve, kteří patří do světa – anamnéze. Tuto modlitbu přednáší kněz hlasitě a srozumitelně a některé části se mohou i zpívat. Nic z této modlitby se nemůže vynechat nebo říkat potichu. Je to vždy modlitba celého shromáždění.
Eucharistická modlitba je oficiální modlitbou církve, kterou říká kněz, který tomu shromáždění předsedá (celebrant), a celé to shromáždění, přítomná křesťanská obec, ji v duchu říká spolu s ním. Takto se máme duchovně připojit k této modlitbě. Nebo mě osloví jedno slovo, věta, myšlenka, tak u ní mohu zůstat a takto jsem také aktivně zapojen do této modlitby. Když se tuto modlitbu modlíme při mši svaté, je to opravdu střed zvěstování. Je to naplňování pověření, které nám Ježíš svěřil. Říká naprosto jasně svým učedníkům, to konejte na mou památku. Být na mši svaté, aktivně se jí účastnit, to je program křesťanského života. Tam máme nasáknout Kristem. A pak jít do světa.
Není to chvíle, kdy se křesťané mají modlit něco svého, nebo snít o sobě, nebo se skutečně zbožně modlit za ty, kteří nás prosili o modlitbu. Naopak. V této chvíli mám mít dispozici pro to, abych mohl být plně osloven tím, co říká předsedající. Vždy, i kdybychom chodili každý den na mši svatou, nás skrze svého Ducha Pán osloví, tak že se nás dotkne slovo, myšlenka, věta, která je určena pro nás. Je to Boží aktuální slovo, které se dotýká, pokud je otevřené srdce. Pokud si řekne, to už jsem slyšel stokrát, tisíckrát, to už znám, tak se nás nic nedotkne. A mnohdy čekáme, až bude to přijímání.
4 základní části eucharistické modlitby
1. Vždy na začátku církev osloví Boha Otce. Osloví, chválí Boha Otce a svolává Božího Ducha na dary, aby je posvětil.
2. Církev opakuje Kristova slova a gesta: „To konejte na moji památku.“ Kristus se skrze tato slova zpřítomňuje skrze chléb a víno na oltáři.
3. Vždy tato modlitba posvěcuje církev a zároveň vzývá Ducha Svatého nad společenstvím. V tom posvěcení jde o to, abychom se stali jedinou obětí s Kristem. Jedná se o památku, která se koná, která se zpřítomňuje, tak jako na počátku ve večeřadle v Jeruzalémě, nikdy to není pouze v mysli, nějaká vzpomínka, nějaká jenom památka, ale je to to, co se teď uskutečňuje, právě teď v tuto chvíli, mezi námi, v církvi.
4. V každé eucharistické modlitbě najdeme také prosby a přímluvy. Prosíme Otce, aby se Kristovo dílo uskutečnilo ve světe, v místní církvi a také v srdci každého přítomného.
Při eucharistické modlitbě se kněz tato slova, jak jsme řekli, modlí vždy na hlas a také vždy v první osobě množného čísla - my. A tím pádem jeho ústy hovoří celá církev, všichni, kdo jsou na mši svaté. A když začínají slova proměňování, tak kněz propůjčuje svůj hlas Kristu a pronáší to, co říkal Ježíš ve večeřadle. „Toto je moje tělo...“ Neboli kněz je zde in persona Christy. (tzn. tato slova nepronáší kněz za sebe, ale pronáší je Ježíš skrze jeho ústa. V této chvíli je Ježíš přítomný ve shromáždění v osobě kněze.) Církev je přítomna skrze službu kněze, který může díky svému kněžskému svěcení pronést tato slova proměňování, která řekl na počátku Ježíš. Každá mše svatá je pravou obětí, která je vždy totožná s jedinečnou obětí na kříži. Proto kněz, Kristus, církev jednají v jednotě vůči Otci. Toto bude vždy velké tajemství víry.
V eucharistické modlitbě dochází vždy k obětování Krista pro svoji církev. Pro spásu lidí. Ježíš nabízí svou oběť Otci za každého z nás. Kněz, služebník Krista a církve vyjadřuje tento děj skrze gesta a slova při eucharistické modlitbě. A církev je ta, která v oběti skrze slova přichází k Ježíši. Eucharistická modlitba má vždy svá jasná pravidla. Nesmí se nic vynechat, jde o pevné formulace, které jsou pevně stanovené. Dnes je to pro mnohé zvláště mladé lidi až divné. Dnes nám jde spíš o spontánnost, pocitovost, více improvizujeme, chodíme po festivalech, bavíme se. Kdežto eucharistická modlitba, můžeme říct, že je tisíciletá modlitba, která vyrostla z večeřadla a z prvotní církve. Je neměnná, co se týká slov, ale úžasně živá při naslouchání, při recitaci, protože je to modlitba, ve které se zpřítomňuje Bůh a to nás oslovuje v jakoukoliv hodinu našeho života. Doporučujeme si vzít i kancionál (s. 60, kde je 3. eucharistická modlitba) nebo jiné modlitební knihy, kde máme eucharistické modlitby, nebo je možné je najít na webovém portálu www.liturgie.cz a tuto modlitbu si prorozjímat.
Když se modlíme eucharistickou modlitbu, tak děláme to, co dělal sám Ježíš. Modlíme se to, co říkal sám Ježíš, a pokračujeme podle jeho vzoru. Mše svatá, zvláště eucharistická modlitba, je památka našeho vykoupení, jsou to opravdu vždy nové Velikonoce, je to doslova vyjití z Egypta do zaslíbené země, ke svobodě, k setkání s Páně.
Doma si to možná ani tak neuvědomujeme, ale když přijedeme do zahraničí, tak právě díky eucharistické modlitbě a slovům proměňování si uvědomíme, že patříme do jedné církve, že těm slovům rozumíme, že jsou nám vlastní, a takto i v cizině zažíváme pocit domova.
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)