28. Posvěť se jméno tvé (KKC, čl. 2803 - 2815)
V této katechezi o modlitbě Otče náš se dostáváme k prosbám. Modlitba Páně obsahuje sedm proseb k Bohu Otci. První tři se více vztahují osobě Boha a zaměřují naši pozornost k jeho slávě. Lásce je vlastní myslet především na toho, koho miluje. Přivádějí nás k tomu, oč máme zvláště prosit. Vždy jde na prvním místě o posvěcení Božího jména, potom o příchod Božího království a o naplnění jeho vůle. Další čtyři prosby předkládají Otci milosrdenství naši nouzi a naše očekávání. Prosíme ho, aby nás oživil, aby nám odpustil, aby nás posiloval v pokušení a osvobodil od zlého. Prvními třemi prosbami jsme utvrzováni ve víře. Dovolujeme, abychom, byli naplňováni nadějí a zaplavováni láskou. A protože jsme lidé, ve zbývajících prosbách prosíme za naše základní lidské potřeby zde ve světě.
Výraz „posvětit“ znamená, že něco uznávám za svaté a skutečně svatě s tím nakládám. Jde o chválu a děkování. Ježíš nás těmto slovům naučil, aby v nich byla zároveň prosba, touha i očekávání. Člověk vyslovuje Boží jméno s úctou a nevyslovuje je, pokud by je nechtěl chválit, velebit a oslavovat. (Už vůbec není možné vyslovovat Boží jméno jako výplňkové slovo, nadávku či k magickým účelům.) Díky uvědomění si rozměru slova „posvěť se“, jsme ponořeni do vnitřního tajemství Boha, ale také se otevíráme své vlastní spáse. Protože Boží jméno je posvěcováno právě skrze člověka a v člověku!
Říkáme, aby Boží jméno bylo posvěceno. Jestliže známe jméno nějakého člověka, můžeme ho daleko lépe oslovit, než jenom nějakým obecným pojmem. Můžeme si vzájemně více důvěřovat a více si také řekneme. V průběhu dějin spásy se Bůh postupně zjevoval člověku. Mojžíšovi odhaluje své jméno. Říká, že jeho jméno je „Jsem, který jsem.“ Díky tomu Mojžíš vychází do Egypta, aby vysvobodil Izraelský lid z otroctví a přivedl do zaslíbené země. Bůh se zde oslavuje skrze Mojžíše. Skrze Mojžíše Bůh vyvádí lid z otroctví, skrze Mojžíše Bůh tento lid vede, dává mu jíst a pít, díky Mojžíšově modlitbě jim odpouští. K tomuto může a má docházet také v našich životech. My voláme: Posvěť se jméno tvé. A Bůh se nám v nejrůznějších životních situacích ukazuje a touží v nás a skrze nás posvěcovat své jméno. Tím, že nejenom mne vyvádí „z Egypta“, ale spolu se mnou i mé blízké, a takto je skrze mne ve světě posvěcováno jméno Boží. Samozřejmě k tomu nepostačí jenom jedno setkání s Bohem. Ani Mojžíšovi nestačilo setkání u hořícího keře, ale neustále byl s Bohem v kontaktu, neustále se ho ptal, kam dál, předkládal mu aktuální problémy a nechával se jím vést a chránit.
Jan Pavel II. ve své promluvě týkající se právě Modlitby Páně (z roku 1995 na Svatém Kopečku) k výrazu „posvěť se jméno tvé“ říká: Je to první přání, které se vylévá z Kristova modlícího se srdce, aby všichni milovali Boha a jeho jménu vyznávali chválu. Je to také přání církve, jak to čteme v krásné eucharistické modlitbě z 2. století. „Děkujeme ti, Otče svatý, za tvé svaté jméno, jemuž jsi dal přebývat v našich srdcích. … Ty, všemohoucí Pane, jsi vše stvořil ke slávě svého jména.“ Dokážeme klást Boha na první místo ve svém životě? Když se modlíme modlitbu Páně, připravujeme mu místo ve svém srdci? Dokážeme poznat jeho všemohoucnost v kráse stvořených věcí? V závěru této myšlenky Jan Pavel II. říká: Milujete ho „z celého srdce svého, ze vší mysli své a za vší síly své“?
I v dnešních eucharistických modlitbách, zvláště ve 2. a 3. eucharistické modlitbě, je nám zdůrazněno, že jméno Boha je skutečně svaté. (Vezměte si tyto dvě eucharistické modlitby a zvláště v první části před proměňováním tento text s katechizovanými projděte.) Ve 3. eucharistické modlitbě kněz s rozepjatýma rukama říká. V pravdě jsi svatý, Bože, a právem tě chválí všechno, co jsi stvořil: Neboť skrze svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, mocí Ducha Svatého všemu dáváš život a všechno posvěcuješ; a ustavičně si shromažďuješ lid, aby od východu až na západ byla tvému jménu přinášena oběť čistá. Proto tě, Otče, pokorně prosíme …
Když se modlíme modlitbu „Otče náš“ a vyslovujeme slova „posvěť se jméno tvé“, propojujeme se s knězem, který se modlil tato slova s rozepjatýma ruka při mši svaté před proměňováním. Tato slova jsou důležitá. Protože bez uvědomění si toho, že Bůh je svatý, že ho všechno chválí, a že se všechno děje skrze jeho Syna Ježíše Krista, skrze Ducha Svatého, se nemůže přinášet oběť čistá. Bez toho to nejde. My sami nedokážeme uskutečnit svaté skutky, jednat tak, aby byly čisté. Jde to pouze s pomocí Boží.
V prologu Janova evangelia čteme: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí.… Jméno svatého Boha je nám ukázáno a zároveň darováno v Ježíši, kdy se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Toto Slovo se nám ukazuje skrze Božího Syna. Jméno Boha je zjevováno jak v radosti, tak ve starostech o člověka, zvláště obětí a smrtí na kříži. Vrcholem je zmrtvýchvstání. Všechno je lépe řečeno v minulých katechezích, kde jsme se rozebírali velekněžskou modlitbou, je to Ježíšova modlitba v Janově evangeliu před večeří Páně. Tam se snaží Ježíš ve své řeči ukázat, jak Otec zjevil své jméno lidem, jméno, které dal Ježíši. Ježíš ukazuje, že Otec a Syn patří k sobě, tvoří jednotu. Proto on přišel na tento svět, aby Otce představil každému z nás a abychom my zachovávali jeho slovo, jeho jméno. Janovo evangelium potom pokračuje slovy: Po těch řečech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada… a začíná vrcholná oběť Božího Syna, jeho umučení a smrt na kříži, sestoupení do pekel, uložení do hrobu, ale hrob je prázdný. A on je u svého Otce a jeho jméno je posvěceno.
Pro každého z nás je v přístupu k Bohu nejdůležitější křest. Díky křtu se stáváme Božími dětmi, díky křtu můžeme komunikovat s Bohem a přijímat od něj jeho lásku, díky křtu můžeme přijímat další svátosti. Vodou křtu jsme byli obmyti, posvěceni. Připraveni pro to, abychom byli jedno se jménem Boha. Když se křtí a voda se leje na hlavu, tak ten kdo křtí, říká: Jméno člověka … N…, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Skrze vodu jsme posvěceni ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Proto v prosbě modlitby Otče náš se ve větě „posvěť se jméno tvé“, jedná též o obnovení posvěcení sebe sama. Proto je první prosba „posvěť se jméno tvé“ tak naléhavá pro každého z nás.
Tato první prosba, ve které jsou obsaženy, předeslány všechny ostatní, je jako následujících šest proseb vyslyšena skrze Kristovu modlitbu. Modlitba k „našemu Otci“ je naší modlitbou, jestliže ji konáme ve jménu Ježíše. Záleží na našem životě a na naší modlitbě, jestli je jeho jméno skutečně posvěcováno skrze moje myšlenky, slova a skutky. Tím, že vyslovím „posvěť se jméno tvé“, říkám, že mu dávám přednost přede vším. Jméno v Písmu svatém ukazuje na podstatu svého nositele. Slavit Boží jméno znamená uznávat Boha, chválit ho, zjednávat mu úctu a čest a žít podle jeho přikázání.
Text katecheze (doc);
2. eucharistická modlitba (doc); 3. eucharistická modlitba (doc);
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);
Kartička barevně; Kartička černobíle