26. Příprava obětních darů
Při bohoslužbě oběti se duchovně na jedné straně přenášíme do večeřadla, kde Ježíš při poslední večeři ustanovil svátost eucharistie, a současně také na Golgotu, kde se Syn reálně obětuje. V této katechezi si budeme spíše všímat rozměru hostiny, přinášením a přípravou obětních darů.
Jak jsme si již řekli, na oltář přinášíme symboly jídla - chléb a víno - a toto „jídlo“ kněz promění v Tělo Kristovo a já ho potom mohu přijímat. Stává se tak pro mě reálným duchovním pokrmem. Toto všechno se má konat v atmosféře lásky – ne však pocitové, ale reálné. Když přicházím na mši svatou, nesu s sebou celý svůj život, tedy buď život lásky skrze službu druhým, odpuštění a lásku i vůči nepříjemným lidem, nebo život naplněný sobectvím a egoismem. Pokud přináším srdce naplněné konkrétní praktickou láskou, to je teprve ta živá památka, to, co Kristus přikázal opakovat na jeho památku. Protože také Ježíš nejprve apoštolům umyl nohy = služba lásky, a pak ve své řeči na rozloučenu přikázal, aby se navzájem milovali tak, jak on miloval je. A také prosil svého Otce za jednotu. Na toto často v praxi zapomínáme. Možná chceme i dobré věci, ale sami, druzí nám v tom trošku překážejí. Nebo jsme zapouzdřeni sami v sobě a svojí činnosti a vůbec se nedíváme okolo, neslyšíme lidi okolo. Když se účastním eucharistie a nežiji lásku skrze službu, odpuštění a jednotu, doslova zrazuji Krista. Kdo Ježíše zradil? Jidáš – ten, který často slyšel Ježíše mluvit i o lásce, často mu jistě také přikyvoval, ale nedokázal ta slova, ty ideály dovést do skutečného života. Proto jej zrazuje, neunese už tíži těchto slov beze skutků a zrazuje jej znamením lásky: políbením. Před Boha máme přistupovat vždy smíření s druhými lidmi. Ježíš říká: „Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.“ (Mt 5, 23n.) Protože pouze s čistým srdcem, může člověk vidět a chápat Boha a sloužit mu.
Když je připravený obětní stůl, přichází obětní průvod, ve kterém je přinášeno víno a obětní miska s hostiemi. Při této chvíli může každý z nás symbolicky dát svůj dar, ne jenom finanční dar do sbírky, ale také dar - kus svého života: strádání, radosti, to všechno můžeme položit do obětní misky, to všechno je přinášeno na oltář. To všechno, pokud já to daruji, Ježíš bere na sebe a proměňuje. Je třeba vzít, přinést a darovat. To, co darujeme někomu, to už není moje. To už je jeho. Náboženský život každého z nás je také konkrétní, nebo má být konkrétní (tzn. poskládaný z konkrétních činů během dne. Ne jenom modlitby, ale všechno jak se chovám doma, v zaměstnání, jak jednám s lidmi, nebo také moje touhy, problémy a starosti, když je předkládám Bohu a prosím o proměnění, uzdravení...). Náboženský život je skutečně velmi praktický život. Je divné, když stojím s prázdnýma rukama před Kristem nebo si ani nevšimnu, že přichází obětní průvod, nebo když kněz bere kalich a já tam nic ze svého života nepřidám.
Při přinášení darů si také uvědomujeme, že všechno, co máme, máme vlastně od Boha.
Kněz, když vezme do rukou patenu s chlebem a drží ji pozdviženou nad oltářem, říká: „Požehnaný jsi, Hospodine, Bože celé světa.
Z tvé štědrosti jsme přijali chléb,
který ti přinášíme.
Je to plod lidské práce
a stane se nám chlebem věčného života.“
V této modlitbě vidíme, že společně máme chválit Pána, uvědomit si, že z jeho lásky, skrze jeho lásku přijímáme život a jako plod toho života jsme dali na patenu své radosti, starosti, podněty, to, co jsme chtěli dát Pánu, to je ten chléb, který přinášíme, a to, co jsme tam odevzdali, to je plod země, plod života. Kéž by se nám to stalo chlebem věčného života.
Potom kněz vezme kalich, do kterého nalije víno a potom trochu vody. O tomto symbolu už jsme si řekli dříve. Kněz v tuto chvíli říká slova: „Jako se tato voda spojuje s vínem, tak ať jsme spojeni s božstvím věčného Slova, spojeného s naším lidstvím.“ Ano, to je to naše, jakoby vyprázdnění se Bohu na obětní misce a tady se skutečně potvrzuje, že i Ježíš touží po tom, abychom byli spojeni s jeho božstvím, tak jako on je propojen s naším lidstvím. Záleží pouze na nás, nakolik se otevřeme. A darujeme. Potom kněz nad kalichem, naplněným vínem s vodou říká:
„Požehnaný jsi, Hospodine, Bože celého světa.
Z tvé štědrosti jsme přijali víno,
které ti přinášíme.
Je to plod révy a plod lidské práce
a stane se nám nápojem duchovním.“
Kněz častokrát tyto dvě modlitby - modlitbu nad chlebem a modlitbu nad vínem - říká potichu. Potom následuje další modlitba, kterou kněz říká vždy potichu: „S duší pokornou a srdcem zkroušeným prosíme, Bože, abys nás přijal, ať se dnes staneme obětí, která se ti zalíbí.“ Skrze tuto modlitbu nás kněz představuje jako pokorné a chudé. Boha nepoznám, když si neuvědomím svoji chudobu a pokoru, ale současně také svobodu Božího dítěte. Je to takové první vzdání se sebe. Abych se mohl stát viditelnou, jedinou obětí spolu s Kristem, je dobré si také říct v tomto čase: „Pane, zde jsem a jsem takový, jaký jsem a je to plod lidské práce, plod mé práce, plod mého života. Přijmi mě takového a staň se mou posilou.“
Po těchto modlitbách následuje umývání rukou. Kněz říká potichu tato slova: „Smyj ze mě, Bože mou nepravost a očist mě od hříchu.“ Chápeme, že v tomto úkonu nejde primárně o hygienu, ale jedná se o výraz vnitřní čistoty, kdy kněz sám za sebe prosí, aby z něj Bůh vzal jakoukoliv nepravost a očistil jej od hříchu, aby mohl čistý přistupovat k této části mše svaté. V tomto úkonu je vyjádřena poctivost přístupu k uskutečňovanému tajemství. Sami dobře víme, že my se nedokážeme očistit, ale očisťuje a odpouští Bůh. I ve svátosti smíření odpouští Bůh. Ne kněz. Čistota těla a duše hrála jak ve Starém zákoně, tak i v Novém zákoně zásadní roli. Židé měli stovky předpisů, jak se mají očistit, když přijdou ke svému domu atd. V Novém zákoně voda křtu otevírá bránu dalším svátostem, dalšímu životu s Bohem. Bez křtu a očisty nemůžeme vůbec nic. Být čistý, to je náročné. Vidíme to u malých dětí, jak rády jsou špinavé a jak nerady se myjí a když jsou čisťoučké, jak rychle se zašpiní. Vyžaduje to pracovat na sobě, být bdělí, mít kontakt s Bohem, ale ze všeho nejlíp je toužit po čistotě.
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)
Kartička barevně; Kartička černobíle