25. Příprava k bohoslužbě oběti
V této části katecheze bychom si přiblížili předměty, které se používají ve druhé části mše svaté a které bereme do rukou, když se připravuje obětní stůl ke slavení eucharistie. Jsou to kalich, patena - obětní miska, korporál, pala, purifikatorium a dále víno, hostie a voda. Všechny tyto materie vytvářejí určitým způsobem symboly, které nám ukazují na tajemství eucharistie. Původně slovo symbol znamenalo dvě poloviny záměrně rozlomeného předmětu, které vzaly do rukou různé osoby a jejich spojení se používalo jako poznávací znamení. Symbol je tedy znamení, které se skládá minimálně ze dvou složek. Jednu, kterou vidím, a která mě naznačuje to, co svými smysly vidět schopen nejsem. Teprve jejím spojením se stane její celek zřejmým. A zrovna tak věci, které kněz používá při mši svaté, nám ukazují na tajemství Ježíše Krista, pokud jejich symboliku známe. Jednu část vidíme vlastníma očima a druhou pak srdcem. Jinak se celé dění při obětování stává pouhým divadlem, něčím, na co se dívám a příliš tomu nerozumím.
Kalich je nádoba určena při mši svaté na víno, které se v něm obětuje, proměňuje a z něj přijímá. Kalich se má vyrábět, a zrovna tak i patena, z trvanlivého a podle kulturní oblasti různě drahého materiálu. Záleží na rozhodnutí biskupské konference. Materiál má být trvanlivý a nesmí propouštět tekutinu. Kalichy mají být zpravidla zlacené, ale zlacení není nutné. Tvar se má řídit kulturními zvyklostmi jednotlivých oblastí a má plnit svou liturgickou funkci. Dříve se kalich i obětní miska světili – konsekrovali, biskup je pomazával křižmem. Nyní jde pouze o žehnání – benedikci, kterou může vykonat každý kněz pronesením žehnací modlitby na počátku nesení darů po postavení kalicha na oltář.
Můžete si přiblížit text této modlitby z Benedikcionálu, kdy se kalich žehná skrze tuto modlitbu mimo mši svatou (s. 65):
Otče, shlédni na své děti,
které ti s radostí kladou na oltář
tento kalich a tuto paténu.
Požehnej a posvěť tyto nádoby
pro slavení oběti nové smlouvy
a dej, ať od tohoto stolu hostiny,
kde se posilujeme tvým Duchem,
dospějeme až k stolu hostiny
v nebeském království.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Tak jako kalich je nádoba pro uchovávání vína, tak patena – obětní miska je pro uchovávání chleba – hostií. Původně, v prvních křesťanských dobách, měla tato patena velké rozměry, protože chléb byl přinášen během eucharistické modlitby a potom tato patena sloužila pro lámání chleba a jeho podávání. Později, když se chléb přestal lámat a začaly být tvarované hostie se tato „velká mísa“ stala přebytečnou a byla redukována na malou misku až do té podoby, že se vešla na kalich a byla do ní položena jedna velká hostie pro kněze. Pro hostie pro přijímání věřících se začalo používat ciborium, to je velká schránka pro uchovávání hostií, která se pokládá do svatostánku, a hostie jsou do ní uloženy. Tato nádoba se podobá velkému kalichu. V současné liturgii jsme se opět vrátili k obětní misce, ve které se opět přinášejí hostie, které jsou potřební k proměnění pro ty, kteří přistupují ke svatému přijímání. Opět i tato obětní miska se žehná před prvním použitím.
Korporál. Je to čtvercové lněné plátno, které rozkládá ministrant nebo jáhen uprostřed oltáře, aby se na něj mohly umístit eucharistické dary. Název korporál pochází z lat. korpus – tělo – Tělo Páně. Původně byl korporál stejně velký jako oltářní stůl, potom jak ubývala potřeba chleba pro svaté přijímání se tento korporál zmenšoval. Až do dnešní velikosti asi 60x60 cm. Rozprostírá se při přípravě obětních darů a po přijímání se opět odklízí.
Pala. Toto slovo vychází z latinského palla, což znamená roucho na způsob přehozu. Je to roucho z plátna čtvercového tvaru, které bývá k přikrytí kalicha, často bývá vyztuženo tvrdou podložkou.
Purifikatorium. Kus látky v podobě šátku, který je 2x přeložen, a užívá se ho k osušení kalicha po svatém přijímání a k otírání jeho okraje při podávání z kalicha. Purifikatorium se musí používat při každé mši svaté. Je zhotoveno z bílého plátna a pokládá se na oltář vpravo vedle korporálu.
Víno bylo už ve Starém zákoně stejně, jako chléb, symbolem jídla. Starozákonní člověk v něm viděl prostředek k udržení životní síly. V žalmech se často zpívá o tom, že víno je dáno k radosti člověka. Proto při každé slavnostní hostině u vyvoleného národa patřil na stůl pohár vína, nad kterým se recitovala děkovná modlitba. Také Kristus sám o osobě říká, že je pravý vinný kmen. Proto se vždy kladl více důraz na přijímání z kalicha než na přijímání chleba. Víno ke slavení eucharistie musí být z vinné révy, přirozené a čisté, to je nesmíšené s cizími látkami. Víno je symbolem radosti člověka. Je součástí hostiny, používalo se při večeři Velké noci v Izraeli, kterou měli opakovat každý rok na znamení vyjití z Egypta a na kterou navázal Ježíš při Poslední večeři.
Chléb ke slavení eucharistie, to jsou hostie, které když vezmeme do ruky, vypadají jako kulatý bílý oplatek. Tento chléb musí být pouze pšeničný, čerstvý a nekvašený. Tvar chleba má být takový, aby kněz při mši svaté s účastí lidu mohl chléb opravdu lámat na více částí, toto lámání před svatým přijímáním znamení jednoty všech v jednom chlebě a znamením lásky, když se jeden chléb rozděluje mezi bratry a sestry.
Voda. Voda byla vždy pro starozákonního člověka pramenem plodnosti. Tam kde byla voda, byl také život. Kde není vody, je pouze mrtvá poušť - smrt. Voda, která se nehýbe, se snadno zkazí. A proto v liturgii přimíchání vody do vína je viděno jako symbol Kristovy smrti. Toto gesto při liturgii má také ještě jinou symboliku. Voda zde symbolizuje také naše lidství, které se skrze Kristovu oběť spojuje s jeho božstvím. A také v této kapce vody můžeme vidět naše oběti, které se přičleňují k jediné Kristově výkupné oběti.
Voda v praktickém živote slouží k očišťování a je často propojována s motivem umývání. To je symbol smytí hříchů křestní vodou. Proto i kněz si při obětování umývá ruce, aby skutečně v čistotě přistupoval ke slavení druhé části mše svaté.
Kalich s vínem byl v Orientu vždy pojmem – symbolem jednoty, něčeho co sjednocuje. (Co sjednocuje nás doma, ve společenství, v práci…?) Kalich koloval během jídla okolo stolu nebo okolo ohně, kde seděli přítomní na znamení míru, jednoty a důvěry. U Izraele to byl také symbol společenství, jednoty s Bohem. Dnes často tyto symboly jednoty tolik nevnímáme, vnímáme spíše rozdělení či osamocení. U Izraele byl pokrm (včetně nápoje) něčím posvátným. Něčím, co odkazuje a slouží jako potvrzování smlouvy, kterou uzavírá Hospodin s Abrahámem, s Mojžíšem. Ježíš pak při poslední večeři uzavírá novou smlouvu a těmto symbolům dává nový smysl. Tvoří tak nové společenství, které je sjednocené a obnovené jeho krví a takto může lépe vstupovat s jednotu s Bohem. Ježíš také při této posvátné hostině ukazuje, jak vytvářet společenství – skrze „mytí nohou“. Ježíš při poslední večeři myje svým apoštolům nohy, a tím jim prokazuje tu nejponíženější službu. Po té podává pohár s vínem. Tak i my máme tvořit společenství nejprve vzájemnou službou lásky a po té Kristus dokončí naše sjednocení navzájem i se sebou samým právě skrze tuto novou smlouvu.
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)
Kartička barevně; Kartička černobíle