22. Ježíšova velekněžská modlitba (KKC, čl. 2746 – 2751)

V dnešní katechezi se soustředíme na modlitbu, ve které se Ježíš obrací k Otci v hodině své smrti a oslavení. Když přišla „ta hodina“, Ježíš se modlí ke svému Otci (Jan 17,1-25). Je to jeden z klíčových okamžiků Ježíšova života. Ježíš ví, že bude ukřižován, zemře a vstane z mrtvých. Přišla „ta hodina“ a Ježíš všechno opouští. Evangelium říká, že pozvedl své oči k nebi a modlí se: „Otče,…“ Tento okamžik známe také ze svého života. Jedná se o chvíle, kdy šlo o zásadní věci, nebo kdy přišla nějaká bolest nebo kdy si nevím rady. Přichází „ta hodina“, kdy se obracíme k Bohu… Právě na okamžiku „té hodiny“ bychom měli postavit i svoji každodenní modlitbu. Měli bychom mít tu svoji „hodinu“, kdy všeho nechám a odcházím se modlit. Odcházím se sjednotit s tím, komu jsem uvěřil. Tato Ježíšova modlitba v Janově evangeliu je ukázkou rozhovoru mezi Ježíšem a jeho Otcem. Je plná pravdy, lásky, ale také bolesti. Je to modlitba našeho velekněze a je neoddělitelná od jeho oběti na kříži za každého z nás, od celé velikonoční události, i přechodu ze smrti ke vzkříšení a k příchodu k nebeskému Otci, kdy je s ním zcela sjednocen. Proto je Ježíšova modlitba plná jednoty. A prosí za jednotu.

Abychom Ježíšově velekněžské modlitbě rozuměli, musíme si alespoň trochu vysvětlit podstatu židovského svátku Jom kippur – den smíření. Je to jeden z největších svátků u židů. Židé jej také nazývají „dnem trýznění duší“ nebo „očista od hříchu“. Je to den, kdy Hospodin odpustil Izraeli zhotovení zlatého telete pod horou Sinaj. Je to také den, kdy si židé připomínají obřezání Abraháma, a den, kdy Abrahám uzavírá smlouvu s Hospodinem. V tento den drží všichni židé 24hodinový půst a 5x se v tomto dnu scházejí ke společné modlitbě. V tento den je zakázaná veškerá práce, v Izraeli se nesmí jezdit ani autem, televize ani rozhlas nevysílá, jsou zavřeny všechno obchody a úřady. Před začátkem tohoto svátku židé přináší smírčí oběti. Jsou to zvířata nebo peníze, které pak jdou na dobročinné účely. Každý žid žádá o odpuštění všechny osoby, kterých se dotkl během uplynulého roku. Nejdůležitějším předpisem v den této slavnosti je půst. Drží se od západu slunce do setmění následujícího dne. Je zakázáno jídlo i pití. Všechno  vychází z 3. knihy Mojžíšovy Leviticus (Lv 23,23-32).

Ve dni smíření přináší velekněz smírnou oběť nejprve za sebe, potom za celou kněžskou třídu a nakonec za společenství celého Božího lidu. Smyslem je, aby všechen izraelský lid po chybách, kterých se dopustil v uplynulém roce, byl znovu smířen s Hospodinem a mohl si opět uvědomit, že je vyvoleným národem, svatým lidem.

Ježíšova velekněžská modlitba má strukturu této židovské slavnosti. Ježíš se den před svojí smrtí obrací k Otci, a nabízí sám sebe jako oběť. Velekněz dává sám sebe za oběť, modlí se za sebe, za apoštoly a za všechny, kteří jednou budou v něho věřit. Za církev budoucích časů.  Ježíš začíná svobodně a velkoryse naplňovat úmysl svého Otce, který spočívá v tom, že bude zajat, vydán na smrt a vstane z mrtvých. Tato Ježíšova modlitba má obětní a také přímluvný charakter. Jeho oběť za každého z nás začíná modlitbou. Když Ježíš říká svému Otci: „Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe“, nehledá tím svoji vlastní slávu. Je to proto, že oslavením syna teprve pro lidi zřetelně vynikne Otcova sláva. Toto je důležitý princip každé lidské modlitby. Neprosím, nemodlím se proto, že já něco potřebuji, že já něco chci… ale modlím se proto, abych skrze tento rozhovor s Bohem oslavil Otce. Viz modlitba Otčenáše. Ježíš nám v této modlitbě ukazuje, co myslí tím věčným životem. Je to skutečné poznání Otce jako jediného pravého Boha a toho, který poslal svého Syna Ježíše. Toto poznání Boha můžeme zde na zemi objevit svojí vírou a láskou.

Ježíš v modlitbě používá slovo „oslav“. „Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe.“ Toto oslavení pro sebe žádá Ježíš jako náš velekněz. Je v naprosté poslušnosti vůči svému Otci a tím se naplňuje jeho synovství. Toto je symbolem nového kněžství, které spočívá právě v kříži. Pro křesťana je kříž skutkem lásky. Ježíš je oslaven. Protože tato láska je opravdovou Boží slávou. A do jeho kněžství jsme ponořeni díky našemu křtu a dostáváme dar všeobecného kněžství. Tímto máme vstupovat do poslušnosti a plné lásky vůči Otci skrze Ježíše Krista.

Druhým důležitým bodem Ježíšovy velekněžské modlitby je přímluva za učedníky, kteří byli s ním. Přimlouvá se za ně, aby byli připraveni dát svobodný souhlas k tomu, že Otec skrze ně bude ukazovat Boží jméno lidem, že skrze ně bude přítomen ve světě, uprostřed lidstva. V Ježíši to byla realita. V Ježíši se Otec ukázal těm lidem, se kterými Ježíš žil. Po jeho smrti a zmrtvýchvstání tato Boží přítomnost na zemi pokračuje skrze jeho učedníky. Ale aby to mohlo být reálné, potřebujeme přijat Ježíšovu modlitbu, kterou se modlil i za nás. Vrcholem Ježíšovy, a tím i Otcovy přítomnosti je jeho oběť. Velikonoční tajemství smrti a zmrtvýchvstání. A pro nás je vrcholem naše vlastní posvěcení, do kterého nás Ježíš zve: „Neboj se, staň se svatým. Jsi posvěcen.“ Posvětit může jedině Bůh. Posvětit znamená převést nějakou osobu nebo věc do Božího vlastnictví. Je to jakoby vyjmutí obyčejné věci z její všednosti, dám ji stranou a odevzdám Bohu. Tato věc je potom darována druhým – zasvěcená osoba existuje pro druhé, je druhým darována. Posvětit se – darovat Bohu, znamená nebýt už sám pro sebe, ale jsem pro ty druhé. Ježíš je také odebrán za světa, je dán stranou pro svého Otce, kvůli svému poslání. Aby byl plně k dispozici všem díky svému zmrtvýchvstání.

Třetí moment Ježíšovy modlitby sahá až na konec časů. Tato modlitba je stálá až do posledního okamžiku světa, pro každého z nás až do okamžiku smrti, kdy, pokud se nechám posvětit, proměnit Kristem, přijdu do Božího království. Tam vládne už pouze láska a jednota. Za toto se Ježíš modlí ve své velekněžské modlitbě.

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle