22. Homilie
V první části bohoslužby slova jsme vyslechli 3 čtení, žalm a alelujový verš. Druhá část bohoslužby slova je jakoby odpovědí církve na slyšené Boží slovo. Odvíjí se ve třech fázích - homilie kněze, vyznání víry bohoslužebného shromáždění a přímluvy neboli modlitba věřících. O homilii a různých přirovnáních, co to vlastně je, jste již slyšeli jistě mnoho. V této katechezi vybereme pouze některé pasáže, abychom lépe porozuměli, co homilie znamená pro člověka, který se účastní mše svaté.
Můžeme říci, že homilie je čin Kristův, který se zpřítomňuje skrze ústa kněze. Proto také homilii mívá kněz, který předsedá liturgii. Promluva má vždy zvláštní charakter. Neměla by to být hodina katechismu ani teologická přednáška ani různé zdravotní nebo osobní lekce ze života kněze nebo řečnické cvičení. Jde o to, aby v homilii bylo zpřítomněno Kristovo slovo, které se právě ve shromáždění přečetlo, aby se zaktualizovalo a zpřístupnilo pro ty, kteří jsou účastni na mši svaté, pro konkrétní farnosti nebo společenství. Boží slovo je jako chléb. Ježíš v události rozmnožení chlebů nasytí několik tisíc lidí. Lámal, žehnal a apoštolové roznášeli. Každý dostal tolik, kolik potřeboval. Toto platí také pro homilii. Kněz jakoby láme a rozdává chléb - Boží slovo pro ty, kteří se chtějí nasytit. Nezapomínejme prosit Ducha Svatého před každou mší svatou, aby nás osvítil k našemu osobnímu užitku, abychom byli schopni naslouchat a porozuměli tomu danému slovu a dokázali také odpovědět. Právě v homilii je to místo, kdy mám rozumět tomu, že Písmo svaté není dáno pouze jednotlivým lidem, ale celé církvi. Člověk sám může bloudit, nemusí všechno chápat, ale měl by počítat s názorem, jaký má společenství, do kterého patří. Proto společné čtení textů Písma svatého hraje důležitou roli pro konkrétní život podle evangelia. A promluva – homilie, tento text zpřístupňuje, vysvětluje, popřípadě aplikuje do života. Je to rozvinutí Božího slova pro dnešní konkrétní život, pro lepší uskutečňování života z víry.
Pojem kázání – homilie, latinky praedicare znamená hlasitě zvěstovat. Když se podíváme do historie kázání, promluva byla součástí lámání chleba. Tuto promluvu vždy přednášel biskup. Až ve středověku se kázání začalo postupně vylučovat ze mše svaté a v gotických kostelích se začala stavět kazatelna mimo persbytář nebo na pokraji presbytáře a zvláště nedělní kázání bývalo často až do 20. století zvláštní bohoslužbou. Bývala ranní mše svatá a před polednem druhá mše svatá a mezi tím bylo dlouhé kázání. Kněz, když vystupoval na kazatelnu a měl promluvu, i když to bylo např. při mši svaté, odkládal liturgické roucho, zhášely se svíčky, protože se zdůrazňovalo to, že je to slovo kněze a ne předepsané texty, ne slovo Boží. Druhý vatikánský koncil vrátil kázání opět do mše svaté. Kázání se stalo opět jedním celkem liturgie. A bylo nazváno homilií. Homilie v řeckém textu znamená výklad Božího slova při bohoslužbě. Tento název měli židé pro výklad Božích textů, které se četly ze svitku vždy v sobotu v synagoze. Homilie je skutečně součástí liturgie a velmi se doporučuje, aby při každé mši svaté byla alespoň krátká promluva.
O homilii pojednává také od Svatý otec František v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium – Radost evangelia. (Pokud je to možné, doporučujeme v rámci těchto katechezí společně probrat celou kapitolu.) Homilie je vždy takovým prubířským kamenem vztahu mezi knězem a lidem ve farnosti - jak k sobě mají blízko, jak spolu komunikují. Ještě jedenkrát si připomeneme, že liturgické hlásání slova Božího - promluva není ani tak momentem rozjímání nad textem, který jsme slyšeli, nebo katecheze, tj. uvádění do opravdového života s Kristem a církví. Promluva má být dialog mezi Bohem a jeho lidem a to je víc než pouhé sdělování pravdy. Má to být dialog, který je postavený a slyšeném slově biblických textů a který je uváděn do konkrétní života daného bohoslužebného shromáždění. Proto homilie vždy přesahuje jakoukoliv katechezi nebo rozjímání. Je to důležitý moment před bohoslužbou oběti. Homilie nemůže být zábavnou podívanou ani nějakým mediálním vystoupením, ale má dávat liturgickému slavení vroucnost a význam. Nejde nikdy o přednášku nebo vyučování. Homilie v má ve věřících probouzet také paměť víry, aby naše paměť pak stejně jako paměť Mariina neustále překypovala údivem nad Božími činy.
Protože papež František považuje homilii za velmi důležitý prvek liturgie i křesťanského života, inicioval vypracování tzv. homiletického direktoria. Toto direktorium zpracovala kongregace pro bohoslužbu a svátosti a má to být pomůcka pro přípravu kázání. Při představování tohoto direktoria bylo řečeno, že homilie musí vyjadřovat život kněze, který žije v neustálém kontaktu s Bohem. Homilie se připravuje modlitbou. Když kněz a věřící mluví opravdu o tom, co žijí, tak si budou také naslouchat.
V závěru této katecheze o homilii chceme prosit všechny, aby se modlili za kněze, kteří homilii mají, aby byli schopni naslouchat Duchu Svatému a kázat to, co po nich chce Bůh. Děkujeme.
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)
Kartička barevně; Kartička černobíle