19. Žalmy (KKC 2585 – 2589)
Modlitba na začátek - Hospodin je můj pastýř
Pro uvedení do modlitby můžete pustit následující klip: Saleziáni - Žalm 23
Po té se můžete tento žalm pomodlit prostřednictvím společné recitace či způsobem, jak se jej modlím při liturgii.
Žalmy spolu s modlitbou „Otče náš“ jsou nejvzácnější texty, které nám církev nabízí k modlitbě. Žalmy jsou Bohem inspirovaný text, kde Bůh hovoří s člověkem. Všech 150 žalmů je vrcholem modlitby Starého zákona. Je to osobní i společná modlitba Izraele, ve které Izrael opěvuje divy Boží ve stvoření a v dějinách spásy. Dnešní církev se modlí žalmy v denní modlitbě církve (breviáře) a při každé mši svaté.
Žalmy vyjadřují modlitbu Božího lidu jak při velkých shromážděních v jeruzalémském chrámě, tak každou sobotu v synagogách. Tato modlitba se týká těch, kteří se modlí i těch, kteří naslouchají. Žalmy se národ Izraele modlí od dob Davidových, vždy každé ráno i večer společně v rodině, každou sobotu v synagoze a při poutích do jeruzalémského chrámu. Žaltář je kniha, ve které se Boží slovo stává modlitbou člověka. V jiných knihách Starého zákona se hlásá dílo Boží nebo se objasňují různá tajemství. Žalm se recituje nebo zpívá pro Boha.
Žalmy jsou skutečně knihou modlitby nebo také můžeme říci určitý formulář modliteb, které biblická tradice dává věřícímu lidu, aby je přijal za svoji osobní modlitbu. Je to určitá nabídka, jak hovořit s Bohem. V žalmech je skryta veškerá lidská zkušenost s modlitbou, s různými odstíny modlitby, a celou škálou pocitů, které provázejí lidský život. V žalmech se krásně ukazuje radost (např. Žalmy 95 – 100), utrpení (např. Žalm 86) a touha po Bohu (např. Žalm 42). Ale také vnímání sebe sama. Pocit štěstí (např. Žalm 103), odevzdanosti (např. Žalm 102), důvěry v Boha (např. Žalm 11), ale také samoty a strachu ze smrti. Žalmy jako modlitba jsou projevem duše a víry.
Kniha žalmů byla darována Izraeli a církvi právě proto, aby věřícímu člověku umožnila se sjednotit s druhými skrze tuto modlitbu. Žalmy doslova učí modlitbě. Boží slovo se stává slovem modlitby. Tyto modlitby na rozdíl od jiných modliteb, které jsou obsaženy v jiných knihách Písma svatého, nejsou zařazeny do nějakého příběhu. Jejich účelem je stát se právě modlitbou, místem setkání člověka s Bohem, kdy člověk předstupuje před Boží tvář právě takový, jaký je, právě s těmi pocity, která má: radosti, chvály, díků, zlosti, utrpení, bezradnosti, prosby a odevzdání. Člověk v této modlitbě zůstává tím, čím je, ale obrací se k Bohu jeho vlastními slovy. Božím slovem zde odpovídá na situaci svého života. S tímto Božím slovem ve svých rtech a srdci předstupuje před Boží tvář a vyprošuje si požehnání a současně je těmito slovy také formováno jeho vlastní srdce, jeho postoje. Skrze žalmy (slovo Boží) se učí, jak se modlit. Žalmy pro člověka tedy přestavují určitou školu modlitby.
V žalmech najdeme také dvě velké oblasti týkající se modlitby, a to prosba spojená s nářkem a chvála. Z žalmů týkajících se této oblasti máme jistotu, že Bůh odpoví a toto nás z nářku a prosby přivádí k chvále a díkůvzdání. Příkladem může být známý žalm 22: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil, který končí velkolepou chválou Hospodina. Prosebná modlitba v žalmech znamená, že předkládám Pánu svou situaci, že mu skutečně řeknu, jak na tom jsem. Otevřu se mu skrze slovo a zároveň s otevíráním vstupuji skrze důvěru k Bohu a věřím, že budu vyslyšen. Což samo o sobě zahrnuje uznání, že vím, že Bůh je dobrý, přeje si dobro, miluje mě. Vím, že je ochoten pomoci, zachránit, odpustit. Jinak by nemělo smyslu mu cokoli říkat, o cokoliv prosit.
Škola modlitby. V této škole se křesťan učí jazyku modlitby. Podobně jako se dítě od svých rodičů učí svému rodnému jazyku, tak se křesťan skrze modlitbu žalmů učí jazyku modlitby. Boží slovo se postupně takto stává i jeho řečí. Řečí, která však není pouze na jazyku, ale především v srdci, a odráží se v jeho postojích a každodenním jednání. Skrze modlitbu žalmů se s Bohem naučíme komunikovat jeho vlastními slovy a můžeme říci, že pak si lépe rozumíme – pak my lépe dokážeme porozumět Bohu, jeho slovu, tomu, co mi říká, tomu jak jedná v mém životě.
Takto nás žalmy učí také, jak prožívat těžká období ve svém životě. Učí nás, že také ve sklíčenosti a bolesti trvá Boží přítomnost a ta je zde zdrojem úžasu a útěchy. Učí nás plakat, prosit, přimlouvat se naříkat ne s beznadějí, ale s vědomím, že putujeme ke světlu. Skrze žalmy se dá také krásně radovat a slavit, zvláště ve velikonoční době. Určitě by každému z nás pomohlo, když se modlíme vlastními slovy, abychom vzali do ruky žaltář a učili se do vlastních slov vkládat slova žalmů, které naši osobní modlitbu obohatí a přinesou do ní prvek Božího pohlazení. S tím, že se na život začnu dívat očima Boha, a ne pouze vlastníma očima, kdy po Bohu pouze pokukuji.
Pro nás pro křesťany je modlitba žalmů důležitá i pro to, že takto se modlil sám Ježíš. Jistě se modlil vlastními slovy se svým Otcem, ale také v hojnosti využíval slova žalmů. Nejen ve svém utrpení v Getsemanech a na kříži, ale také během svého veřejného působení a při rozmluvách s učiteli zákona. Žalmy mluví k Bohu a o Bohu. Promlouvají k nám o Synu, vykreslují obraz neviditelného Boha, který nám ukazuje Otcovu neviditelnou tvář. Modlitbou žalmů se modlíme k Otci v Kristu. Jsou to jejich slova. Jsou to slova dialogu mezi Otcem a Synem skrze Ducha Svatého a my se k nim přidáváme.
Modlitba na závěr:
V závěrečné modlitbě se můžete vrátit k Žalmu 23. Ten může nejprve přečíst jeden člověk, po té každý přečte ten verš, to slovo, které jej nějakým způsobem oslovilo, může následovat modlitba vlastními slovy a na závěr společná recitace žalmu.
Text katecheze (doc);
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);