18. Mše svatá. Úkon kajícnosti a Pane, smiluj se

Po zahajovacím pozdravu následuje úkon kajícnosti. V neděli jej kněz může nahradit obřadem svěcení vody a kropením lidu. Úkon kajícnosti začíná výzvou kněze. V této výzvě by mělo vždy zaznít slovo o milosti pro naše srdce, které si uvědomuje, že má hřích, a ve výzvě by měla také zaznít výzva k obrácení. To znamená, abychom se obrátili zády k hříchu a skrze odpuštění k lásce Boží. Jsme hříšníci. I v tomto se projevuje určité bratrství, i když samozřejmě jen do určité míry. Jeden spisovatel napsal: „Objevit hřích, to je odvážný pohled do propasti svého já.“ A právě toto mně dovoluje změnit směr svého života k obnově, k obrácení. Obrátit se zády k propasti a ke tmě a postavit se čelem ke světlu, k vrcholu.

(obrázek: květ symbolizuje lidské srdce, které je obmyto a osvěženo při úkonu kajícnosti)

Po výzvě kněze by měla následovat vždy chvíle ticha. Pán nás shromažďuje, aby nám předal plnost života darováním svého slova, těla a krve. A pak, pokud k tomu dáme svůj svobodný a dobrovolný souhlas, jsme tam, kde nás Bůh tolik touží mít. Jsem hříšník, uvědomuji si svůj hřích konkrétně, konkrétně to sděluji Ježíši a ten mě skrze mé vyznání může očistit. Proto je tak důležité vyznat konkrétně to, co ve mně Boha odmítá. A tento postoj mu odevzdat. Aby to Bůh mohl doslova spálit ohněm své lásky vůči mně. Takto mám zvažovat, přemýšlet v této chvíli ticha, v úkonu kajícnosti. Tím odstraňuji překážky, nedostatky, které mě vzdalují od Boha. Tento úkon kajícnosti však nikdy nemůže nahradit svátost smíření. (Doporučujeme zde vysvětlit rozdíl mezi úkonem kajícnosti a svátostí smíření: Úkonem kajícnosti jsme očištěni od těch nedostatků, které jsou pouze jakýmsi vzdálením od Boha. Nejedná se o místo, kde vyznávám smrtelný nebo těžký hřích, zde takové vyznání nepatří. Jinými slovy můžeme říci, že se zde odpouštějí nedostatky přijetí Boží lásky, nedostatky ve vztahu mezi lidmi i k sobě samému. Zde můžeme odevzdávat všechna nedorozumění, nepochopení, vše, co můžeme a chceme odevzdat do rukou Božích. Toto vyznání by mělo být opět konkrétní a stačí, když se bude týkat jednoho nebo dvou bodů mého života.) Toto ticho nemůže být prázdné, ani úkon kajícnosti by neměl být pořád nějakým opakováním dokola, neměl by se stát rutinou či stereotypem. Ticho při mši svaté není k tomu, abych vypnul, ale naopak, abych byl velmi konkrétní ve zvtahu mezi mnou a Bohem. Toto ticho při úkonu kajícnosti je první chvíle ticha ve mši svaté, a ta mě vybízí k nahlédnutí do svého já a vyzývá mě k obrácení. Ticho sjednocuje a vždy ústí do společné modlitby.

Musíme zmínit ještě jeden kající úkon, který je ve mši. Tento úkon kajícnosti je vyhrazen jedině knězi, který slouží mši - celebrantovi. Tento úkon kajícnosti je realizován skrze gesto a slovo. A nasává po obětování, když si kněz po straně oltáře myje ruce a potichu říká: „Smyj ze mě, Bože, mou nepravost a očist mě od hříchu.“ Potom kněz zakončí přípravu darů, stojí uprostřed oltáře obrácen k lidu s rozpjatýma rukama a říká: „Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve.“ Tento druhý úkon kajícnosti je těsně před tím, než kněz vyzve bohoslužebné shromáždění k modlitbám a k přípravě k proměňování. Je to také uvědomění si toho, že patříme k lidu hříšníků a současně lidu posvěcenému Kristem.

Následuje společná modlitba, která má několik možných způsobů. Rozebereme si první možný způsob, který je uveden v misálu. Následují ještě další 4 varianty úkonu kajícnosti. (Kněz nebo katecheta můžou rozebrat i zbývající varianty). Společná modlitba začíná výrazem:

Vyznávám se…

- Modlitbu říkám sám za sebe. A myslím na tu konkrétní věc, ze které se vyznávám.

- Vede nás k zodpovědnosti před Bohem a bližními.

- Jde o to vyznat se a znát se k tomu, co zlého jsem udělal.

- Jde o to konat ze strany mého já vůči Bohu pokání a nechat konat Boha - Pravdu ve svém životě.

- Nejde o to, že já jsem to udělal, nejde o moje já, ale jde o to, že já jsem to označil, já se vyznávám – říkám to Bohu, a tím pádem jeho láska to může očistit.

...všemohoucímu Bohu

Když jsem v tom tichu upřímně a s lítostí pojmenoval to, co mě oddělovalo od Boží lásky, pak mě Kristova oběť očistí a mohu vstoupit až do velesvatyně, protože díky Kristově smrti na kříži spadla opona v Chrámě a každý může vstoupit do velesvatyně = místa osobního setkání s Bohem. Bůh mně dovoluje setkat se tváří tvář s ním v eucharistii. Jsme lidé, kteří potřebují doslova Boží pohlazení a odpuštění, zvláště od všemohoucího Boha. On nám rád odpouští, ale já mu musím říci, co mně má odpustit.

a vám všem, že často hřeším…

Vyznávám se také všem přítomným, že často hřeším myšlením, slovy a skutky a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina.

Toto vyznání vychází z uvědomění si mé viny. Přítomní bratři a sestry v bohoslužebném shromáždění mi pomáhají touto modlitbou očistit mé srdce skrze Krista. V této části modlitby je zdůrazněno přiznání a také si takto vyprošuji přímluvu přítomných u Boha. A je dobré si uvědomit, že všichni přítomní si takto vyprošují moji přímluvu u Boha za ně.

Modlitba dále pokračuje: Proto prosím Matku Boží, Panu Marii, všechny anděly a svaté, i vás bratři a sestry, abyste se za mne u Boha přimlouvali.

Obracíme se k Matce Boží, protože ona byla jako první spasena. Ona byla počata bez dědičného hříchu. A také zde prosíme anděly, zvláště anděla strážného, svaté a nakonec opět bohoslužebné shromáždění. Maria, andělé, svatí, bratři a sestry a já sám, všichni tvoříme jednu církev, všichni patříme k sobě, modlíme se za sebe, povzbuzujeme se. Bylo by dobře, kdybychom si to čas od času v tomto úkonu kajícnosti uvědomili: kolik mám pomocníků kolem sebe, a tito mi podávají ruku. Byl bych sám proti sobě, kdybych tuto pomoc nepřijal.

Tuto společnou modlitbu uzavírá kněz slovy: Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného. A lid odpovídá: Amen. Chceme zdůraznit, že neodpovídají ti druzí lidé, ale odpovídám já – hlasitě a zřetelně: Amen. Důležité v této závěrečné modlitbě kněze je to slovíčko, odpusť nám hříchy. I kněz se staví do role hříšníka se svými bratry a sestrami. V tomto úkonu kajícnosti a společném vyznání hříchů je kněz jako ostatní věřící tím, kdo se vyznává, i tím, kdo přijímá Boží odpuštění a lásku. Jinak je tomu v případě, kdy kněz dává ve svátosti smíření tomu, kdo se vyznal, rozhřešení. Ve svátosti smíření se kněz obrací ke kajícníkovi a říká: „Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna usmířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého Svatého Ducha. Ať ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní tě pokojem. Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Zde je kněz pouze prostředníkem k odpuštění penitentovi. Knězi přitom nejsou odpuštěny jeho hříchy.

Pane, smiluj se - Kyrie eleison

Toto zvolání nebo také chvalozpěv je zvolání úcty k Pánovi. Je to jakési vyznání oslavy, holdu tomu, který je nejvyšší. U Východních církví se na tomto místě říkají oslavné litanie, kde všichni volají k oslavě Boha. Protože jsme se očistili, máme čisté srdce, obrátili jsme se k Bohu, tak jej za to chválíme, vyznáváme mu své díky. Je to také oslava toho, který nás shromáždil. Takto ve starověku začínala většina bohoslužeb a přijali to i křesťané. Chvalozpěv "Kyrie" není prosbou o odpuštění hříchů, je to oslava, je to chvála. Asi v 7. století se tento zpěv zpíval devětkrát po sobě, protože máme devatero kůrů andělských. Dnes je tento zpěv adresován Ježíši Kristu a zpíváme ho třikrát proto, že je to symbol života v Trojici: Otec, Syn a Duch Svatý.

„Kyrie, Pane, smiluje se“, je hold celého bohoslužebného shromáždění vůči Trojici. Platí to i pro celebranta. Je to zpěv nebo zvolání bez vedoucího podílu kněze, který předsedá. Můžeme také říci, že toto zvolání je jakási krátká litanie, kterou chválíme Boha v Trojici. Slova „Kyrie eleison“ mají starokřesťanský původ a ani v překladech do různých světových jazyků neztratila svůj originální význam. Je to jakási živá paměť církve v současné společnosti, kterou můžeme stále stejně chválit Pána, zde se naprosto jasně protíná tradice církve se současným stylem života podle evangelia.   

Text katecheze

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)

 Kartička barevně ; Kartička černobíle