17. Mše svatá. Úvodní obřady
V dnešní liturgické katechezi navážeme na vstup liturgického průvodu ke mši svaté a budeme pokračovat úvodními obřady mše svaté, tzn. budeme se zabývat úkony: pokleknutí před svatostánkem, úklona před obětním stolem, políbení oltáře a kříž ve vstupu při mši svaté.
Každý vstup ke mši svaté je obřadním a slavnostním vstupem. Navazuje na tři místa v Písmu svatém, kdy Ježíš je přinesen do Chrámu Josefem a Marií (Lk 2,22-24), potom se jako 12letý ocitá v Chrámu (Lk 2,41-51) a nakonec jako ten, který je poslaný Otcem, aby učil (J 12,49).
Každé shromáždění věřících při mši svaté je předobrazem nebeského chrámu Božího království. Je to chrám duchovní, vybudovaný na živých kamenech, který nyní tvoří konkrétní společenství při mši svaté, přebývá v něm Boží duch, Kristus do něj vstupuje skrze slovo a tajemství eucharistie.
Nejprve kněz pokleká před svatostánkem nebo se uklání před oltářem, pokud tam svatostánek není. Pokleknutí kněze je projev úcty celého bohoslužebného shromáždění vůči Kristu, který jakoby čeká, je plný dychtivosti naplnit naše srdce svojí láskou. A člověk skrze kněze odpovídá. Zde jsem, Pane, já pokorný služebník. Nabízím své srdce, naplň ho, veď ho. Po té kněz přistupuje k oltáři a líbá ho. Oltář byl u prvních křesťanů vždy zároveň hrobem mučedníků. Mučedníci obětovali svůj život za Krista. A také oltář je znamením Krista i oběti, která se na něm přináší, a my ji budeme Bohu za chvíli nabízet. Políbení oltáře je určité gesto adorace, které je v slavnostních příležitostech provázeno okuřováním kadidlem. To všechno znamená, že veškeré dění se vztahuje ke Kristu, ať je to jeho slovo nebo oběť. To vše se zpřítomňuje v tomto bohoslužebném shromáždění.
Až po políbení oltáře kněz odchází k sedes, kde se ujme slova a zdraví bohoslužebné shromáždění a to znamením kříže, skrze který se uděluje Kristova milost. Toto gesto, znamení kříže, se užívalo již v prvních staletích, a to nejenom při příchodu a odchodu z příbytku křesťanů ze slavení večeře Páně, ale také při oblékání, před prací, před jakoukoliv činností člověka. Křesťané tím nahrazovali židovskou modlitbu: „Slyš, Izraeli, Hospodin je tvůj Bůh...“ Proto také i dnešní slavení liturgie začíná znamením kříže. Má to být gesto, které vychází ze svobodné volby víry a způsobu života. Nemělo by tam nikdy být nic společného s tím, že já musím udělat kříž. Ježíš přijal na sebe kříž dobrovolně a vše spojené s křížem, je dobrovolné. A proto všechno, co je spojeno s touto dobrovolností ve svobodě a lásce, má být spojeno s tímto křížem na začátku. Kříž užíváme také na začátku každé modlitby, když vstávám, nebo když usínám. Kříž se má stát naší láskou. Něco, co je pro mě skutečně posvátné, o co se opírám. A nestydím se za to. Toto znamení děláme na svém těle a tím vyjadřuji svoji osobní vůli, nové opětné rozhodnutí pro Krista, pro Velikonoce. (Mše svatá je velikonoční tajemství.) Ke znamení kříže patří i slova. Takže vždy jde zároveň o slovo i gesto.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého jsme byli také pokřtěni: Já tě křtím, N, ve jménu ... litím vody na hlavu. Toto znamení a slovo dává křestní pečeť našemu životu. Tato Boží Trojice: Otec, Syn a Duch Svatý, je činná na počátku dějin spásy i našeho života. A spolu se mnou i s bohoslužebným shromážděním touží vytvářet jednotu. Znamení kříže tvoří jak horizontálu, tak vertikálu. Nejdříve se značíme znamením na čele, potom na prsou, tím se vyjadřuje vztah Otce a Syna, Stvořitele a stvořeného, Boha a člověka. Bůh sestupuje k člověku, člověk skrze Syna a Ducha Svatého vystupuje k Otci. Horizontála, to jsou znamení kříže na pravém a levém rameni, vyjadřuje vztah mezi lidmi navzájem a uprostřed, to je mé srdce, to jsem já. Neboli nutně potřebuji ke svému křesťanskému životu vztah s Bohem, který se realizuje ve vztazích k bližním a vztahy k bližním, aby byly v pravdě a lásce plné, nutně potřebují můj osobní vztah k Bohu, který je láska.
Jiný výklad vertikály a horizontály: První pohyb od shora dolů připomíná, že Bůh sestoupil na zem v osobě Ježíše Krista, přijal na sebe podobu člověka i s jeho hříchem. Potom skrze kříž a vzkříšení vystupuje k Otci a spolu s ním i my. Druhé gesto z leva doprava připomíná Krista přibitého na kříži, kdy při posledním soudu budou zlí na levé straně a dobří napravo – zlý lotr po levici a dobrý po pravici.
Jak jsme řekli, křest stojí na počátku našeho života s Bohem, skrze kříž i slova u křtu jsme se stali Božími dětmi, to znamená, že skrze Trojici jsme uvedeni v život, jsme uvedeni v Boží lid, který žije s Bohem. Tím také začíná moje účast na tajemství mše svaté. Protože je dobře vždy dělat toto gesto jasně a zřetelně. Vždy toto znamení kříže je zakončeno hlasitým "Amen", tzn. ano, souhlasím, je to tak, je to můj dobrovolný souhlas. Já tímto "amen" otevírám cestu Boží lásce do mého srdce.
Gesto kříže na začátku mše svaté je také prvním vyjádřením víry v Boží tajemství. Slova „ve jménu...“ neznamenají, že jsem přítomen z pověření někoho nebo že tady zastupuji někoho jiného nebo jsem zde místo někoho. Takto to není. Ale znamenají jméno Boží. Ve jménu, tzn. že zde je s námi přítomen Bůh v Trojici. A on touží přijít k tobě, dotknout se tě a teď je zde mnoho a mnoho příležitostí během mše svaté k tomuto dotyku.
Když se v úvodu mše svaté žehnáme křížem, je to také znamení jednoty mezi člověkem a Bohem. Tím dovoluji Bohu, aby tuto jednotu v mém srdci mohl rozvinout skrze moji víru. Proto je nepochopitelné, když při mši svaté dělám kříž jenom tak ledabyle a tohoto gesta si ani moc nevšimneme, protože toto gesto je zásadní pro mě osobně. Protože teď zazáří něco úžasného, něco, co mne učiní šťastným, něco, co mi dá něco úžasného zdarma. Proto není důvodu se tlačit v zadu v kostele, někde u dveří apod. (Položme si otázku při této katechezi: proč se bojím jít dopředu?) Vírou a křtem jsem přece jedno s Bohem, jsme bratři a sestry, máme být co nejblíže Ježíši a kněz není ten, kdo nás má neustále popohánět, ale on je ten, kdo nám slouží. Dovolme Duchu Svatému, ať on udělá tu vnitřní proměnu, to tzv. popohánění. Duch Svatý dělá ze zástupu (davu) společenství. Bylo by dobře, kdyby místo našeho setkání při mši svaté se doslova otřáslo a zažehl se v nás oheň, tak jako při seslání Ducha Svatého, ale my jsme většinou chladní a lhostejní ani kolikrát si neuvědomíme, že mše svatá začala. Pokud já nedám Bohu jasnou a zřetelnou odpověď, tak Bůh mě dá svobodu. On se mne pak nijak nedotkne a já si toho z té mše svaté zas tak moc neodnesu, natož se nechat proměnit touto Boží láskou. Když se na ulici nebo na nádraží nebo někde jinde setkám se známým milým člověkem, tak se obejmeme, nebo si podáme ruce. Je to jasné výmluvné gesto na počátku našeho rozhovoru. A pak následuje živý rozhovor s tím, koho mám rád. Ale pokud se setkám s osobou, která je mi lhostejná, tak budu samozřejmě mlčet. A mše svatá, to není setkání s cizí osobou, to není mlčení ve třídě, když se zkouší. Moje nečinnost vůči Bohu už v úvodu mše svaté je projev – důsledek – mlčení mé víry, nebo také zániku mé víry, nezájmu a to můžeme s klidem říci, že Boha uráží. Tolik nám toho daroval a my mu takto odpovídáme na jeho lásku.
Po tomto prvním gestu a slovech kněz pokračuje pozdravem. Buď jednoduchým: „Pán s vámi“ nebo rozvinutějším, který se používá jako oslovení z listů apoštola Pavla nebo jiných apoštolů, když oslovovali první křesťany v obcích, když adresovali své listy. Toto oslovení není nějaká banální formulace, typu dobrý den atd. je to pozdrav plný síly a významu, je to akt víry, kdy si kněz a přítomní křesťané navzájem sdělují víru církve. V tomto pozdravu skrze kněze promlouvá ke shromážděným věřících Kristus. Kněz tato slova říká v jeho jménu a jsou určena i jemu samému. Znamená to, že Kristus je skutečně v tom, co následuje, uprostřed nás, daruje se nám. Všechny tyto úvodní formule, dialogy po znamení kříže rozvíjejí znamení kříže a tím trojiční tajemství a v různé míře zdůrazňují pokoj a radost nad Boží přítomností. Tento vstupní pozdrav vždy vyjadřuje jistotu víry, která vyjadřuje křesťanského shromáždění: Bůh je uprostřed nás a je to on, který nás shromáždil a chce nás obdarovat.
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)
Kartička barevně; Kartička černobíle