15. Služebníci modlitby (KKC, čl. 2685 - 2691)

V dnešní katechezi se budeme zabývat místy modlitby. Prvním místem pro modlitbu je křesťanská rodina. Dalšími místy, kde se křesťané učí a jsou vedeni v modlitbě, jsou farní katecheze, modlitební skupiny a také duchovní doprovázení. Modlit se můžeme kdekoliv, primárním místem modlitby je však kostel či kaple.

Modlitba v křesťanské rodině

Katechismu katolické církve říká, že křesťanská rodina je tím prvním místem, kde člověk zakouší modlitbu a učí se jí. Jistě si každý z nás, pokud jsme vyrůstali v takové rodině, pamatuje, že když jsme byli malí, modlili jsme se společně. A když se zamyslíme nad svojí současnou modlitbou, tak v ní jistě najdeme určité prvky, které jsme si zvykli užívat ve svém dětství.

Proč je křesťanská rodina tím prvním místem k modlitbě? O rodině se říká, že je domácí církví. Rodina je založena na svátosti manželství, kdy se manžel daruje své manželce, jako se Kristus daruje své církvi a manželka se daruje manželovi, jako se církev daruje Kristu. V rodině se realizuje vztah Ježíše k církvi – apoštolům. A tak jako apoštolové viděli Ježíše, jak se modlí, a chtěli se to naučit také, tak i děti, když vidí rodiče modlit se, většinou je chtějí také napodobovat. Pro malé děti je každodenní rodinná modlitba prvním svědectvím víry, kterou oni zažívají. Asi nejčastějším místem, kdy se dítě setkává s modlitbou, bývá společná modlitba u stolu a večerní modlitba s rodiči. Se zážitkem společné modlitby pak dál pracuje Duch Svatý. (Samozřejmě ti, kteří přijali svátostné manželství, ale také ti, kteří přijali svátostné kněžství, nesou za výchovu jim svěřených bratří a sester v Kristu zodpovědnost.)

Modlitba rodičů. 

Kardinál Schönborn vypráví jednu zkušenost řeholní sestry, která mu sdělila svůj nejsilnější náboženský zážitek z dětství. Říkala, že jednou pozdě večer vtrhla bez zaklepání do ložnice svých rodičů a nalezla je, jak se před postelí vkleče společně modlí. Je dobře, když dítě vidí své rodiče při modlitbě, protože vidí, že jsou před Bohem také dětmi. A že se nemodlí jen s dětmi, ale také bez nich. Rodiče i tímto způsobem upevňují u dětí svoji autoritu. Modlitba nemůže být nikdy pouze soukromou záležitostí, tak jako víra není pouze soukromou záležitostí. Pokud se modlím pouze ve skrytosti, tak i můj život z víry se postupně stává skrytým. Bojím se svoji víru vyjadřovat navenek, nemám k tomu dostatek síly a odvahy. Dnešní rodiče by si měli uvědomit, že i jejich modlitba – modlitba rodičů - je nezbytně nutná k tomu, aby byli schopni žít spolu v jednotě, aby jejich rodina byla skutečně domácí církví. Pokud se rodiče modlí pouze s dětmi a pak každý sám, anebo ani to ne, musí počítat s tím, že život z víry v jejich rodině bude postupně upadat. A ta vina není v dětech, které postupně dorůstají, ale v nich samých, protože si nenašli čas k tomu, aby si pokud možno každý den našli chvilku ke společné modlitbě. Je také dobře pro manžely, aby měli někoho, kdo je doprovází na této cestě modlitby, komu mohou svěřit, jak se modlí nebo také nemodlí, a aby je tato osoba povzbuzovala a popřípadě s nimi hledala různé cesty ke společné modlitbě.

Celá řada osobností, když vzpomínají na své zážitky z dětství, uvádí jako svou první nezapomenutelnou zkušenost přítomnost čehosi nevýslovného (o čem až později řeknou, že to byla zkušenost s Bohem) při pravidelné společné modlitbě s rodiči nebo když jim byly čteny příběhy s Bible. Skrze ně později dítě hovoří s Bohem a Bůh s dítětem. Bůh má vždy své tajemství už připraveno, aby je dítěti sdělil. Rodiče toto setkání mezi dítětem a Bohem pouze připravují a tím, kdo potom hovoří, uskutečňuje, je Bůh. Je dobře, když rodiče s úctou myslí na Boží působení v myslích dětí. Toto působení je rodičům často skryté. I povolání k zasvěcenému životu se rodí v dětství, málokdy až v pozdějším věku. Rodiče by měli mít vždy před těmito setkáními dětí s Bohem úctu a respekt. Příběh mladého Samuela, k němuž Bůh v noci promlouvá v chrámu, nás upozorňuje na to, že my, dospělí, můžeme být osloveni Boží tajemnou přítomností skrze dětskou zkušenost s Bohem. I malé dítě má hlubokou zkušenost s modlitbou. I v dětských srdcích působí Duch Svatý. A každé dítě je povoláno k hlubokému a živému kontaktu s Bohem. Dítě je vždy bezprostřední a pravdivé. To se Bohu líbí.

Když děti dojdou ke školnímu věku, je dobře, když se naučí určité modlitby zpaměti. Pokud známe základní modlitby nazpaměť, stávají se nám oporou pro život modlitby. Je ovšem důležité, nejenom modlitby znát, ale také jim rozumět. Nebojme se při různých farních katechezích mluvit o slovech modlitby. Ať jsou to slova modlitby „Otče náš“, „Zdrávas Maria“ nebo „Pod ochranu tvou“. Vysvětlujme si je, abychom naučené modlitby jenom neodříkávali, ale aby se nám staly úvodem nebo samotným rozhovorem s Bohem. Katecheze je uvádění do opravdového života s Bohem. Katecheze dětí, mládeže i dospělých je také o Božím slově a osobní modlitbě. Vzor máme, jak už jsme si dříve řekli, v liturgické modlitbě (např. mše sv.). Máme si vždy z tohoto rozhovoru vytáhnout „něco“ do svého života.

Modlitba ve společenství

Pro rozvoj osobní modlitby hrají důležitou roli také farní katecheze, modlitební skupiny, duchovní doprovázení a život v milosti posvěcující. V dnešní době jsou důležité různé typy farních společenství (ať jsou to děti, mládež, dospělí nebo senioři), která mají různá zaměření a náplň. V takovémto společenství hraje vždy důležitou roli společná modlitba. Ať je to na začátku nebo na konci, neměla by tam nikdy chybět. Jak jsme si již řekli, společná modlitba posiluje víru a dává odvahu ji uskutečňovat na veřejnosti. Můžeme říci, že v našich farnostech, možná že i v té vaší, je doslova po modlitbě hlad. Vznikají různé modlitební skupiny. To je znamením doby a také jedním z podnětů obnovy v církvi, avšak za předpokladu, že se čerpá z pramenů ryzí církevní modlitby. Snaha o společenství je snaha o společenství modlitby v církvi. Nikdy nezapomínejme také na duchovní doprovázení při osobní modlitbě, ale také při modlitbě ve společenství. Vždycky je velmi dobré, když si člověk najde někoho zkušenějšího, nemusí to být zrovna kněz, který mě v modlitbě a v duchovním životě doprovází. Tím nemyslíme, že to má být nějaký guru, který mi do detailu naplánuje můj život (byť jenom ten modlitební). Ale duchovní doprovázení bývá přirovnáváno k zábradlí při schodech: když jdu nahoru, chytnu se ho, přidržím, pomáhá mi. Dá mi stabilitu, chvíli u něj spočinu, abych se rozhlédl a načerpal síly. A pak pokračuji dál. Bez tohoto doprovázení může docházet k různým úletům v modlitbě i ve společenstvích. Jestliže se chci modlit, je třeba být napojen na život církve. Nejlépe přes kněze, který je napojen zase na biskupa. Pak to, co se modlím, je v jednotě s Kristovou Církví a také s Kristem, žiju v plnosti církve. Nenechme se spoutat takzvanými zjeveními, která nám říkají, že pokud je např. 10x nepomodlíme nějakou modlitbu, tak půjdeme do pekla, nebo se na nás Pán Bůh nebo Panna Maria budou zlobit. To není pravda. Pro život modlitby jak osobní, tak ve společenství je důležitá jednota s biskupem, protože on je zástupcem Ježíše Krista ve své diecézi. Kdo je v jednotě s biskupem, ten je v jednotě s Ježíšem a celou církví.

Místo modlitby

Modlit se je možné všude. Ale volba vhodného místa není pro modlitbu bezvýznamná. Prvním místem pro modlitbu je kostel nebo kaple, kde je přítomna eucharistie, slaví se zde mše svatá a popřípadě jsem tam přijal svůj křest. Je to dům Boží, místo, kde skutečně přebývá živý Bůh. Je to také místo, kde se proměňuje Tělo a Krev Páně. Místo, kde se schází farní společenství. Kostel je dobré navštívit i soukromě, o samotě a využít toto místo k osobní modlitbě. A zrovna tak je důležité účastnit se společné modlitby, např. společné modlitby růžence přede mší svatou. Tato modlitba přede mší sv. se z našich kostelů pomalu vytrácí. Nemáme čas, přicházíme na poslední chvíli a vlastně úvod mše svaté a také někdy četba Božího slova nám uniká, než se zklidníme.

Pro osobní modlitbu je důležitým místem také můj modlitební koutek -  někde v mém pokoji, v mém bytě, domě, kde mám možnost mít otevřenou bibli, nebo kříž nebo nějaký obrázek či rozžatou svíci. Kde mám možnost být v klidu sám s Bohem. K osobní modlitbě potřebuji určitou skrytost.

K osobní modlitbě se dá využít také návštěva nějakého kláštera nebo fary, kde bych měl vždy najít nějaké klidné místo k modlitbě. Také se samozřejmě mohu modlit v přírodě: jak sám, tak ve společenství. Příroda je také dům Boží. Je to jeho dílo, které on stvořil. Svou krásou, klidem, harmonií… nám pomáhá poznávat Stvořitele a současně vytváří ideální klima pro modlitbu. (Nemůže však nahradit modlitbu před svatostánkem.) Významnou příležitostí k modlitbě jak soukromé, tak společné jsou také poutě. Mohou to být poutě děkanátů za obnovu rodin a povolání, putování po nějaké poutní stezce, např. Velehrad – Svatý Hostýn a jiné. Co kdybychom podobně jako Židé, kteří každoročně putovali do Jeruzaléma, také my zkusili alespoň jednou za rok putovat na nějaké poutní místo v diecézi či jinde?

V závěru je třeba si říct, že tou nejúčinnější modlitbou je účast na mši sv. Tam vyniká jak moje soukromá modlitba, tak společná, a také se zde zapojuji do modlitby celé katolické církve. Dalším přednostním místem modlitby je klanění se eucharistickému Kristu – adorace před vystavenou Nejsvětější Svátostí.

Námět na večerní modlitbu v rodině:

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Náš nebeský Otče,

Dříve než půjdeme spát, chtěli bychom Ti odevzdat tento den.

Děkujeme Ti:

- Za všechno, čím jsi naplnil tento den…

- Za to, že jsi byl stále s námi,

- Za chvíle, kdys nás chtěl něčemu naučit, ať už to byly události šťastné či bolestné…

- Za to, že jsme mohli s pomocí tvých darů vykonat nějaké dobro…

Odpusť nám:

- Chvíle, kdy jsme nechtěli mít rádi…

- Chvíle, kdy jsme nehezky mluvili či přemýšleli o druhých…

- Chvíle, kdy jsme se nedokázali přemáhat…

- Chvíle, kdy se nám nechtělo dělat dobro…

- Chvíle, kdy jsme byli smutní, trucovití, izolovaní od druhých…

Prosíme tě:

- za naši rodinu, naše známé a kamarády…

- za děti, nemocné a staré lidi, kteří nemají svou rodinu…

- Za trpící lidi…

- Za obrácení lidí, kteří nikoho nemají rádi…

…

Dobrý Bože, děkujeme Ti, že naše prosby vyslyšíš a prosíme tě, ochraňuj nás po celou noc, dej, ať si odpočineme a zítra zase svěží vstaneme do nového dne.

Otče náš… Zdrávas Maria… Sláva Otci…

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle