15. Přechod Rudým mořem I (KKC 2577)
Úvodní modlitba: ŽALM 16
Odpověď: Ukaž mi, Pane, cestu k životu.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem,
k tomu mě i za noci vybízí mé nitro.
Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.
Biblický úryvek
Při minulých katechezích jsme vnímali Mojžíše, jak na něho volá Hospodin z hořícího keře. Je to základní událost modlitby, v židovské i křesťanské tradici. Hospodin volá svého služebníka Mojžíše. Je Bohem živým, který chce, aby také člověk žil plnohodnotným životem. Povolává Mojžíše, aby ho poslal a dal mu účast na svém díle spásy. Mojžíš se brání. Možná nerozumí. Po dlouhé rozmluvě však přizpůsobí svou vůli tomu, co chce Bůh – Spasitel. Tímto dialogem se Mojžíš učí modlit. Hospodin mu zde svěřuje své jméno. Hospodin mluví s Mojžíšem tváří v tvář, a to nejen u hořícího keře, ale i u přechodu Rudým mořem a vlastně při celém putování pouští. Mojžíš se často a dlouho zdržuje při rozhovorech s Pánem, odchází na opuštěná místa. Vstupuje na horu, uzavírá se do samoty, aby mu naslouchal, aby ho mohl naléhavě prosit, a pak sestupuje k lidu, aby jim sděloval slova Boha, aby je podle těchto slov vedl. Jedná se o důvěrný vztah k věrnému Bohu, k osobnímu Bohu plnému slitování. Z tohoto vztahu čerpá Mojžíš sílu a houževnatost pro svoji modlitbu. Mojžíš, když se modlí – mluví s Hospodinem, nemyslí na sebe, neprosí za sebe, ale za lid.
Přechod Rudým mořem, o němž vypráví kniha Exodus, je základním textem velikonoční liturgie, který se nemá nikdy vynechat. Po něm následuje Mojžíšova píseň, která je hlavním velikonočním textem. Přechod Rudým mořem, to jsou křesťanské velikonoce. Je to předobraz křtu jako našeho zasvěcení se Kristu. I v Exultet se objevuje tato událost, když se zpívá: „To je noc, ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti, vyvedl kdysi z Egypta; Rudým mořem jsi je převedl suchou nohou. To je tedy ta noc, kdy jas ohnivého sloupu zahnal temnoty hříchů. To je noc, která dnes na celém světě vzdaluje věřící v Krista od nepravosti světa a od tmy hříchu, vrací k milosti, sdružuje ve svatém společenství.“
Apoštol Pavel v listu Korinťanům říká: „Chtěl bych vám připomenout, bratři, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, a všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem.“ (1 Kor 10,1n) I my jsme prožili tuto zkušenost a bylo by dobře, kdybychom ji prožívali ve své přítomnosti. To znamená, že máme stále, pokaždé jiným způsobem patřit Bohu - být pod oblakovým sloupem a skrze důvěru v Boha projít mořem = důvěřovat Bohu, že on nás ochrání, zachrání.
Mojžíš věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se faraonem zastrašit. Zůstal pevný. Jako by s ním Hospodin viditelným způsobem kráčel. Mojžíš a Izrael věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi. Ale když se o to pokoušeli Egypťané, zahynuli.
Tak jako se Izrael snažil být v jedno s Mojžíšem a pak kráčeli do zaslíbení země, tak i my dnes máme být jedno s Ježíšem. Záleží pouze na naší svobodě: jak se modlíme, jak prožíváme svátosti, a konkrétně eucharistii, kdy se nám Ježíš plně daruje.
Když Izraelité došli k břehům moře, zjistili, že je pronásleduje faraonovo vojsko a že nemají vlastně kam jít. Jsou ve slepé uličce, všechno se hroutí: naděje, sliby, představy o krásném životě bez otroctví se rozplývají v nicotu. Je to zoufalé postavení. Jak může Bůh chtít naše zoufalství? Na jedné straně stojí faraon se svojí hrozbou a sliby a na druhé Mojžíš se svojí nadějí a cestou do neznáma. Co tento přechod znamená v mém životě? Vyjití z Egypta je symbolem vyjití z otroctví hříchu, nicoty, zvyků, pohodlnosti …. To však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nejedná se zde pouze o rozhodnutí, ale často člověk při této změně musí překonávat těžké překážky = přejít přes moře. I při banální změně z „dívám se na televizi“ na „teď se jdu modlit“ se nám často moře (kde se mám modlit, jak, s čím...?) zdá tak velké a nepřekonatelné, že se raději vracíme do Egypta. Přestože toužíme po zaslíbené zemi.
Koho představuje faraon a koho Mojžíš? Faraon je zaměřený na dohodu (kompromis), a tím i na jakýsi vyrovnaný život, i když s určitými kompromisy, ale je tam záruka, že budu mít pokoj, že budu žít život, kde je v podstatě o základ postaráno. Navenek zůstávám věrný vyznání víry, ale přitom si to tak zařídím, že se nevystavuji takřka žádným nebezpečím. Je to postoj člověka, který dělá to, co se má, nic navíc. Zvenčí to vypadá krásně, okolí říká, jak je to spořádaný věřící člověk…. Faraon zpřítomňuje člověka, který se tváří vyrovnaně, vyváženě, rozumně následuje Krista. Faraon je rozumný, občas přijme nějaký kompromis, třeba že nám dovolí přinést v poušti oběť, občas i my přineseme oběť- jdeme na pouť, někdy se přidáme na brigádu na faře, někdy se pomodlíme trochu víc než obvykle atd. Je to pokušení každého z nás žít v průměru, ba v podprůměru. Jakým způsobem uplatňuje na nás svůj vliv faraon, který ztělesňuje rozumný kompromis, rozumné balancování?
A kdo je Mojžíš? To je nejistota spojená s následováním Krista. Na této nejistotě Ježíš trvá. Ty, kteří jej chtějí následovat, doslova dráždí a vyzývá: „Pojď za mnou a příliš to neřeš.“ Právě tak jedná Mojžíš u Rudého moře, když Izraeli takřka násilně ukládá rozhodnutí, které nedává žádnou jistotu. Mojžíš ukazuje nejistotu spojenou s následováním Krista. Ježíš volá k životu podle evangelia. K životu, který je v rozporu se světem, a konkrétními lidskými jistotami, kdy si chceme zařídit svůj klid. Asi každý zná tu nejistotu víry v prostředí mezi nevěřícími. Právě v této situaci se ocitá Izrael na břehu Rudého moře. Je to výzva víry a také výzva pro modlitbu, jsme postaveni tváří v tvář nevěřícímu okolí – to je Mojžíš. Když se rozhodnu skutečně následovat Ježíše, nevím, kam mne povede, nevím, kam kráčet, ale věřím, že On je vedle mne a povede mne, tak jako Mojžíš vedl Izraelský národ.
Faraon představuje život podle ducha světa. Je všude. Je to život, kdy člověk už převedl svou naději místo v Boží slovo do svého díla, které mu bylo svěřeno; a to se musí zdařit za každou cenu; žádný se toho nesmí dotknout, protože tomu přece nerozumí. Platí to i pro moji modlitbu, pro můj vztah k Bohu. Mojžíš symbolizuje život podle evangelia. Život, kdy svoji naději zakládáme jedině v Bohu. Mojžíš nepřipouští kompromisy.
Mojžíš před Rudým mořem je sevřen. Stojí před jasným rozhodnutím. Zvolí to, čeho je schopen. Mojžíš má odvahu, ale i strach. (Ex 14,11-14.) Mojžíš říká lidu, že Hospodin bude bojovat za ně a oni budou pouze mlčky přihlížet. Mojžíš vyžaduje bezmeznou víru. Ale i on má strach, křičí k Hospodinu. V tom křiku vnímáme skutečně strach. Volá k Pánu o pomoc. Neví, jak se má zachovat. Na jedné straně poslechne Hospodina a na druhé straně se ho strach dál drží. Je to doslova zápas mezi Mojžíšem a Hospodinem (podobně jako zápasil Jakub u Jaboku). Je to situace, která se objevuje i v našem životě, kdy máme strach nebo nevíme, situace, kdy je potřeba s Bohem zápasit. Mojžíš připouští tento boj, cítí, že je potřeba o víru zápasit. Zde se projevuje naše víra. Skutečná víra se ukáže právě tehdy, když všechny opory padají, zde je dán prostor pro Boží moc a pomoc. V evangeliu slyšíme o kananejské ženě, která se pře s Ježíšem s žádostí, aby byla její dcera uzdravena. Ježíš ustoupí a uzdraví její dceru. Nebojme se zabojovat i víru s Bohem.
Závěrečná modlitba:
V dnešní katechezi jsme se dostali k mezní situaci, kterou můžeme prožívat i každý den: jít dál i přes překážky za Bohem, kterého nevidím, nebo zůstat v pohodlí dosavadního života?
Při modlitbě, a zvláště v těchto situacích, není důležité množství slov, ale zaměření srdce, které můžeme vystihnout docela jednoduchými větami. Několik jich zde uvádíme. Zkuste se je společně pomodlit a vždy po vyřčení jedné věty (střelné modlitby) si nechejte chvíli ticha, abyste si stihli uvědomit, zda tato slova vystihují postoj vašeho srdce, zda tato modlitba je právě v aktuální situaci pro vás pravdivá.
BOŽE, TY JSI NEJVYŠŠÍ DOBRO, TY JSI PRO MNE CENNĚJŠÍ NEŽ VŠECHNO NA SVĚTĚ.
PANE, MŮŽEŠ SE MNOU DĚLAT, CO CHCEŠ.
PANE, ŘEKNI MI, CO CHCEŠ A JÁ TO UČINÍM.
PANE, VYZNÁVÁM: TY MÁŠ VE VŠEM PRAVDU.
PANE, NECHŤ O MĚ VÍŠ VŠECHNO.
VŠECHNO K VĚTŠÍ CTI A SLÁVĚ BOŽÍ.
PANE, VĚŘÍM, I KDYŽ JE TO NEUVĚŘITELNÉ, ŽE TI ZÁLEŽÍ NA MÉ LÁSCE.
BOŽE TY JSI HODEN BÝTI BOHEM.
PANE, TY MNE MILUJEŠ TAKOVÉHO, JAKÝ JSEM.
(z knihy: Klemens Tilmann: Denně se modlit – ale jak?)
Text katecheze (doc);
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);
Kartička barevně; Kartička černobíle