12. Mojžíš – Cesta víry I (KKC 2574)

Úvodní modlitba:

Dobrý Pane, děkujeme ti za to, že jsi nás provázel na cestách tohoto týdne a děkujeme ti, že jsi nás přivedl i na toto setkání. Děkujeme ti za to, že ty se chceš stát Pánem našeho života. Ne proto, abys nám poroučel, ale proto, abys nás chránil a dovedl do svého království.

Nyní se každý může zamyslet nad uplynulý týdnem a pak svými slovy Bohu poděkovat za všechny chvíle, kdy vnímal jeho blízkost a za všechno, co tento týden s sebou přinesl.

Tuto modlitbu můžete zakončit společnou modlitbou „Otče náš“, kdy budete vnímat, že Bůh je náš milující Otec, který se stará o dobro svých dětí.

Aktivita: Cesta života – cesta víry

Pomůcky: list papíru, něco na psaní.

Každý dostane list papíru a na něj namaluje cestu – cestu života své víry. Na té cestě vyznačí důležité body či etapy pro svůj život víry: křest (přijetí daru víry), výchova v rodině, setkání s nějakou osobou, nějaká událost, duchovní cvičení či pouť, přijetí dalších svátostí, náboženská výchova svých vlastních dětí, nemoc …. 

Tato aktivita má vést k uvědomění si, že i jako dospělí jsme neustále na cestě naší víry, k připomenutí si jejího dosavadního vývoje a uvědomění si Boží iniciativy v našich životech.

V následujících katechezích vám chceme představit biblickou postavu Mojžíše, která je takřka klíčová nejen pro předobraz Ježíše Krista, ale také pro každého křesťana, protože právě na ní můžeme vidět cestu víry Mojžíše a jak se rozvíjel jeho osobní plán s plánem Božím.

Každý z nás, tak jako Mojžíš, jsme na cestě. Celá kniha Exodus, to je putování. I my jsme poutníci na tomto světě. A každý poutník má v ruce hůl, o kterou se opírá, hůl, která mě může vést. Právě biblická postava Mojžíše symbolizuje tuto cestu. Je to cesta, kterou kráčíme, jak ve dne, tak v noci. První církevní otcové viděli v Mojžíšově postavě život křesťana. Říkali, že Mojžíš jsme my, Mojžíš jsi ty.

Bible zmiňuje Mojžíšovo jméno 767x. Tak klíčové místo zaujímá tato postava v Izraeli.  Mojžíš byl velký přímluvce za svůj národ. Měl hluboký osobní vztah s Bohem. V modlitbě přijal svůj úkol, v modlitbě čerpal svou sílu. Dříve, než jedná a vyučuje, odchází do ústraní a tam se modlí. Proto je jeho modlitba vzorem typické kontemplativní modlitby. Ale současně je Mojžíš také velmi praktický muž, který nejenom že se modlí, ale také rozhoduje, řeší konkrétní situace. Buduje si tým spolupracovníků. Je vůdcem své rodiny, svého národa. A nevede je on, ale skrze něho vede tuto rodinu a tento národ Hospodin.

Nyní si budeme postupně odkrývat tuto postavu Mojžíše a ukazovat si, jak se postupně proměňovala do okamžiku, kdy Hospodin skutečně promlouvá skrze Mojžíše ke svému lidu. Budeme vidět konkrétní změny ve vztahu k Hospodinu, budeme vidět i změnu v modlitbě Mojžíše, kdy na začátku Mojžíš vychází pouze ze svého já, ale na závěr sebe vůbec nevnímá, ale vnímá Hospodina a národ. 

Mojžíšův život je v bibli rozdělen do tří období. Mojžíš žil 40 let v Egyptě, potom žil 40 let v midjánské poušti a 40 let sloužil Izraeli. Prvních 40 let je Mojžíš ve škole faraonově. V druhém období se Mojžíš rozhodne vyhledat své bratry a uprchne na poušť. Třetí období začíná hořícím keřem a trvá až do konce jeho života.

1. období

Sk 7,22: „Tak se Mojžíš naučil veškeré egyptské moudrosti a byl zdatný v řeči i v činech.“

Mojžíš se ocitá ve faraonově škole, je vychováván na faraonově dvoře. Přestože je Mojžíš vychováván v cizím prostředí, Bůh si jej oblíbil. Chrání ho. Mojžíšovi se dostává vybrané výchovy a vzdělání. Je vychován ve vší tehdejší moudrosti. Bible říká, že byl mocný ve vší moudrosti i činech. Na počátku svého života měl být usmrcen. Je však zachráněn. Dostane se mu toho nejlepšího, co bylo tehdy možné. Moudrost Egypťanů byla v tehdejší době nejlepší vzdělaností. Mojžíš byl uveden do tehdejšího nejlepšího kulturního i hospodářského života. I my se ve svém mládí nejdříve vzděláváme. Od zavázání první tkaničky až po např. vysokoškolský diplom. Mojžíš zkouší ledacos. Stejně tak my. Ale stále se vracíme do své rodiny, ke svým známým a přátelům.

Mojžíš, i když s ním přebýval Hospodin, se díval na život kolem sebe očima těch, kteří jej vychovávali. Mnoho se učil, zná moudrost Egypťanů a všechno posuzuje podle ní. Stejně tak my, díváme se na základě svých představ o společnosti, o nás samých, o druhých… Ve svém mládí se díváme očima těch, kteří nás formují. Dále pak očima společnosti, v níž žijeme. Z toho je ale třeba vyrůst. Zde si můžeme položit otázku: Chceme vyrůst z vlivu této společnosti? Chceme být děti tohoto světa, nebo děti Boží? (Otec arcibiskup Jan Graubner v letošních pastýřských listech na dobu postní a velikonoční v některých konkrétních situacích ukazuje, jak se mají chovat Boží děti). Někdy nám však ty Boží věci nejsou hned jasné. Je třeba se vydat na cestu a hledat. Není to snadná ani krátká cesta. Trvá celý život. Nese s sebou obtíže, protože nás neustále nutí hledat, vycházet ze sebe, proměňovat své smýšlení. Položme si proto otázku: Chci skutečně do svého života přijat to, že už nepatřím tomuto světu, ale Kristu? Přijat to, že jsem Božím dítětem?

2. období

Toto 2. období v Mojžíšově životě můžeme označit velkomyslností a neúspěchem, nebo také jako dobu nasazení a frustrace, zmaru a zklamání. Mojžíš je plný dobré vůle, plný velkodušnosti. Obětuje se až do krajnosti. Snaží si vytvořit svůj vlastní plán, jak pomoci svým izraelským bratrům. Mojžíš v tomto období chce vykonat něco velkého. A skutečně, to co dělá, je velké. Místo toho, aby si využíval výhod faraonova domu, tak se odvážně zastává svých bratří. Bojuje za spravedlnost. Mojžíš nedovede snést bezpráví a jde v tom tak daleko, že usmrtí Egypťana a zostudí se. Není žádným násilníkem, který se vrhá do boje za spravedlnost, ale jeho nasazení je neseno rozumným a pádným důvodem. Není ani revolucionářem. Má jasný a zřetelný cíl. Chce obnovit jednotu bratří. Učinit z otroků svobodný lid a vrátit jim důstojnost. Mojžíš je velkorysý člověk s velkými ideály. Svůj lid má rád. Mojžíš chce budovat. Nejde mu o boj.

ALE Sk 7, 25: „Domníval se, že jeho bratři pochopí, že Bůh je chce skrze něj zachránit. Ale oni to nepochopili.“

Také nám se stává, že usilujeme o dobro druhých, vzdáváme se svých výhod, svého pohodlí, ale není to pochopeno a přijato. Proč?

Mojžíš měl představu podle svých vlastních návrhů, a to: Já, Mojžíš, jsem byl vychován ve svobodě. Vím, co znamená svoboda. Půjdu, ukáži jim tuto svobodu. Bratři porozumějí, co tato svoboda znamená, zvolí si mne za svého vůdce a všichni půjdou za mnou. To byl jeho plán. Mojžíš vůbec nepomyslel na to, že to bratři nepochopí. Bible po tom všem líčí naprostý neúspěch, který Mojžíš zakusil u svých bratří. Oni ho vůbec neuznávají: „Kdo ti řekl, že se máš o nás starat? Ty se o nás nezajímej!“

Je to jedno obrovské fiasko, jak u faraona, tak u hebrejského národa, tak i u sebe sama. Mojžíš už není nic. Známe to z každodenního života. Nevděk od dětí, manžela/ky, spolupracovníků, těch, kteří jsou mi svěřeni. ALE není to proto, že jdu k těm druhým s nadřazeným postojem, místo toho, abych šel s postojem sloužit? Nejdu za nimi, že jsem se já sám vyvolil, místo toho abych přijal Boží vyvolení?

Sk 7, 29: „Kvůli tomu slovu Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v Midjánské zemi.“

Mojžíš pozbyl všechna lidská práva. Stal se z něho cizinec, bezdomovec. Nemá nikoho, kdo by ho měl rád. Mojžíš ztroskotal ve svém životě na celé čáře – v osobním i lidském.  Je z něho ubohá troska, úzkostlivý člověk, který má v sobě spousty strachu. Toto zůstalo z jeho statečnosti, z jeho osobního plánu, z jeho moci.

Mojžíš po příchodu do cizí země ochrání dcery midjánského kněze. Ty jej pozvou do stanu svého otce. Tak se usadí, založí rodinu a začne opět plánovat, ale úplně jinak než v Egyptě. Chce začít znovu. Mojžíš v Midjánu už nemyslí pouze na sebe, ale také na svoji manželku. Plánuje spolu s ní. Je uprostřed své rodiny. Stará se o svá stáda. Stává se z něho postupně dobrý pastýř. Už to všechno nezačíná a nekončí u jeho já. Počítá i se svými bližními ve svém plánování. A také se přebudovává jeho osobní vztah k Hospodinu. Už to není Bůh, kterého potřebuje pouze ke schválení svých osobních plánů, ale je to Bůh, se kterým počítá ve svém osobním životě. A on, Mojžíš, se otevírá tomuto vztahu k Bohu.

I my si kolikrát říkáme, když se nacházíme v podobné situaci, v níž Mojžíš odcházel z Egypta = po té, co zažijeme totální krach: K čemu tolik námahy, proč se tolik snažit, abych byl lepší, dělal jakýkoliv pokrok? Mojžíš to nevzdal – nevzdal svůj život. On rostl, snažil se o nové. Mojžíš se neusídlil v nějaké prostřednosti a všednosti.

Na tomto biblickém příběhu můžeme vidět, že Bůh nám dává novou šanci. Vždy můžeme začít znovu. Ve chvíli, kdy jsem na dně, zlomený, mně Bůh podává ruku. Vstát ale musím sám. Dává mi novou šanci, své požehnání, ale pracovat na sobě musím sám. Stejně jako Mojžíš. Neztratil se ve svém smutku, ponížení, ale vstal a šel dál. Je to náročná cesta, ovšem vyplatí se. A nikdy na ní nejsme sami. Je s námi Bůh, který nás po ní trpělivě a s láskou doprovází.

Závěrečná modlitba

Na začátku této katecheze jsme si řekli, že všichni jsme na cestě víry. Po této cestě jdeme každý den krůček po krůčku. Proto na tento týden dostanete dvě kartičky a na té druhé máte průvodce pro ranní a večerní modlitbu.

Na závěr katecheze si tyto modlitby můžete projít a jednu z nich se pomodlit jako závěrečnou modlitbu katecheze.

Ranní modlitba

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Bože, chci přijmout z tvé ruky tento den

se vším, co přinese.

Ty jsi cesta, pravda a život.

Ty jsi cesta: po ní chci jít.

Ty jsi pravda: chci ji mít před očima.

Ty jsi život: ať mě zebe trápení a chlad,

nebo mě hřeje štěstí a žár,

všechno je dobré tak,

jak to přichází.

Dej, ať mi to prospěje!

Začínám tento den ve tvém jménu.

Amen. (stará poutnická modlitba)

Úryvek z evangelia

Tomáš řekl Ježíšovi: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,5-6)

Moje prosba pro tento den …

Požehnej mi, Pane, chraň mě všeho zlého a doveď do života věčného.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Večerní modlitba

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

V tichu se ohlédnu za dnešním dnem. Připomenu si, s čím a s kým jsem se dnes setkal, co jsem si myslel, co jsem říkal a co jsem dělal.

Dobrotivý Otče, děkuji ti za tento den

a za všechno dobré, co jsem mohl prožít.

Odpusť mi, čím jsem se provinil proti tobě,

proti druhým lidem a proti sobě samému,

aby mé srdce mohlo najít u tebe pokoj a klid. Amen.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.

Bez tebe nemám štěstí.“

Rozmnožují si útrapy,

kdo se drží cizích bohů;

nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve,

přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.

Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,

i mé tělo bydlí v bezpečí,

neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,

nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.

Ukážeš mi cestu k životu,

u tebe je hojná radost,

po tvé pravici je věčná slast.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,

jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen (ze Žalmu 16)

(Tyto modlitby jsou z: YOUCAT. Modlitební knížka pro mladé.)

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně I; Kartička černobíle I; Kartička barevně II; Kartička černobíle II