11. Jakubův zápas u Jaboku (KKC, čl. 2573)

15.09.2016 10:28

 

Úvodní modlitba:

Na začátku tohoto setkání se mohou účastníci pomodlit každý vlastními slovy. Nejprve mohou říci své chvály, díky a nakonec prosby. Tuto modlitbu uzavřete společnou modlitbou „Otče náš“ a stejně jako na konci minulého setkání se tuto modlitbu můžete modlit pomalu tak, abyste vnímali každé slovo a každou prosbu této modlitby.

 

Aktivita – turnaj pák

Členové skupinky se rozdělí do dvojic. Ve dvojici si dají páku. Pak se dají vítězové do dvojic a tak to pokračuje až je jeden vítěz. (Aktivita má pomoc navodit představuje boje, až se bude mluvit o duchovním boji.)

 

Při dnešním katechetickém setkání bychom si přiblížili příběh z knihy Genesis o Jakubově zápase s Bohem u potoka Jabok. Je to opět bod v dějinách spásy, kdy Hospodin obnovuje své zaslíbení praotcům – zde konkrétně Jakubovi, předkovi dvanácti izraelských kmenů. Soustředíme se na biblický text, v němž Jakub před setkáním s bratrem Ezauem celou noc bojuje s tajemnou osobou, která mu odmítá prozradit své jméno, ale požehná mu před východem slunce, než ho opustí. Duchovní tradice církve viděla v tomto vyprávění symbol modlitby – jako boje víry a vítězství vytrvalosti.

 

Jakub má za sebou zajímavou historii. V mládí získal od svého bratra Ezaua prvorozenecké právo výměnou za mísu čočkové kaše a po té lstí vymámil otcovské požehnání od svého otce Izáka. Potom utíká před Ezauovým hněvem a nachází útočiště u svého strýce Lábana. Ožení se, zbohatne a vrací se do rodné země. Je připraven opět se setkat se svým bratrem Ezauem. Podniká dobře promyšlené kroky. Posílá před sebou několik výprav s dary pro bratra na usmířenou.

 

Biblický text

 Téže noci však vstal, vzal své dvě ženy, své dvě děvečky a jedenáct synů a přebrodil Jabok. Vzal je a převedl je přes potok. Převedl také ostatní, co měl.

Jakub tam zůstal sám a kdosi s ním zápasil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že ho nepřemůže, dotkl se jeho kyčle. Tak se při zápolení Jakubovi vykloubil kyčel. Řekl mu: „Pusť mě, už svítá.“ Ale Jakub odpověděl: „Nepustím, dokud mi nepožehnáš.“ On se ho ptal: Jak se jmenuješ?“ „Jakub,“ odpověděl. On prohlásil: „Už se nebudeš jmenovat Jakub, ale Izrael, protože jsi projevil sílu vůči Bohu i lidem a obstál jsi.“ Tu ho Jakub požádal: „Sděl mi prosím své jméno.“ Ale on řekl: „Proč chceš znát mé jméno?“ A požehnal mu na tom místě.

Jakub nazval toto místo Penuel, neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a zůstal jsem naživu.“ (Gn 32,22-31)

 

 

„Jakub tam zůstal sám a kdosi s ním zápasil“

Jakub nechá všechny, kteří byli s ním, přebrodit potok. Vstupují na Ezauovo území. Jakub se ocitá sám v noci na protějším břehu. Všichni nejbližší jsou pryč a on je kýmsi přepaden a celou noc s ním zápasí.

Jakub si myslel, že má všechno pod kontrolou, že má všechno dobře promyšlené. A na místo toho se ocitá v situaci, kdy musí podstupovat tajemný zápas, který jej zastihne osamoceného a bez možnosti zorganizovat patřičnou obranu. Bezbranný Jakub uprostřed noci s kýmsi zápasí. Bible nám neříká, kdo to je. Pouze je tam výraz: „člověk“, „kdosi“, „někdo“. Kolem tohoto útočníka se obestírá jakési tajemství. Je tma. Jakub má strach. Nedokáže toho soka rozpoznat. Někdo se proti Jakubovi postavil a on se s ním pouští do boje. Na počátku tohoto boje nevíme, o koho se jedná.

V duchovním životě někdy (často) prožíváme tajemný zápas, kdy nevíme, proti čemu bojovat a jak a kde hledat východisko. Mohou to být boje s myšlenkami, výčitkami, vzpomínkami, obviněními, kdy člověk neví, co si s nimi počít a chce se jich nějak zbavit. V těchto chvílích člověk svůj duchovní boj často vzdává a uchyluje se k něčemu materiálnímu nebo různým aktivitám, které jej vytrhnou z tohoto „tajemného boje“. Tím ale nevítězíme. Jenom utíkáme. Jakub však boj nevzdává. Bojuje dál. 

 

 

„Když s ním Jakub zápasil, viděl, že ho nepřemůže.“

Jakub je silnější a dobře se brání.  Nepřítel Jakuba zraní. A říká mu, aby jej pustil, protože už svítá. Ale Jakub mu odpovídá: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Ten, který lstí připravil bratra o prvorozenecké požehnání, ho nyní požaduje od tohoto neznámého, jehož božské rysy začíná snad tušit, ale ještě plně nedokáže rozeznat. Soupeř však Jakubův požadavek odmítá. A ptá se ho: „Jak se jmenuješ?“ A patriarcha odpovídá: „Jakub“. A toto místo je důležitým obratem v tomto příběhu. Znát něčí jméno v biblickém významu znamená mít moc nad dotyčným. Jméno v biblické mentalitě vyjadřuje nejhlubší skutečnost osoby. Znát jméno znamená znát o druhém pravdu, což do jisté míry znamená, že nad ním mám nějakou vládu. Jakub svému protivníku říká své jméno, tím se odevzdává do jeho rukou. Je to určitá forma úplného podrobení se druhému. Toto může vypadat jako prohra. Kdo sděluje své jméno, dává se všanc tomu neznámému. Avšak Jakub odchází jako vítěz. Protože dostává nové jméno od svého protivníka, který uznává jeho vítězství, Říká mu: „Už se nebudeš jmenovat Jakub, ale Izrael, protože jsi projevil sílu vůči Bohu i lidem a obstál jsi.“ Skrze tento boj Jakub získává novou identitu. Zde vidíme smysl duchovního boje – získat novou identitu.

 

Nová identita, požehnání

Význam slova Jakub poukazoval na okamžik jeho narození. Znamená totiž „pata“. (Srov. Gn 25,26.) Jméno Jakub také odkazuje na sloveso „přelstít, přechytračit“. A takto se Jakub projevuje i v zápase se svým protivníkem. Bojuje, ale také chytračí. Hospodin ale všechno, i to záporné přetváří na kladné. Jakub – podvodník se stává Izraelem. Dostává se mu nového jména, které označuje novou totožnost. Jméno Izrael ovšem také znamená „Bůh je silný“, „Bůh vítězí“.

Jakub tedy získal převahu, zvítězil, ale jeho nová totožnost, kterou dostal, potvrzuje vítězství Boha. Po tomto dialogu Jakub žádá protivníka, aby mu řekl své jméno, ale je odmítnutý. A teď v tom čase a na tom místě mu jeho soupeř dává své požehnání. Je to ono požehnání, o které Jakub žádal na začátku zápasu. Teprve na konci je mu uděleno. Toto požehnání není vymámené ani lstí ani ledabyle darované, je dáno po vytrvalém boji, zápase, kdy Jakub je sám, bez ochrany, bez jakékoliv lsti a úskoků. Odevzdává se v bezbrannosti. Vzdává se a vyznává pravdu o sobě samém. Jakub na závěr tohoto zápasu říká: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a zůstal jsem naživu.“ Teprve nyní může přebrodit potok a jít za svým lidem, majetkem i bratrem Ezauem.

 

Duchovní boj

Duchovní tradice církve viděla v tomto vyprávění symbol modlitby jako boje víry a vítězství vytrvalosti. Biblický text vypráví o dlouhém zápasu, ve kterém Jakub postupně objevuje toho, s kým zápasí. Jakubovi je zjeveno jeho nové jméno, kterému dává jeho protivník. A nakonec říká, že viděl Boží tvář. Je to předobraz modlitby, která houževnatě a vytrvale prosí Boha o požehnání. Předobraz toho, že kolikrát nevím, co mám dělat. Mám sice plán, ale nejsem si jistý. Vím, že na mnoho věcí nemám. A právě v tomto okamžiku přichází Bůh a dává mi nově prožít mou identitu, mé nové jméno. Nový rozměr života, novou naději, novou povahu. To vše je plodem konverze a odpuštění při každé opravdové modlitbě.

 

Jakubův zápas u potoka Jabok je tak pro každého z nás opěrným bodem pro porozumění vztahu s Bohem. Modlitba bez vztahu k Bohu nepřináší užitek (není až tak opravdová). Modlitba vyžaduje důvěru vůči Bohu, který není nepřítelem, ale žehnajícím Pánem a který vždycky zůstává tajemným a zdá se nedostupným. Proto svatopisec v tomto příběhu o Jakubovi ukazuje modlitbu jako zápas. A tam vždy potřebujeme nejen duchovní sílu, ale také vytrvalost, houževnatost a chuť dosáhnout toho svého vytouženého cíle. Je-li v naší modlitbě touha naplňovat svůj vztah s Bohem, potom jeho požehnání, jeho láska se v modlitbě musí projevit.

Pokud v modlitbě nějakou dobu vytrváme, modlitba se stává bojem. Někdy bojujeme s tím, že nás to už nebaví. Nevidíme v ní žádný užitek, připadá nám to jako plýtvání časem. Někdy se nám může zdát modlitba prázdná, bez jakýchkoliv pocitů a prožitků. Někdy se nám v ní vybavují různé negativní vzpomínky – z minulosti, z nepříjemných situací tohoto dne apod. V modlitbě poznáváme své slabosti a nedostatky, třeba právě skrze různé pocity a myšlenky, a jsou nám často nepříjemné. To všechno jsou bitvy naší modlitby. A právě toto je cesta našeho duchovního růstu. V modlitbě nemůžeme lpět na své první zkušenosti s Bohem. Ta je jenom startem. Skrze duchovní boje v modlitbě duchovně rosteme a sílíme, takže jsme pak schopni přijímat daleko více Boží milosti a jeho lásku Po těchto bojích, stejně jako tomu bylo u Jakuba, přichází požehnání. 

Tento „modlitební zápas“ vrcholí v darování se mně samotného Bohu tím, že uznávám svoji slabost. Právě tehdy vítězím. To je ta chvíle, kdy se odevzdávám do rukou milosrdného Boha. Tím vítězím a Bůh mi žehná.

 

Můžeme říci, že celý náš život je takovou dlouhou nocí zápasu modlitby, zápasu s Bohem. Tento zápas nikdy nevybojujeme vlastními silami, ale každé naše malé vítězství musí být přijato s pokorou jako nezasloužený dar. Potom se mění celá skutečnost mého života. Tím, že si nechávám požehnat od Boha, nechávám ho, ať on proměňuje můj život, a já se stávám tak požehnáním pro svět. (Podobě jsme o tom slyšeli také v příběhu o Noemovi a Abrahámovi.)

 

Modlitba s těžkým srdcem

Bože živý,

víš, jak je mi těžko u srdce

a jak je mi úzko.

Nevím, kudy kam.

Pomoz mi, můj Bože.

Věřím přece, že to se mnou myslíš dobře,

že neseš zodpovědnost za všechno, co mě potká,

a že mě ve všem chceš vést k dobrému cíli.

Nepřipusť,

aby nade mnou zvítězil strach.

Svěřuji ti tento den

a celý svůj život.

Veď mě, kam sám budeš chtít,

tam, kde je to pro mě dobré.

Jsem tvůj v životě i ve smrti:

A ty jsi se mnou, můj Bože. Amen.

(Dörte Schrömgesová. Převzato z YOUCAT. Modlitební knížka pro mladé.)

 

 

 Text katecheze  (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle