10. Příchod na mši svatou a vstupní průvod

Příchod na mši svatou

Překročíme-li práh kostela, jsme již doopravdy Boží lid v Božím domě. Nejsme zde nějakou náhodou. Byli jsme povoláni, pozváni a my jsme na toto pozvání reagovali. Každý přichází z nějakého konkrétního důvodu. Ty důvody jsme si řekli již dříve.

Bohoslužebné shromáždění není nějaký dav nebo zástup lidí, který je zde náhodou. Není to ani nějaká bezvládná masa. Všechny tyto názvy shromáždění lidí nemůžou přinášet Bohu oběť. Pouze Boží lid, to je bratr a sestra, může přinášet Bohu oběť. Každý křesťan při bohoslužbě by se měl cítit jako svobodný člověk, který má otevřené srdce a je připraven.

Mojžíš, když přichází žádat faraona, aby propustil lid Izraele z Egypta, jako důvod z uvádí, že Izraelité mají Hospodinu přinášet oběť jako svobodní lidé ve svobodné zemi. Jedině oběť  - služba ve svobodě, může proměňovat a Hospodinu se líbí. Úplný opak vidíme u oběti, kterou přináší Kain po vraždě Abela. Je plný hříchu a Hospodinu se tato oběť nelíbí. Proto Kainovy nežehná. Když Izrael vychází z Egypta, je pronásledován a je takřka přinucen projít Rudým mořem. Víme, že toto přejití suchou nohou skrze moře je symbolem očisty, symbolem přejití z otroctví ke svobodě. Takovým symbolem projití očisty je překročení prahu kostela Božím lidem. Nejsme nějaký spolek kumpánů, nebo tv diváku. Ale byli jsme povoláni a my jsme na toto povolání odpověděli. Tím že překročím práh Božího domu, vstoupím a namáčím ruku do kropenky, která je symbolem očisty a označím se znamením kříže, které má svůj smysl. Jsem křesťan, který věří v Ježíše Krista, který nás svou smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním vykoupil.

Ježíš shromažďuje, přitahuje, vytváří jednotu. Člověk na tyto podněty odpovídá a musíme si přiznat, že často i kazí to, co Ježíš nabízí. Když jsme přítomni na mši svaté, tak máme být obrazem Boží Trojice. Jeden Bůh ve třech osobách. Jedno bohoslužebné shromáždění v mnoha osobách, konkrétních vlastnostech, chybách, ale jsme jedno bohoslužebné shromáždění s Kristem uprostřed, kdo je napojen na Krista, tak nikdy nežije sám pro sebe. Nesmí žít už sám. Je spojen právě skrze Kristovu oběť spolu s ostatními pokřtěnými. Pokud mám otevřené srdce, tak při mši svaté bych mel vnímat Božího Ducha, měl bych vnímat Ježíše, protože všichni oslavujeme Otce, jsme zde proto, abychom chválili Otce. A to je to společenství podle obrazu Trojice, mít srdce na dlani. Otočit se zády jakémukoliv typu uzavřenosti. Máme prožívat při mši svaté vždy Velikonoce a to je vždy událost kříže, tzn. vnímám samotu, bolest, utrpení, smrt, tzn. skrze kříž vidíme bližního tak, abych dokázal umřít tak jako Ježíš na kříži, toto je při mši svaté, je zde smrt, ale skrze vzkříšení také nový život, takže smrt zde už není, to nese nový pohled na bližního, odpuštění, v lásce, to staré, špatné už není, u vše začíná od znovu.

Vstupní průvod

K liturgii mše svaté vždy patří průvody a chození přisluhujících z místa na místo. První vyjití je ze zákristie k oltáři a sedes. Doporučuje se vždy, zvláště při slavnostních příležitostech, průvod přes celý kotel. Toto kráčení přisluhujících může někdy přicházet do prázdného kostela, a to zažíváme na Bílou sobotu, kdy vcházíme, do prázdného, tmavého kostela, neseme s sebou svíce, které postupně rozsvěcujeme. Každý vstupní průvod na začátku mše svaté naznačuje začátek života. Každý člověk kráčí životem. Od narození do věčnosti. Život nekončí smrtí, ale ve věčnosti. Tyto průvody naznačují cestu člověka, od narození do věčnosti, do Božího království.

Průvod, kráčení, chůze:

• Symbol toho, že tu zde na zemi nejsme na věky. Zrodili jsme se, teď žijeme, život jde dál, jsme v stále v pohybu.
• Kráčení mívá význam pro vývoj života. Nemáme stále tři roky, zítra jsme zase už o jeden den starší, nežijeme pořád na tom samém místě, chodíme na základní školu, střední, do zaměstnání, jsme doma a na návštěvě, nemáme stále stejné kamarády, přátele. Život člověka, to je jedna neustálá proměna.
• Kráčení označuje také hledání. Člověk by měl ve svém životě hledat, objevovat, toužit. Kráčení označuje změnu a rozhodnutí, volbu. Kolik křižovatek kdo kdy prošel a musel se rozhodovat, rozlišovat kdo má a kam kráčet. Vstupní průvod přichází ze zákristie a směřuje ke svatostánku, kde kněz pokleká a políbí obětní stůl. Mělo by nám být jasné, kam kráčíme. Nemůžeme se v polovičce rozmyslet.

Ten, kdo kráčí, jde k cíli. Víme dobře, že když známe velmi dobře konkrétního člověka: bratr, setra, maminka, kamarád, tak ho již z dálky poznáme podle chůze, poznáme ho podle toho, že ten člověk má rozhodný krok, jiný je skloněný, další vzpřímený… Jedno staré řecké přísloví říká: „Ukaž mi, jak chodíš, a já ti povím tajemství tvého srdce“. Nemůžeme být při mši svaté beztvaré loutky, které si tam cosi dělají, na cosi se dívají. Mé překročení prahu Božího domu a společné propojení vstupu při slavnostní ho průvodu při mši svaté, tzn. kněží, ministranti, to vše má být slavnostní, vyjadřuje to moji víru, která je ve mně, nebo tam také není. A tím vyznávám, že si uvědomuji Boží lásku vůči mě a chci ji opětovat. A toto všechno, co jsme se zde snažili ukázat, se stává modlitbou při mši svaté. Při této realizaci a dávání se, připojení se, otevírání se pro nové věci roste náš vztah k Bohu. Samozřejmě při vstupním průvodu se hýbe kněz a ministranti, všichni ostatní se mají připojit, stávají se spoluúčastníky tohoto vstupního průvodu při mši svaté.

Vycházíme také z biblické podstaty, kdy Ježíš říká: „Pojďte ke mne všichni, kdo jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mt 11,28) Ježíš hledá, jde za ztracenou ovcí a najde ji.

Izraelité také kráčeli do zaslíbené země a Hospodin je doprovázel. Kdo zůstal při tomto putování stát, toho Hospodin opouští. Ten biblický pohled stát znamenal, že se člověk dívat víc na své osobní potřeby než na Hospodina, např. událost u zlatého telete pod horou Sinaj  apod.

V liturgii přicházíme neustále z času do věčnosti, jsme obklopeni velikonočním tajemstvím a doslova tlačeni Duchem Svatým k tomu, abychom k sobě pustili Boha. Toto je smysl příchodu do kostela vstupního průvodu při mši svaté. Ten, kdo se zastaví při svém životě a zahledí se na své potřeby a začne Bohu vyčítat jako např. Izraelité při putování pouští, tak začíná ztrácet kontakt s Ježíšem, zavítá brány a Bůh nemůže naplňovat svojí láskou jeho srdce, rozhodnutí, vůli. Buďme připraveni před křížem, začátkem mše svaté, v tomto úvodu ke mši svaté, aby ve chvíli, kdy se budeme žehnat křížem, to skutečně bylo otevření se: „Pane, zde jsem, naslouchám.“ 

Text katecheze (pdf)

 Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf)

Kartička barevně; Kartička černobíle