10. Abrahámova přímluvná modlitba (KKC čl. 2571)

Úvodní modlitba: Dobrý Pane Bože, opět se zde setkáváme, abychom se dozvěděli něco více o tobě a modlitbě, která je základem pro můj vztah s tebou. Chtěli bychom se naučit dobře s tebou komunikovat, trávit s tebou svůj čas, naučit se lépe ti naslouchat a poznávat tě ve všech okolnostech našich životů. Sešli jsme se zde jako společenství, jako tvůj lid. Veď si nás, prosíme, po svých cestách a ochraňuj nás ode všech nástrah, které nás na nich čekají. Pošli nám, prosíme, svého Svatého Ducha, aby nás i skrze toto setkání a vše, co v něm proběhne, vyučil v tvé moudrosti. Skrze Krista našeho Pána. Amen.

Dnes se naposledy setkáváme s Abrahámem. V minulých katechezích jsme byli svědky toho, jak Hospodin postupně zasvěcuje Abraháma do života z víry. Čím blíž je Abrahám Hospodinu, tím má více a více důvěry a schopnosti přimlouvat se za druhé.

Biblický text

Muži se odtamtud vydali na cestu a dívali se dolů směrem k Sodomě. Abrahám šel s nimi, aby je doprovodil. Hospodin řekl: „Mám skrýt před Abrahámem, co hodlám udělat? Z Abraháma povstane veliký a mocný národ, všechny národy země budou v něm požehnány. Vyvolil jsem si ho, aby přikázal svým synům a svému rodu po sobě zachovávat Hospodinovu cestu a konat spravedlnost a právo. Hospodin tak splní Abrahámovi, co mu slíbil.“

Hospodin tedy řekl: Nářek na Sodomu a Gomoru je veliký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá nářku, který ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Ti muži se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem.

Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se spravedlivému vedlo stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě, tom městě, padesát spravedlivých, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti; zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ Hospodin odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ Abrahám pokračovat v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to ani kvůli čtyřiceti.“ Abrahám řekl: nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mě mluvit: Snad jich tam bude jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ Abrahám řekl: „jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ Abrahám řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím ani kvůli deseti.“ Hospodin odešel, když přestal mluvit s Abrahámem, a Abrahám se vrátil domů. (Gn 18,16-33.)

Tento biblický text navazuje na situaci, kdy Abrahám pohostil tři muže ve svém stanu. Při odchodu se dozví, že má být zničena Sodoma a Gomora. V jednom z těchto měst žije jeho synovec Lot se svou rodinou.

Bůh je rozhodnut, že učiní přítrž veškerému zlu, které se nahromadilo u obyvatel Sodomy a Gomory. Sděluje Abrahámovi, co se má stát. A Abrahám s ním vstupuje do dialogu se svou přímluvnou modlitbou. Bůh dává Abrahámovi poznávat vážnost zla a jeho hrůzné důsledky (zlo a všechno, co je spojeno s ním, má být zničeno). Bůh mu toto všechno ukazuje proto, že Abrahám je skutečně vyvolený. Je vybrán, aby se stal otcem, aby přinesl požehnání. A Abrahám se přimlouvá za ty, kteří mají být potrestáni a prosí, aby byli zachráněni.

„Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem?“

- Abrahám promlouvá k Hospodinu ihned naplno: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě 50 spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli 50 spravedlivým, kteří jsou v něm?“ A dalšími slovy Abrahám s velkou odvahou prosí. A dovoluje si až říct Hospodinu, že potrestat bez rozlišování všechny obyvatele měst, je nespravedlivé. Do této doby Abrahám nikdy nic takového neřekl. Ale vzpomeňme si, co předcházelo této situaci: Abrahám vyšel ze svého stanu - ze svého JÁ, aby pozval Boha (tři cizince) do svého domu - do svého srdce. Poté co se s ním ve svém srdci sjednotil, dozvěděl se, co se stane v Sodomě a Gomoře. A také dostal odvahu, promluvit k Hospodinu přímluvnou modlitbou za tyto obyvatele. Tato prosba nepramenila v srdci Abraháma, ale v srdci Božím. A Abrahám ji jenom čte z tohoto Božího srdce, a tím jakoby otevírá bránu Božího srdce, z níž tryská silný proud Boží milosti, která s sebou přináší záchranu, spásu, radost, pokoj. Jako svou prosbou otevírá Bohu ruce, aby začal jednat, aby seslal své požehnání.

- Abrahám ve své prosebné modlitbě říká, že Bůh, který je spravedlivý soudce, nemůže jednat tak, že s viníky potrestá i nevinné. To by nebylo spravedlivé. Abrahám ale neprosí pouze za ty, kteří jsou nevinní; žádá odpuštění pro celé město. A dělá to s odvoláním na spravedlnost Boží. Uvádí tak na biblickou scénu novou ideu spravedlnosti. Ne tu, která se omezuje na potrestání viníků, jak to dělají lidé, nýbrž spravedlnost odlišnou, božskou, která usiluje o dobro a vytváří jej odpuštěním. Toto odpuštění pak přetváří hříšníka, obrací jej a zachraňuje. Vysvobozuje jej od hříchu. Svou modlitbou Abrahám nevyprošuje pouhou spravedlnost, ale zavádí vyšší spravedlnost – nabízí možnost spásy i pro ty, kteří jsou viní, díky těm, kteří žijí dobře, jsou spravedliví.

Bůh se svým odpuštěním přichází i do mého života a je schopen tímto odpuštěním změnit jakoukoliv realitu zla v mém životě. Pokud o to budu stát. Pokud k němu přijdu a budu jej o to prosit. Nejlépe prostřednictvím svátosti smíření. Pokud Boha takto pozvu do svého života, on jej může přetavit v nový život. Může mé já přetavit v lepší já. 

„Odpustím…, nezahubím…. Neudělám to.“

Abrahám svou prosbou klepe na bránu Božího srdce, protože zná jeho pravou vůli. Abrahám ví, že Bůh má jiné způsoby a prostředky, jak učinit zadost šířícímu se zlu, než trestem. Právě odpuštění zastavuje spirálu hříchu. Jakmile Bůh přistoupí na to, že městu odpustí, Abrahám začíná snižovat původní počet 50 až na počet 10 spravedlivých. Čím více se tento počet snižuje, tím více vyniká milosrdenství Boha, který trpělivě naslouchá této modlitbě, přijímá ji a na každou prosbu odpovídá: „Odpustím…, nezahubím…. Neudělám to.“

Také my, jestliže chceme čelit zlu ve světě, čelit zlu ve svém osobním životě, musíme začít odpuštěním. Odpuštění je nejmocnější zbraní. Skrze mé odpuštění může Bůh žehnat dané situaci, daném člověku. Skrze mé odpuštění může Bůh svobodněji zasáhnout do dané situace tak, aby se změnila v pokoj a Boží oslavu.

Odpuštění není pouze objektivním řešením problematické situace či vztahu, ale osvobozuje i mne samotného. Pokud odpustím člověku, který mi ublížil, uvolňuje se moje srdce, které je tísněno hněvem či hořkostí a otevírá se pro pokoj a radost. Odpuštění je účinnější než jakékoliv psychologické pohovory, antidepresiva, apod. Ještě než začnu odpouštět svým bližním, je důležité, abych odpustil sám sobě – různá selhání, nedostatky, neschopnosti…, a také, abych si uvědomil velkou Boží lásku a dokázal opustit své negativní postoje vůči Bohu. 

„Nářek na Sodomu a Gomoru je veliký, jejich hřích je velmi těžký.“

Nyní se vrátíme k úvodu tohoto biblického úryvku, kdy Hospodin říká: „Nářek na Sodomu a Gomoru je veliký, jejich hřích je velmi těžký.“ Zlo totiž nemůže být přijato, musí být označeno a zničeno trestem: záhuba Sodomy měla právě tento účel. Pán nechce smrt ničemníka. Bůh jako milující otec touží po tom, aby se obrátil a žil. Jeho přáním je vždycky odpustit mu, zachránit jej, darovat život a přetvořit zlo v dobro. Tato Boží touha se v modlitbě stává přáním člověka. Člověk, který je v modlitbě sjednocen s Božím srdcem, v něm čte tuto touhu, vyjadřuje ji se slovy přímluvné modlitby. Také Abrahám svojí prosbou propůjčuje svůj hlas a svoje srdce božské vůli: přáním Boha je milosrdenství, láska a vůle spasit. Bůh má takto možnost se skrze Abraháma (kohokoliv z nás) konkrétně vyjádřit a se svým požehnáním sestoupit tam, kde je zapotřebí jeho milosti.

Přímluvná modlitba

Sodoma a Gomora díky Abrahámově přímluvě mohou být zachráněny, pokud se tam najde alespoň 10 spravedlivých. Přestože na začátku měl Hospodin zničit všechny.

Zde vidíme, že přímluvná modlitba není něčím zbytečným. Není ani něčím specifickým pro některé „vyvolené“ lidi. Přímluvná modlitba se týká každého člověka, který žije s Bohem a je zaměřena na druhého člověka a jeho potřeby. Přímluvná modlitba v nás spontánně vytryskne ve chvíli, kdy je naše srdce jednoceno s Božím srdcem a v této situaci uvidí potřeby druhého člověka. Protože láska k Bohu nám otevírá srdce k nezištné lásce vůči druhému. Přímluvná modlitba tryská z vědomí, že Bůh může pro druhého vykonat o mnoho více dobra než já sám, nebo jakýkoli člověk či tým lidí. Když se ve své modlitbě modlím více za druhé než za sebe a své potřeby, je to důkazem, že můj vztah k Bohu roste. A já jsem Bohu blíže.

Přímluvná modlitba je silnou a důležitou duchovní zbraní křesťanů. Její výsledek je někdy ihned zřejmý, někdy však dočasně nepostřehnutelný. Jedná se však o duchovní zbraň a v této rovině se její síla vždy projeví, i když my si toho třeba hned nevšimneme. Přímluvná modlitba zjevuje, jak jsme si už řekli, přání Boha po záchraně člověka od všeho zla a skrze ni vstupujeme do zvláštní spolupráce s Bohem na jeho díle záchrany v dějinách lidstva. Tato modlitba nachází svoji duchovní sílu v Ježíši Kristu – jediném spravedlivém.

Bůh přináší spásu

V Sodomě a Gomoře se však nenalezlo ani oněch 10 spravedlivých a města byla zničena. Bůh byl ochoten odpustit, přál si tak učinit. Ale města byla uzamčena ve zlu. A chybělo v nich i těch 10 spravedlivých. Bůh však touží po tom zachránit člověka. Proto později svůj požadavek zmírní na jednoho spravedlivého (srov. Jer 5,1). Ale když se mezi lidmi nenašel ani jeden spravedlivý, Bůh posílá svého Syna, aby se on stal tím spravedlivým. Toto je tajemství vtělení. Bůh zaručuje jediného spravedlivého. On se stává člověkem. V něm bude spravedlivý na světě už vždycky. On přináší světu spásu skrze smrt na kříži a zmrtvýchvstání. On odpouští, on se přimlouvá. Proto každá modlitba každého člověka nachází odpověď. Zde vidíme, co jsme si řekli u přímluvné modlitby: čím je člověk Bohu blíže, tím méně myslí na sebe a své potřeby a prosí za potřeby druhých. Ježíš nemyslí na sebe. Na to, aby on byl uznán, uctíván, aby se jemu vedlo dobře. Je jedno se svým Otcem a podle jeho vůle vydává svůj život za druhé, pro jejich spásu. Nedělá to z donucení, ale z velké lásky k Otci a lásky k nám lidem.

Závěrečná modlitba:

Na závěr se společně můžete pomodlit modlitbu „Otče náš“. Zkuste se ji modlit pomalu, tak, abyste si mohli uvědomovat jednotlivá slova, jednotlivé prosby. Ještě před modlitbou může animátor skupinku blíže uvést do této modlitby, můžete si pomoci také následující nahrávkou:

S videem: https://www.youtube.com/watch?v=SqNf_dSVdik

Při dnešní katechezi jsme hodně mluvili o přímluvné modlitbě a jejím významu. Ještě před začátkem setkání, může animátor nachystat lístky se jmény jednotlivých členů skupinky a na konci tohoto setkání si každý vylosuje jeden lístek se jménem a celý týden se pak bude modlit za potřeby toho člověka a jeho rodiny.

Text katecheze (pdf);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle