1. Křesťanská modlitba (KKC čl. 2558 – 2561)
Úvodní modlitba: Náš dobrý Bože, děkujeme ti, že jsi nás dnes zde shromáždil. Děkujeme ti, že se zde s námi skrze toto společenství a skrze tuto katechezi chceš setkat a dát se nám víc poznat. Prosíme tě, sešli do našich srdcí svého Svatého Ducha, aby je připravil a otevřel pro to, co nám dnes zde chceš říci.
Příběh: viz Příloha
Katechismus katolické církve říká, že modlitba je povznesení duše k Bohu. Co to znamená? Modlitba je setkání s Bohem. S Bohem, který existuje, který je živý a podobně jako kterákoliv jiná osoba ovlivňuje skrze tato setkání můj život. Bůh totiž není jenom nějaká síla či energie, on je živá osoba. A nejenom to, on je především Láska. Modlitba je tedy setkání s osobou, která mě nekonečně miluje. Proto vždy dříve než se začnu modlit, je dobré, abych si tuto skutečnost uvědomil: Nyní se setkám s někým, kdo o mne stojí, s někým, kdo se o mne zajímá a kdo mě má rád – s Bohem, který je láska.
Modlitba je rozhovor. Při setkání přátel se vedou rozhovory. Stejně tak, když se setkávám s Bohem, vedeme spolu dialog, kdy jeden mluví a ten druhý naslouchá. Vždy když mluvím já, Bůh se raduje z toho, že jsem si na něj našel čas a že s ním chci sdílet to, co prožívám. Velmi rád by se také on zapojil aktivně do tohoto dialogu, zde však záleží na mně, jestli jej nechám promluvit.
Modlitba je základní kámen naší víry. V modlitbě se setkávám s tím, který mě stvořil. A proto také on nejlépe mi může vysvětlit různé otázky mého života, vnést světlo do toho, co prožívám. V modlitbě se setkávám s Bohem, který je živý, a tedy může vstupovat do všeho, co prožívám. Vstupuje do mého života, pokud jej pozvu. Svojí přítomností může pak dané situace posvěcovat či proměňovat (on dokáže proměnit i zlo v dobro). V modlitbě se setkávám se Bohem, který je svatý, a proto toto setkávání pak posvěcuje mne, můj život a moji rodinu. Modlitba je základem duchovního života křesťana, kdy se toto setkání s Bohem projevuje v konkrétních okamžicích každodenního života.
Modlitba není nějaký typ povinnosti. Bůh totiž není nějaký despota, který by nám jenom přikazoval, co máme nebo nemáme dělat. Bůh je Láska. A jako takový nás zve do setkávání s ním, zve do rozhovoru, ale nikdy se nevnucuje. Člověk má vždy svobodu. Avšak jestliže se rozhodne pro Boha, potom stejně jako budování vztahu s lidmi, tak také budování vztahu s Bohem vyžaduje investici času a důvěry, prostor pro vzájemné poznávání.
Modlitba není ani něco navíc, něco, co by se týkalo jen některých „přezbožných“ lidí. Modlitba je každodenní realitou křesťana. Čím je strava pro tělo, tím je modlitba pro naši duši.
Modlitba v životě křesťana nemá směřovat k většímu výkonu, kvantitě, k duchovním výkonům. Cílem křesťanského života není pomodlit se co nejvíce růženců či jiných pobožností, účastnit se co nejvíce poutí nebo různých duchovních setkání nebo naučit se skrze askezi dokonale ovládat svoje tělo. V modlitbě nejde o výkon, nejde zde o něco, ale o Někoho. Při modlitbě není důležité to, co dokážu já, ale to, že nyní jsem s Bohem. Hodnota modlitby nespočívá v mém výkonu, ale v Boží přítomnosti v mém srdci a životě.
Modlitba křesťana nespočívá ve vyslovování zvláštních slov, kterým ani sami nerozumíme, ale zdají se nám být vznešená. Při modlitbě není dobré používat nepřiměřený způsob řeči – aby to znělo svatě. Naše komunikace v modlitbě má být naopak zcela přirozená. Můžu si při ní představit Ježíše, jak sedí (klečí, stojí) vedle mě a takto k němu mluvit.
Také modlitba nemá mít celý život ustálený způsob. Podobně jako se v průběhu života přetváří a rozvíjí naše myšlení, naše názory, tak se rozvíjí i modlitba. Modlitba nemá být podobná pevně danému matematickému vzorci, ale je vyjádřením mého vztahu k Bohu a všeho, co prožívám. Proto také modlitba má v životě každého člověka svůj život, v němž se rodí, roste, přetváří a zraje. Někdy přináší radost, jindy s sebou nese obtíže a smutek a vyžaduje značné úsilí. V těchto okamžicích se modlitba může zdát nudná a vyčerpávající. Vždy však zůstává životadárnou a posilující silou pro naši duši, a to i tehdy, když to tak nevnímám a nepociťuji.
Modlitba je naprosto jednoduchá věc. Má být přirozená jako lidské dýchání. Při modlitbě jde o to být s Bohem.
Modlitba je:
- Přítomnost v Boží blízkosti.
- Darování sebe sama Bohu.
- Moje odpověď na dary, které jsem dostal.
- Je naslouchání, které proměňuje moje myšlení tak, že mám rád Boha, lidi i celé stvoření.
- Otevřené dveře, skrze které vcházím do budoucnosti a nejsem tam sám.
- Smutek i radost, bolest i smích, prázdnota i vzpruha.
- JEDNO VELKÉ SETKÁNÍ S BOHEM, PRO KTERÉ JSEM SE ROZHODL; PŘIŠEL JSEM; UDĚLAL JSEM SI ČAS, JSEM ZDE A JE OTEVŘENO.
Když se nám podaří setkat se skrze modlitbu s Bohem a tím vstoupit do komunikace s Ním, netýká se to pouze našeho rozumu, smyslů (pocitů) nebo těla, ale ještě i něčeho dalšího, co v sobě má naše já. Je to místo, kde se mění mé postoje, úmysly, je to místo, které nás převyšuje – je to naše srdce (duše). Právě srdce má schopnost navázat kontakt s Bohem.
Je to naše skryté centrum, mnohdy vzdálené rozumu.
Je to místo rozhodování, volby, místo, kde se rodí úmysly.
Je to místo skutečné naší pravdy (o níž nikdo jiný neví).
Je to místo setkání.
Je to místo, kde se uskutečňuje vztah mezi mnou a Bohem.
Jediným nástrojem, skrze který se srdce v plnosti může vyjádřit, je modlitba. Předmětem modlitby je vždy touha po spojení s Trojicí: s Otcem, Synem a Duchem Svatým. V modlitbě se realizuje opravdový vztah mezi osobami, proto je nezbytně nutné poznávat, objevovat a darovat se tomu druhému, jako je tomu i v mezilidských vztazích. Proto objevujme Ježíše Krista, objevujme církev, objevujme naše vyznání víry. Pravý vztah lásky neexistuje, jestliže v něm není přání poznat druhého. Pokud toto přání zeslábne, zeslábne též láska, která je vždy nositelkou vztahů.
Jestliže modlitba je vztahem lásky mezi osobami, Bůh mne miluje vždy osobní láskou, jako konkrétní osobu, miluje mne takového, jaký jsem, a nezamýšlí mluvit ke mně a milovat mě, pouze budu-li dokonalý. V modlitbě je potřeba především být sám sebou, otevřít se spontánně, takový, jaký jsem, s jednoduchostí, s láskou a nadějí.
Závěrečná modlitba
Ježíši, Mistře dobrý,
zadívej se znovu na nás
svým něžným pohledem!
Tvůj pohled proniká do hlubin
našeho srdce,
spaluje veškerý egoismus,
ničí hřích.
Daruje nám sílu a radost
jít po stezkách světa
a oznamovat, že ty jsi
jediná pravá láska.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Text katecheze (doc);
Příloha (doc);
Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);
Kartička barevně; Kartička černobíle
